C. a k. letecké eso - Ústečan Ernst Strohschneider

28.01.2015 16:31

Jiří Bureš

Naposledy upraveno: 12.04.2015

 

Ernst Hermann Josef Strohschneider se narodil 7. září 1886 v Teplické ulici 1090/37 v Ústí nad Labem jako prvorozený syn velkoobchodníka se stavebním materiálem. Otec mu zemřel roku 1891 a matka zůstala na výchovu dětí sama. Zprvu navštěvoval obecnou školu v Ústí nad Labem, pak studoval na zdejším gymnáziu a posléze přestoupil na ústeckou obchodní akademii. Zde složil maturitní zkoušku a pak pokračoval ve studiu na elektrotechnické škole v Teplicích.

Bokorysy všech typů letadel na kterých Strohschneider létal.
(Autor kamufláží Mirek Horčička z Ústí n. L.
)
Větší rozlišení viz zde

 

Dne 5. června 1906 se dobrovolně dostavil k odvodnímu řízení k 42. pluku v Terezíně a byl odveden jako jednoroční dobrovolník k 94. pěšímu pluku do Turnova. U turnovského pluku měl podepsán závazek na dva roky s následnou možností 10leté služby. Tak byl zařazen k 1. polní setnině k vykonání jednoroční vojenské služby. Dne 21. prosince byl povýšen na svobodníka (Gefreiter). Dne 31. března 1907 byl povýšen do hodnosti desátníka (Korporal) a 1. října získal hodnost šikovatele v záloze (Feldwebel in der Reserve). Nato byl odeslán na trvalou dovolenou. Dne 1. ledna 1908 byl povýšen na kadeta-šikovatele v záloze (Kadett Feldwebel in der Reserve) u 28. pěšího pluku. V září 1908 se zúčastnil cvičení rezervistů a 1. listopadu 1911 byl povýšen do hodnosti praporčíka v záloze (Fähnrich in der Reserve). Od 18. srpna do 14. září 1911 prodělal cvičení rezervistů č. 26/11, 1. ledna 1913 byl povýšen do hodnosti poručík v záloze (Leutnant in der Reserve) a od 26. srpna do 22. září se účastnil dalšího cvičení č. 7/13.

Dne 28. července 1914 byl povolán do služby k 8. polní setnině svého domovského pluku. S ním pak odjel na srbskou frontu a během bojů byl raněn do nohy. Po vyléčení byl 3. listopadu 1914 přeložen k 42. pěšímu pluku v Terezíně. Zde nastoupil službu u strážního oddílu a s ním odjel na ruskou frontu. Zde utrpěl během bojů o vrchol Chryszczata 9. ledna 1915 zranění kolene. Po vyléčení a návratu k jednotce byl pověřen velením oddílu strojních pušek. Dne 1. září 1915 byl povýšen do hodnosti nadporučíka v záloze (Oberleutnant in der Reserve). Brzy nato (19. září) byl opět raněn a tentokráte i zajat Rusy. Po útěku z ruského zajetí a následné rekonvalescenci byl prohlášen invalidou neschopným další služby. Dne 6. října mu byl propůjčen Vojenský záslužný kříž 3. třídy s válečnou dekorací jako uznání za statečné chování před nepřítelem.

Absolventi kurzu leteckých pozorovatelů ve Wiener-Neustadtu září 1916 - leden 1917 - Strohschneider je čtvrtý zleva v zadní řadě (s knírkem).

 

Na vlastní žádost byl v březnu 1916 přijat do K. u. K. Luftfahrtruppen a v důstojnické škole ve Wiener Neustadtu vycvičen na leteckého pozorovatele. Po ukončení výcviku byl jmenován důstojníkem-pozorovatelem u nově vytvořeného Fliku 23 pod velením hejtmana (Hauptmann) Heinricha Kostrby. Jednotka byla umístěna na italské frontě v Jižním Tyrolsku. Zde se Strohschneider vyznamenal během mnoha pozorovacích letů nad nepřátelským územím a bombardovacích akcích nad Trevisem a Vicenzou, kde čelil silné protiletecké palbě. Dne 15. června 1916 – během letu s Lloydem C.III 43.61 pilotovaným nadporučíkem (Oberleutnant) Franzem Schornem dosáhl i prvního vzdušného vítězství nad italským hydroplánem v údolí řeky Sarca. Sestřel však zůstal nepotvrzen, protože nebyl pozorován ze země. Dne 5. srpna byl Strohschneider zmíněn v rozkazu s nevyšší pochvalou za statečné chování jako letec před nepřítelem.

Když boje na jihotyrolské frontě polevily, byl přeložen k Fliku 28 na sočské frontě a odtud byl po krátké době odeslán do důstojnické letecké školy ve Wiener Neustadtu k absolvování pilotního výcviku. Kromě pilotního výcviku zde na žádost ředitele školy předával své zkušenosti pozorovatele novým studentům–pozorovatelům. Dne 30. prosince 1916 mu byl propůjčen pilotní odznak pro rok 1917 a 30. ledna získal rakouský pilotní průkaz č. 596.

Model postavený ze stavebnice vydané Muzeem města Ústí nad Labem. Je v experimentální noční kamufláži, kterou Strohschneider nařídil pro polovinu strojů jeho Flik 61J. Ta tomto stroji získal své poslední dva setřely.
(Autorem modelu je Petr Stanislav z Ústí n. L.)

 

Po ukončení výcviku byl přeložen k Fluggeschwader I, kde sloužil jako zástupce velitele (Chefpilot). Jednotka byla posádkou na letišti Divacca a velel jí hejtman Karl Sabeditsch. Zde Strohschneider prováděl převážně doprovodné lety bombardérů. Dne 1. června 1917 mu byl propůjčen Karlův vojenský kříž. Doprovody bombardérů vykonával nesmírně svědomitě a důsledkem toho byla první dvě potvrzená vítězství (červen 1917).

V srpnu 1917 byl jmenován zástupcem velitele u Flik 42J, čistě stíhací jednotky na letišti v Proseccu pod velením Ladislava Hary. Letka byla skutečně skvělá a bylo v ní velké množství pilotů z Uherska. Zde se Strohschneider velmi spřátelil s poručíkem v záloze Franzem Gräserem, s nímž získal celkem sedm vítězství.

23. srpna 1917 byl Strohschneider opět pochvalně zmíněn v rozkaze a zároveň mu byly propůjčeny meče k vojenskému záslužnému kříži za statečné chování letce před nepřítelem. Dne 26. září se stal leteckým esem po vítězství nad italským stíhacím letadlem SPAD. O měsíc později (25. října) dosáhli Strohschneider s Gräserem svého prvního společného vzdušného vítězství. Po dalším společném vítězství s Gräserem (15. listopad) se Strohschneider stal dvojnásobným esem.

Dne 28. prosince byl pověřen velením nově vytvořené Flik 61J na letišti Motta di Livensa na frontě na Piavě a stal se prvním záložním důstojníkem velícím letce. Na tomto letišti působila i druhá nově vytvořená Flik 63J pod velením hejtman Karla Nikitsche. Během jeho zranění velel Strohschneider také jeho letce.

V lednu 1918 byl k Flik 61J přeložen i blízký přítel Strohschneidera, Franz Gräser. Dne 24. ledna 1918 byl Strohschneiderovi podruhé propůjčen Vojenský záslužný kříž 3. třídy s válečnou dekorací a meči za statečné chování před nepřítelem. Stal se tak jedním z 18 důstojníků Luftfahrtruppen, kterým byl tento řád udělen dvakrát.

V únoru 1918 byly jeho jednotce přiděleny k bojovému testování dva prototypy Aviatik D. II, v.č. 39.01 a 39.03. Strohschneider se osobně zúčastnil testování a v jeho závěrečném hlášení bylo napsáno: „maximální rychlost letadla je vyšší než u Albatrosu D. III, ale na druhou stranu výhled byl tak špatný jako u Aviatika série 138.

Svého posledního vítězství dosáhl 16. března 1918, když pilotoval Albatros D. III 153.119 společně s Gräserem v Albatrosu D. III 153.106 a podařilo se jim u Casonetti sestřelit italské Ansaldo SVA 5.

Dne 20. března vedl Strohschneider noční útok pěti letadel na italské pozice u Zensonu, přičemž sám pilotoval Phönix D.I 228.36 (od Flik 63J). Při návratu z letu havaroval při přistání na domovském letišti Motta di Livenza a zahynul v důsledku zranění.

O čtyři dny později, 24. března, mu byl udělen Řád železné koruny 3. třídy s válečnou dekorací a meči jako uznání statečného a příkladného chování letce před nepřítelem a 26. března mu byl propůjčen Rytířský kříž Leopoldova řádu s válečnou dekorací a meči jako uznání za statečné a úspěšné chování pilota před nepřítelem.

K modelu letadla podrobněji viz modelforum.cz

 

 

Dodatky k příspěvku

31.05.2015 Karel Sáček


Nakladatelství Český cestovatel vydalo další nesmírně poutavý svazek na téma téměř zapomenuté a neznámé. Autorem je Juraj Červenka, titul zní HABSBURŠTÍ ORLI, podtitul uvádí roky 1914–1918 a jde o první svazek práce o letcích rakousko-uherské armády i o bojích na haličské, srbské a italské frontě. Podrobněji viz napoleon-knihy.blogspot.cz a ceskycestovatel.cz