Adjustace ruské armády v období mezi Slavkovem a Borodinem 1805-1812

29.09.2017 16:50

Jan Vogeltanz

 

 

V článku „Polní maršál kníže Karel ze Schwarzenbergu a válečníci z jeho domu“ (Feldmarschall Fürst Carl zu Schwarzenberg und die Krieger aus seinem Hause) jsme v poznámce 2 k životu polního maršála poukázali na vynikající vědeckou přípravu „17letého podporučíka pluku Wolfenbüttel“ na tažení proti Turkům a dodali, že „je zajímavé sledovat v zanechaných dokumentech, co všechno patřilo k výbavě mladého válečníka takového původu.“

Jeden z nejstarších vojenských portétů Karla knížete Schwarzenbergu.
Zachycuje jej jako plukovníka kyrysnického pluku Zeschwitz č. 10  v období od května 1794 (kdy mu byl udělen rytířský kříž Vojenského řádu Marie Terezie) do srpna 1796 (povýšen na generálmajora).

 

Na základě svolení z vícero stran, si zde dovolujeme přispět k charakteristice polního vybavení mladého kavalíra z Lacyho a Laudonových časů prostřednictvím dochovaného soupisu polních potřeb podporučíka Karla knížete ze Schwarzenbergu. Tento přepis inventáře s názvem „Výdaje za polní výbavu knížete Karla“ (Auslagen für die Feldequipierung des Fürsten Karl) je rozdělen do několika odstavců a až do konce zachází do nejmenších detailů předmětů osobní a duševní potřeby mladého vojáka. Místy uvádíme i pořizovací ceny.

V úvodu inventáře nalezneme „stan se zařízením“ (das Gezelt sammt Einrichtung). Zde náleží 1 stan setníka (Hauptmannszelt), 2 podšité přístřešky (pro služebnictvo) s příslušenstvím (gefütterte Baraquen [für die Leute] sammt Zubehör), 2 vaky na seno (Heukrippe), 2 rance (Zwergsäckel), 6 závěsné vaky (Anhängsel) a 4 mošny (Habersäcke), za které stanový krejčí obdržel 90 zl. Dále 3 polní lůžka (Feldbettstätten), 1 polní stůl s psacím náčiním (Feldtisch sammt Schreibzeug), 2 polní křesla (Feldsessel); ložní prádlo pro knížete sestává z: 1 matrace (Matratze), 1 slamníku (Strohsack), 2 polštářů (Polstern), 1 deky (Decke) a 1 koženého prostěradla (ledernen Leintuch), dále lůžkovin pro služebnictvo sestávajích ze 4 slamníků (Strohsäcken), 5 houní (Kotzen), 8 prostěradel (Leintücher) a 4 kožených potahů na podhlavníky (jako povlečení) (ledernen Kopfpolsterzichen [Überzügen]).

Z odstavce „Nádobí“ (Geschirr) uveďme: 2 železné polní kotle s kastroly (eiserne Feldkessel sammt Casserolen), 1 polní servis ze železného plechu (Feldservice von Eisenblech), potřeby na [přípravu] čokolády a kávy (Menage zur Chocolade und Café), pohár na čokoládu s plechovým podtáckem (Chocoladebecher sammt Untertasse von Blech), 1 plechová solnička (Salzfaß von Blech), 6 polních lahví (rovněž plechových) (Feldflaschen [gleichfalls von Blech]), 1 velká lucerna pro knížete (große Lanterne für den Fürst), 1 malá pro služebnictvo (kleine für die Leute), konečně 2 stříbrné jídelní příbory (silberne Eßbestecke).

Následuje oblečení: 3 uniformy s příslušnými kamizolami a dvojnásobným počtem krátkých kalhot (Uniformen mit dazu gehörigen Westen und doppelten Beinkleidern), 1 plášť s pláštěnkou k uniformě (Uniform-Caputrock), 1 šedý plášť s pláštěnkou (grauer Caputrock), 1 šedý kabát s rukávy (grauer Mantel mit Ärmeln), 1 vlčí kožich (Wildschur), 1 barvený frak s vestou (gefärbter Frack mit Gillet), 1 pár bílých kožených a 4 páry žlutých [kožených] krátkých kalhot (Paar weiße lederne und 4 Paar gelbe Beinkleider), 6 párů rukavic (Paar Handschuhe), 3 klobouky k uniformě se střapci, prýmky a knoflíky (Uniformhütte sammt Quasten, Schlingen und Knöpfen), 2 porte-épée (po 4 zl. 15 kr.) (Porte-épées [à 4 fl. 15 kr.]), 1 černé poutko na hůl protkávané zlatem (mit Gold durchwirktes schwarzes Stockband), 2 kožené pásky na hodinky s přezkami (lederne Uhrbänder mit Schnallen), 1 pár stříbrných přezek (Paar silberne Schnallen), 1 pár stříbrných ostruh (Paar silberne Sporen), 1 pár ocelových ostruh (Paar Sporen von Stahl), 8 nákrčníků (z lidských vlasů, po 40 kr.) (Halsbinden [aus Menschenhaaren, à 40 kr.]), 2 pergamenové pásky k hedvábným nákrčníkům (Pergamentstreifen zu den seidenen Halsbinden), 2 kamizoly a krátké kalhoty z bílého manšestru s vestami (weißmanchesterne Westen und Beinkleider sammt Gilets), 1 stříbrná přezka na nákrčník (silberne Halsbindenschnalle), 4 krátké flanelové noční kabáty (Flanellleibel), 3 páry holínek (Paar Stiefel), 2 páry střevíců (Paar Schuhe), 1 černá sametová cestovní čepice (schwarzsammtene Reisemütze). Švec a rukavičkář toho však musí dodat ještě mnohem více, jelikož konto prvního obnáší samo o sobě 67 zl. 59 kr. a konto druhého už 81 zl. K výše vyjmenovaným kusům oděvů patří ještě také vybavení služebnictva v podobě livrejí a (Livréestücken) a dalších potřeb. V žádném případě však možné zapomenout na hlavní náležitost: 1 zlaté natahovací hodinky (goldene Repetiruhr).

Hlavní kapitola, prádlo (Wäsche), je obzvláště bohatě zastoupena, a to dvacítkou položek, z nichž vyčnívá 24 denních a 12 nočních košil (Tag- und Nachthemden) a řadu uzavírá 12 utěrek na nádobí (Abwischlappen). Vedle 32 párů punčoch (zwirnenen Strümpfen) zde figurují i 4 hedvábné (seidene), dále 6 spacích čepic (Schlafhauben), 6 čelenek (Stirnbinden) a nechybí ani 2 župany (Schlafröcke) a 3 pudrovací pláštíky (Pudermäntel). V článku 28. je uvedeno 24 párů holenních kamaší, které musely být rovněž omyvatelné.

Mezi toaletní předměty, i když nejsou v této kapitole uvedeny, náleží: 6 břitev s řemeny (Rasirmesser sammt Riemen), mydlící štětky (Seifenbüsche), zrcadla (po 24 kr., pevně usazená v plechu) (Spiegel à 24 kr. wohl ein in Blech gefasßter), mýdlo v kuličkách (Seifenkugeln) a štětka (Pinsel), kadeřnické a další hřebeny (frisir und andere Kämme), nůžky a houba (Scheere und Waschschwamm), 2 leštící houbičky (Schwammpufferln), kartáče na boty a oblečení (Schuh- und Kleiderbürsten), kuličky na čištění skvrn (Fleckkugeln), jíly a nitě (Kleie und Zwirn), dále 20 loktů stužky na cop (po 10 kr.) (20 Ellen Zopfbänder à 10 kr.) a k tomu náleží ještě i utěrky na holínky s olejnicí (Stiefelwische sammt Büchse).

V rubrice „Zbraně a pušky“ (Waffen und Gewehre) jsou zapsány: 2 kordy s porte-épée (Degen mit Porte-épées), 1 jezdecká šavle (Kavalleriesäbel), 1 dvouhlavňová ručnice (Doppelbüchse), 5 párů pistolí (Paar Pistolen) a 1 kříž do klobouku (Hutkreuz) (po 6 zl. a 40 kr.) Podle účtu bylo mečíři zaplaceno 65 zl. a puškaři za různé práce a prach a olovo 17 zl. 50 kr.

Se zvláštním zájmem nás nyní přitahují kategorie „Knihy“ a „Mapy“ a také si zaslouží plnou pozornost. Mezi knihami musíme jmenovat:

„Gesetze für die k. k. Armee im Auszuge“ od Heinricha, Med. 8, 1787; „Generalreglement“, 8, 1785; Tielkeho „Unterricht für Officiere“, 8., 1779; Nikolaiova „Bildung des Officiers“, 8.; „Mémoires de Montecuccoli“; „Elements de fortification par Mr. le Blond“, 8.; Clairarovo „Abhandlung von der Befestigungskunst im Felde“, 4.; Belidorův „Nouveau cours de Mathématique à l’usage de l’Artillerie et du Genie“, 4., 1725; „Dictionaire militaire“, 8., 1743, 1. svazek; des Königs von Unterricht für die Officiere seiner Armee, hauptsächlich von der Cavallerie, 8., 1778; „Histoire de la guerre 1756 bis 1763“, 8., Berlin 1767; „Coup d’Oeil“ od Pirschera, 8., Berlín 1775; Windischova „Geografie von Ungarn“, 8., 1. díl; Büchsingovo „Erdbeschreibung von Preußen, Polen, Ungarn, Siebenbürgen, Galizien und Lodomerien, der europäischen Türkei, dem Krim’schen Staate mit den dazu gehörigen und einverleibten Ländern“, 1. díl; „Geschichte des Krieges zwischen Rußland und der Pforte von 1768–1774“, 8., 1. díl; Schweighoferův „politischer Zuschauer“, 7 sešitů; „k. k. Infanterie-Regimenter“, illuminirt, 4., 1. díl; Gellertovy „Moralischen Vorlesungen“, 2 díly; „Theophron oder der erfahrene Rathgeber für die unerfahrene Jugend“ od Campeho, 8., 1. díl; „Unterricht von den Quellen des Unglaubens und von den Gründen der Religion“, 8., 1780, 1. díl; Tempelhofova „Geschichte des siebenjährigen Krieges in Deutschland, 4., díly v umělecké vazbě; „Geografische Beschreibung des Kriegstheaters“. K tomu náleží ještě: „Ein Post- und Reisebuch“, „Wiener Taschenkalender“, „Taschensecretair“ ke svinutí, náprsní taška s knížkou „z oslí kůže“, účetní kniha apod.

Mezi mapami stojí za povšimnutí: „Kriegstheater“ od Rhodeho na 6 listech; „Carte de la partie septentrionale de l’Empire Ottoman“, 6 listů od Zannoniho; „Carte de Moldavie“ generála Bawra na 6 listech; „Bukowina“ na 1 listu; „Plan de la bataille et prise de Belgrad par le prince Eugen l’an 1717“, 1 list; „Ungarn“ od Müllera na 12 listech; „Ungarn“ od Kriegera; „Siebenbürgen“, 1 list; „Temesvar und Banat“ od Griseliniho, 1 list; „Galizien und Lodomerien“ od Losenaua, 2 listy; „Bosnien und die Herzegowina“ od Schimeka; „Plan von Belgrad und der umliegenden Gegend“ od Rebalna. ([Vydavatelství] Artaria dostalo jen za mapy zaplaceno 45 zl. a 54 kr.) Vedle map nesměly chybět ani 2 anglické dalekohledy (2 englische Perspective) od Dollanda, anglická krabička barev (Farbenkästchen) (12 zl.) a sada rýsovacích nástrojů (Reißzeug).

S ohledem na vědecké vybavení, je nutné konstatovat, že mladý kníže se vydával do války nikoli jako běžný subalterní důstojník, ale jako polní velitel. Z dáli už na něj mávala maršálská hůl a ukazovala mu cestu.

Jelikož se mezi polními zavazadly knížete nacházely ložní vaky, kufry, cestovní truhly, různé návleky a další cestovní potřeby, rozumí se samo sebou, že nechyběl ani soupis náležitého počtu vozů a jezdeckých koní. Nařízení vzít s sebou zásoby léčiv pro koně se ukázalo být chvályhodnou prozíravostí tím spíše, když kníže brzy přišel o koně následkem koňské nákazy zuřící u hlavního stanu císařské armády v Uhrách a musely mu být posláni noví koně. Korespondence z počátku dubna 1788 hovoří o tom, že Jeho Veličenstvo císař přišlo vinou této choroby o více než 70 koní a polní maršál hrabě Lacy o sedm koní.

Účel všech výše uvedených předmětů pro použití v poli je potvrzen za prvé prostřednictvím přepisu dotyčného inventáře, samotnou povahou uvedených předmětů (stan a další táborové vybavení), dále prostřednictvím osobních potřeb, knih a map ve zvláštním provedení pro použití v poli, ale konečně především samotným proběhnuvším polním tažením.

 

Přeloženo z původního textu: A. Bgr.: Feldausrüstung eines österreichischen jungen Cavaliers im Jahre 1788. Österreichische militärische Zeitschrift, 1864, Band 2, s. 185-187, dostupné online: books.google.cz/books?id=zvlFAAAAcAAJ

 

 

Dodatky k příspěvku

16.08.2011 Karel Sáček



Více zde: http://www.primaplana.cz/news/bitva-u-wagramu-5-6-cervence-1809/

Dodatky k příspěvku

01.09.2017 Ondřej Tupý

 

Většinu z citovaných odborných knih ze Schwarzenbergovy výbavy lze v současnosti nalézt již v digitalizované podobě:

 

HEINRICH, Jakob, Gesetze für die k. k. Armée in Auszug, nach aplhabetischer Ordnung der Gegenstände eingerichtet. Fortgesetzte Auflage. Wien–Prag : Schönfeldeschen Buchhandlung, 1787, 626 s.
   books.google.cz/books?id=9BRLAAAAcAAJ

Generalreglement, oder Verhaltungen für die Kairserliche Köngliche Generalität. Leipzig–Berlin, 1785, 500 s.
   books.google.cz/books?id=L9u_Ve3DArIC

TIELKE, Johann Gottlieb, Unterricht für die Offiziers die sich zu Feldingenieurs bilden, oder doch den Feldzügen mit Nutzen beywohnen wollen, durch Beyspiele aus dem letzten Kriege erläutert, und mit nöthigen Plans versehen. Vierte Auflage. Wien : Johann Thomas Edler von Trattner, 1785, 479 s.
   books.google.cz/books?id=AfuEIJ0jFO8C

NIKOLAI, Ferdinand Friedrich von, Versuch eines Grundrisses zur Bildung des Officiers. Ulm, 1775, 430 s.

   books.google.cz/books?id=0OBKAAAAcAAJ

LE BLOND, Gillaume, Éléments de fortification, contenant la construction raisonée des ouvrages de la fortification; les systêmes des inngénieurs les plus célèbres; la fortification irréguilere; le tracé des redoutes, forts de campagne etc. Septieme édition. Charles-Antoine Jombert : Paris, 1775, 391 s.
   books.google.cz/books?id=Ky6wVetEDLoC

CLAIRAC, Louis-André de la Mamie chévalier de, Abhandlung von der Befestigungskunst im Felde. Nach der pariser Ausgabe vom Jahre 1749 übersetzt. Johann Jacob Korn : Breslau­–Leipzig, 1755, 262 s.
   books.google.cz/books?id=QjIHAAAAQAAJ

BELIDOR, Bernard Forest de, Noveau cours de mathematique a l’usage de l’artillerie et du genie. Claude Jombert : Paris, 1725, 544 s.
   books.google.cz/books?id=yhd2lbuVWcAC

CHESNAYE DES BOIS, François-Alexandre Aubert de la, Dictionnaire militaire ou recueil alphabétique de tous les termes propres à l’art de la guerre. Marc-Mich. Bousquet & Comp. : Lausanne–Généve, 1843, 583 s.

   books.google.cz/books?id=4qMUAAAAQAAJ

ANONYM, Geheime Instruction Sr. Majestät des Königs in Preußen an die Officiere seiner Armee, hauptsächlich von der Cavallerie. Johann Ferdinand Edler von Schönfeld : Prag 1780, 163 s.
   books.google.cz/books?id=bBpLAAAAcAAJ

Histoire de la dernière Guerre, commencée l'an 1756 et finie par la paix d’Hubertusbourg, le 15 Février 1763. Berlin, 1767, 182 s.
   books.google.cz/books?id=hVdBAAAAcAAJ

PIRSCHER, J. D. C., Coup d'oeil militaire, oder kurzer Unterricht, wie man sich ein militarisch Augenmaass erwerben, nach dem selben Carten aufnehmen und leicht verstehen könne, nebst der Beschreibung von einem zu diesem Behuferfundenen Instrumente, zum nützlichen Gebrauch auch derer, die die Mathematik nicht erlernet haben, praktisch beschrieben. Arnold Wever : Berlin, 1775, 70 s.
   digital.slub-dresden.de/werkansicht/dlf/70155/5/

WINDISCH, Karl Gottlieb von, Geographie des Königreichs Ungarn. Mit kupfern und einer illuminirter Landkarte. 1. díl. Anton Löwe : Preßburg, 1780.
   books.google.cz/books?id=0bQAAAAAcAAJ

ANONYM, Geschichte des kaiserl. königl. Regimenter seit ihrer Errichtung bis auf gegenwärtige Zeiten. Gräfer der jüngere : Wien, 1791, 296 s.
   books.google.cz/books?id=QZBfAAAAcAAJ

CAMPE, Joachim Heinrich, Theophron oder der erfahrene Rathgeber für die unerfahrene Jugend. Frankfurt/Leipzig, 1797, 534 s.
   books.google.cz/books?id=TeJPAAAAcAAJ

WITTOLA, Marx Anton (ed.), Hochwürdigsten Herrn Erzbischofs zu Lyon, hirtlicher Unterricht, in welchem von den Quellen des Unglaubens und von den Gründen der Religion gehandelt wird. Johann Thomas Edler von Trattner : Wien, 1780, 298 s.
   books.google.cz/books?id=jWtMAAAAcAAJ

TEMPELHOF, G. F. v., Geschichte des seibenjährigen Krieges in Deutschland zwischen dem Könige von Preußen und der Kaiserin Königin mit ihren Aliirten von General Lloyd. Erster Theil welcher die Feldzüge von 1756 und 1757 enthält. Johann Friedrich Unger : Berlin, 1794.
   books.google.cz/books?id=9pRgAAAAcAAJ

ANONYM, Geographische Beschreibung des dermaligen Kriegstheaters nebst dem Ursprunge desselben. Lucas Hohenleitter : Wien, 1788, 31 s.
   books.google.cz/books?id=_0pZAAAAcAAJ

 



Více zde: http://www.primaplana.cz/news/polni-vybava-mladeho-rakouskeho-kavalira-v-roce-1788/

Naposledy upraveno: 16.10.2017

 

Armáda cara Alexandra I. vstoupila v r. 1805 jako spojenec císaře Františka II. na bojiště 3. protifrancouzské koalice v zánovních stejnokrojích zavedených v letech 1802-03. Především se jednalo o moderní frak s dvouřadým zapínáním o 6 knoflících, s krátkými šosy pro mužstvo a delšími pro důstojníky, s vysokým stojatým otevřeným límcem a ramenními pogonami. Frak byl v původní tmavozelené barvě pro pěchotu (granátníky a mušketýry), dělostřelectvo a technické jednotky a ve světlejším odstínu pro myslivecké pluky a dragouny. V bílé barvě byl pro kyrysníky. Husaři si podrželi tradiční skladbu, tedy dolman a kožíšek a nový kopinický pluk careviče Konstantina tmavomodrou kurtku (odpovídala střihově fraku) s klopami.

Mušketýr Tambovského pluku 1805-1808 a mušketýr v plášti 1809-1810.
(všechny ilustrace zhotovil autor textu)

 

Ještě za panování Pavla I. byla armáda rozdělena na celkem 14 inspekcí (odpovídaly pozdějším vojenským okruhům). V jejich rámci se příslušné pluky tvz. těžké pěchoty - tedy granátnické v počtu 13 pluků a 83 mušketýrských pluků odlišovaly jinou barvou límců a manžet a jednotlivé pluky inspekce navíc jinou barvou pogon (nárameníků). V případě stejných barev měly tyto pluky i odlišný kov knoflíků - bílé nebo žluté.

V rámci jednotlivých pluků se pak rozlišovaly prapory podle zdvojených pomponů na kloboucích (do r. 1803), následně na nových čákách z vyztužené plsti – jejich střed byl v barvě plukovních nárameníků, dále byly v rámci praporu bílé, žluté a červené. Pompon byl i na tradičních granátnických mitrách - granátnický pluk byl tvořen 1. granátnickým praporem, jehož příslušníci nosili mitry a 2. a 3. praporem fyzilírským, vystrojeným mitrami nižšími. V mušketýrských plucích byl rovněž 1. prapor granátnický s mitrami, 2. a 3. prapor mušketýrů s čákami. U zmíněných granátnických miter či nižších miter fyzilírských byla zadní část v barvě inspekce a okolek v barvě pogon.

Nové čáky byly podobné svým vzhledem již na přelomu XVIII. a XIX. století zavedeným čákám císařských husarů, tedy s přední kokardou v carských barvách (černá s oranžovým lemem) a se štítkem. Čáka byla vybavena předním štítkem, u mysliveckých pluků i zadním.

Kalhoty zůstaly bílé soukenné, v létě z plátna, zasunuté do kožených holínek. Bílé řemení sestávalo z opasku se závěsníkem šavle a bodáku a rámovou přezkou, dále z bandalíru nábojové brašny, překříženém řemenem torny.

  

Důstojník mušketýrů a granátníků 1802-1807 a granátník 1802-1808;
mušketýr 1812 a důstojník pěchoty v polní adjustaci 1812.

 

Poddůstojnické hodnosti byly vyjádřeny lemy na čákách s diagonálně děleným pomponem s bílo-oranžovo-černým polem, dále pak harasovým prýmem na dolním a předním okraji límce a manžetách v barvě knoflíků. U granátníků navíc malou sumkou na opasku vepředu, lískovkou a dřevcovou partyzánou. Důstojníci zůstali všeobecně vybaveni dvourohým kloboukem s černým chocholem, nákrčním kovovým označením s emblémem orla a podle hodností pozlaceným, stříbřitou (dracounovou) šerpou s černo-oranžovým protkáním a spontonem. Stejnokroje důstojníků všeobecně byly ušity z kvalitnějšího sukna a lépe střiženy. Jako nákrční šátek bylo použito u důstojníků všech kategorií černé hedvábí, u mužstva levnější textil téže barvy.

Distinkce důstojníků byly nově vyjádřeny rovněž na pogonách dracounovým lemováním podle hodnostního stupně (u štábních důstojníků po celém obvodu). Generálský stejnokroj v podstatě odpovídal důstojnickému, pouze s bílou plymáží po obvodu klobouku, jehož chochol byl černý.

V r. 1806 až 1810 bylo postaveno 11 nových mušketýrských pluků, lišících se barevnými patkami s pěti knoflíky od ostatních řadových pluků majících tmavozelenou manžetovou patku se třemi knoflíky.

Jak zmíněno výše, 25 mysliveckých (lehkých) pluků bylo oblečeno ve světlezelených fracích včetně kalhot, s čákou se dvěma štítky, bez nárameníku a se šosy pouze s egalizačními lemy. Řemení myslivců bylo černé, nábojová brašna nošena na opasku vepředu spolu s tesákem vlevo. Lemy v barvě pluky byly i po obvodu jinak zelených manžetových patek a také na švech světlezelených zimních kalhot (letní byly bílé). Čáky jak zmíněno výše i s týlovým štítkem, chochol na klobouku mysliveckých důstojníků byl zelený.

  

Důstojník myslivců 1801-1809 a myslivec 1805-1807;
myslivci 1807 a 1808/1809.

 

Dělostřelectvo bylo vybaveno stejnokrojem pěchotního typu, pouze vyložení - límec, manžety a šosy - bylo černé s červenými lemy. Ty byly i po obvodu jinak zelených manžetových patek. Již před válkou 3. koalice bylo postaveno 9 dělostřeleckých pluků po dvou praporech a jeden pluk pontonýrů, lišící se od dělostřelců pouze bílými knoflíky. Pompony na čákách byly v prvním praporu bílé, ve druhém červené, střed byl v plukovní barvě. Na bandalírovém řemeni byly - podobně jako u jiných artilérií - jehlice na čištění zátravek dělových hlavní. Poddůstojnické prýmy odpovídaly pěchotním, důstojníci neměli naproti tomu kovová nákrční označení a ani spontony.

 

Dělostřelec 1805-1808 a dělostřelecký poddůstojník 1809-1810;
dělostřelec 1811 a dělostřelecký poddůstojník 1812.

 

Ruská kavalerie sestávala v době polního tažení 1805 ze 6 pluků kyrysníků, 30 dragounských regimentů, 8 husarských a 2 jízdních, později lanciérských neboli hulánských - tedy pluku tatarského a polského. Zvláštní postavení a zcela specifické v ruské armádě měly kozácké pluky: donský, černomořský, astrachaňský, orenburský, uralský, sibiřský, čugujevský, bugský, ukrajinský, posléze kalmycký a baškirský. Jejich jednotným vyzbrojením byla papacha s dýnkem, kaftan (zimní sahající po kolena a letní do pasu) převážně modré barvy, podle teritoria s různým vyložením, tedy spíše s lemy a dýnkem na papaše (u gardových kozáků v červeném kaftanu se stříbřitým důstojnickým dekorem).

Kyrysníci dostali r. 1802 kolet v bílé barvě a pěchotním střihu se dvěma řadami knoflíků, s rovnými manžetami a nárameníkem, dále bílé kalhoty a holínky. Jako všechna jízda byly kyrysnické regimenty pro polní adjustaci opatřeny šedými pantalony s černým koženým podšitím na vnitřní straně a na vnější straně s řadou knoflíků. Opasek s palašem a bandalír zůstaly v bílé barvě.

Nová přilba s vysokým hřebenem a zvonem, která záhy nahradila dvourohý klobouk, měla na čelním štítku carského orla - u gardy svatoondřejskou řádovou hvězdu a u ostatních pluků řádovou hvězdu svatojiřskou. Masivní housenka na hřebeni byla u mužstva černá, u důstojníků z poloviny bílá bez pruhu, u poddůstojníků v bílé polovině černo-oranžový pruh, u trubačů červená. Celkový vzhled kyrysníka dotvářela čabraka s holstry (čabrunkami, tedy kryty pouzder pistolí) v barvě plukovního vyložení, u řadových pluků s iniciálami panovníka na čabrunkách a v rohu s lemem v barvě (kovu) knoflíků. U gardy stejné hvězdy na čabrunce a čabrace, jako na štítku přilby. Navíc garda s prýmy na límci a manžetách.

Dragounské pluky vyjely v nové adjustaci v r. 1802 ve světlezelených dvouřadových fracích pěchotního střihu, s límci a manžetami v plukovních barvách. Kromě toho, že dragouni měli navíc druhý bandalír na karabinu a bodák na opasku, byli vystrojeni jako kyrysníci - se stejnou přilbou, s housenkami podobně barevnými u poddůstojníků, důstojníků, trubačů a mužstva. Generálové jízdy s housenkou celobílou. Čabraka dragounů byla v barvě vyložení s lemy v barvě knoflíků, bez čabrunek. Stejně jako kyrysníci měli i dragouni v rohu čabraky iniciálu panovníka (kromě gardy). Na rozdíl od kyrysníků byly pro dragouny určeny pěchotní holínky, ovšem delší do kolen.

 

Poddůstojník Livonského dragounského pluku 1803-1808 a kyrysník Starodubského kyrysnického pluku 1803-1808;
dragoun Livonského pluku 1809-1812 a kyrysník Starodubského kyrysnického pluku 1809-1812.

 

Pro ruské husary tohoto období zůstal zachován v podstatě stejnokroj předchozího typu, pouze jako největší změna byla zavedena r. 1802 pěchotní čáka s bílým nebo černým lemem po obvodu a postraními šňůrami a bílým péřovým chocholem. U poddůstojníků s černo-oranžovou dolní třetinou, u důstojníků obdobně v horní třetině černo-oranžovou, trubači nosili chochol celočervený. Šňůry byly podle knoflíků v plucích bílé (stříbřité) nebo žluté (zlatisté), posléze červené, u důstojníků opět dracounové podle kovu knoflíků. Lemy kožíšků byly u mužstva z bílé beraní kožešiny, u poddůstojníků z černé kožešiny a u důstojníků šedé z jemné kožešiny merino, u gardy černé bobrové. Husarské bílé gatě byly zasouvány do čižem uherského typu. Pro pole pak předepsány opět šedé pantalony s knoflíky. Tzv. šavlová taška s iniciálami panovníka byla v barvě dolmanu, čabraka s klikatým lemem a hrotem (uherského typu) v barvě kožíšku. Bandalír na nábojovou brašnu zůstal z červené juchty, pro karabinu bílý jako u dragounů.

 

Důstojník Sumského husarského pluku 1805-1808 a důstojník Lubenského husarského pluku 1809-1811;
důstojník hulánského pluku Jeho Výsosti careviče Konstantina Pavloviče 1803-1808 a důstojník Tělesné gardy kozáckého pluku 1801-1804.

 

Nově byla zřízena kategorie hulánů. Až do tylžského míru r. 1807 existoval ovšem oficiálně pouze jeden hulánský regiment gardového charakteru, Jeho Výsosti careviče Konstantina Pavloviče pluk, jak zněl úřední titul, se stejnokrojovými elementy polské provenience - jako ostatně i u hulánských (kopinických resp. lanciérských) pluků v ostatních evropských armádách, tedy krátké kurtky (střihem odpovídala fraku), stejně jako pantalony v tmavomodré barvě, s límcem, hrotitým vyložením a náprsními klopami, podobně jako lampasy na pantalonech v červené barvě, s lemy švů na kurtce ve stejné barvě. Nové byly první epolety - pro mužstvo soukenné bílé nebo žluté, u důstojníků - zde jako distinkční rovněž první- dracounové. Zcela specifická byla ovšem hulánská čapka s koženým vysokým okolkem a modrým čtverhranným dýnkem, mající původ u národních polských konfederatek, vycházejících ovšem zase z lidového malopolského kroje. Na čapce byl vysoký bílý chochol, šňůry podobně jako u husarů, s odlišnostmi hodností opět husarského typu. Čabraka zakulacená (jako u dragounů), tmavomodrá, s červeným lemem a opět s iniciálami cara v rohu. Bandalírové řemení bílé jak pro karabinu, tak pro nábojovou brašnu, opasek soukenný kombinovaný barevně červeno-modře. Důstojníci u hulánů měli ovšem jako u ostatní jízdy dracounovou šerpu, u husarů ve formě splétaného opasku. Poddůstojníci hulánů navíc měli bandalír na pistoli zkřížen s karabinovým.

Jako jízdní pluky (lehké) byly známé i další regimenty v hulánské adjustaci, ovšem pod názvem hulánské se objevují skutečně až v r. 1807. Jednalo se o pluky polský, litevský, volyňský a tatarský.

Husar Achtyrského husarského pluku (modré kalhoty byly u většiny pluků)
a kozák Donského atamanského pluku 1801-1809.

 

Postupně odpadlo pudrování vlasů, povoleny byly vousy, v případě důstojníků pouze u lehké jízdy.

Uvedená adjustace ruské armády zůstala prakticky beze změny až do r. 1807 a byla tedy platná v době střetů 4. protifrancouzské koalice (po boku s Pruskem a Saskem). Tehdy byly svedeny nejen bitvy u Jeny a Auerstadtu na podzim r. 1806, ale zejména s výraznou ruskou účastí ve východním Prusku 8. února 1807 u Jílového (Preussisch Eylau) - se značnými ztrátami na obou stranách v těžké sněhové vánici a poté 10.6.1807 u Friedlantu, po níž následoval mír v Tylži 7.-8. července 1807 mezi Pruskem, Ruskem a Francií. Ještě v červenci 1806 byla upravena uniforma vojenských lékařů (a rovněž dalších nebojových složek tvz. Státního válečného kolegia). Tmavozelené fraky lékařů a úředníků byly jednořadé, pouze s barevnými lemy manžet a límců, s dvourohými klobouky, bez šerp a s kordy, u vyšších hodností s prýmy a drobným dekorem.

V témže roce 1807 byl zřízen Grodněnský husarský pluk, posléze mající elitní charakter.

Uzavření míru s napoleonskou Francií umožnilo provést nutné reformy v celé carské armádě, jejíž nedostatky v organizaci, výzbroji i výstroji včetně logistiky se projevily výrazně během předešlého konfliktu. V organizační oblasti se jednalo především o strukturální změnu dosavadních inspekcí na divizní systém, kdy v každé pěší divizi byly tři brigády po dvou plucích a jedna polní dělostřelecká brigáda o třech rotách. Ze dvou divizí byl potom postaven sbor s přidaným plukem lehké jízdy a jízdní baterií.

Tyto změny, započaté již v r. 1807, se odrazily samozřejmě i na vnějším vzhledu ruského vojáka. Tak již v červenci téhož roku dostali dragouni tmavozelené kabáty. U pěchoty byly zrušeny archaické spontony důstojníků a velitelský sbor obdržel epolety, u vyšších důstojníků s třásněmi (s polem v barvě pogon mužstva). Konečně pěchota dostala nyní jednotné červené nižší uzavřené límce, stejně tak manžety a samozřejmě i kratší šosy. Jednotlivé pluky v divizi se lišily nárameníky: u 1. pluku červenými, 2. pluku bílými, 3. pluku žlutými a 4. pluku zelenými s červeným lemem. Čísla pak byla na červených náramenících žlutá, na ostatních červená. Velkou změnu znamenalo v prosinci r. 1807 zavedení zkříženého řemení nábojové brašny a šavle a zrušení opasků. V témže měsíci pak obdržel ruský pěšák zimní pantalony s černým holením podšitím.

 

Důstojník Suzdalského pěšího pluku 1801-1809 a důstojník dělostřelectva 1809;
generál pěchoty v letech 1801-1808 a v letech 1809-1812. V roce 1812 byl zaveden nový splývavý chochol z kohoutího peří bílo-černo-oranžový.

 

Myslivci dostali podobně jako dragouni rovněž tmavozelené kabáty, též kalhoty a černé kožené řemení bylo zkříženo jako u granátníků a mušketýrů.

Stříbřité epolety byly výsadou elitní jízdní kavalergardy. Nově byl postaven Lubenský husarský pluk.

V následujícím roce 1808 inovace adjustace pokračovaly. Od července byla pěchota vybavena novými tornami na rameních popruzích, spojenými na hrudi řemenem. Zavedeny byly nové čáky s koženým výstužným pásem po horním obvodu, u gardy s novým emblémem carského orla, u granátníků s trojplamenným granátem a u mušketýrů s jednoplamenným. Kokardy odpadly, pompon u poddůstojníku zůstal nadále diagonálně čtvrcený, u 1. praporu zelený s bílým lemem, u 2. praporu v obráceném poměru a u 3. praporu byl pompon žlutý s červeným lemem. Nákrční plechové označení důstojníků dostalo novou formu.

U technických formací v uniformách dělostřelectva s černým vyložením a s červenými lemy byly zavedeny v uvedeném roce nové pompony: u sapérů zelené se žlutým okrajem, pionýrů celobílé a u minérů zelené s červeným okrajem.

U kavalerie dostali v únoru 1808 dragouni čabraky v jednotné zelené barvě s lemem v barvě plukovní egalizace, na konci roku pak společně s kyrysníky nový typ přileb, tentokrát s černými (u trubačů s červenými) žíněmi na obvodu hřebene. Konečně jako první gardový útvar v armádě obdrželi gardoví dragouni (nepočítáme-li ovšem řadové hulány) červené klopy. Důstojníci všech dragounských pluků v listopadu obdrželi zelené pantalony.

Generalita vedle černého sedlového rouna se svatoondřejskou hvězdou (i na čabrunkách) dostala přidělené kordy pro pěchotní generály, palaše pro generály těžké jízdy a šavle pro generály lehké jízdy (kromě již dříve zavedených epolet s dracounovým polem a s tlustým třepením).

Vojenští úředníci v jednořadých tmavozelených fracích se stejnobarevnými límci a manžetami byli podle zařazení odlišeni dekorem právě na uvedených manžetách a límcích a vedle generálů, pobočníků a lékařů si podrželi dvourohé klobouky s kokardou a agrafou.

Vojenský lékař 1805-1810 a štábní vojenský lékař 1812.

 

V r. 1809 byly provedeny další adjustační změny. Tak poddůstojníci všech kategorií měli límce nově lemovány příslušným harasovým prýmem podle kovu knoflíků, nyní na horním a předním okraji. U dragounů již v únoru byly zavedeny známé furažky se zeleným dýnkem a okolkem v barvě pluku a v srpnu jejich frak dostal druhý nárameník.

Dělostřelci na čáky pěchotního typu (se širším horním okrajem) obdrželi zkřížené dělové hlavně nad jednoplamenným granátem. Všeobecně byl pak na nových typech armádních čák, prvního typu známých kiverů, u granátníků s chocholem jako dříve, jinak pompony jednotně červené, u poddůstojníků zůstaly nadále diagonálně dělené. Halapartny zůstaly pouze u pěchotních šikovatelů.

Granátnické čáky: 1) poddůstojník 1805-1808, 2) gardový granátník 1811, 3) poddůstojník 1812.

 

Důstojnický dvouřadý převlečník byl ušit v tmavozelené barvě s epoletami, s barevným límcem a manžetami.

Husaři nově vyjeli v tmavomodrých kalhotách, gardoví pak dostali červené dolmany k červeným kožíškům, kiver byl ponechán s kokardou. U generality byla zrušena bílá plymáž a předepsána nová agrafa. V následujícím roce se objevil i nový dekor na límcích, manžetách a kapsách ve formě stylizovaných dubových listů a se stejnými zlatistými lemy, v podobě jako byl již na uniformách kateřinských generálů a posléze sovětských maršálů (po r. 1943).

V jedenáctém roce pak přišel nový typ kiveru se závěsy, prozatím s neprohnutým dýnkem. Pompony byly jednotně červené, u poddůstojníků dělené, závěsy u dělostřelectva a technických jednotek červené (jinak bílé), důstojnické stříbřité, stejně jako dracounová kokarda s iniciálou panovníka.

Ve válečném roce 1812 byl kiver inovován prohnutým dýnkem, chocholy tuhé a úzké u granátníků a gardy, u husarů, hulánů a posléze jízdních myslivců bílé. Generálové se objevili na bojišti s novým chocholem z kohoutího peří v bílé, černé a oranžové barvě.