Pocta Lubomíru Uhlíři - číslování c. (a) k. rakouských jízdních pluků v letech 1769-1918

03.12.2012 18:49

V prosinci 2012 vyšlo další z čísel periodika Bellum 1866 (2/2012), které bylo monotematicky věnováno v tomto roce zemřelému Mgr. Lubomíru Uhlíři, našemu přednímu odborníku na armádu habsburské monarchie.
Stěžejní část tvoří dvě jeho studie - Číslování c. (a) k. rakouských jízdních pluků v letech 1769-1918 a Terminologie rakouské armády v letech 1649-1918, z nichž prvně jmenovaná nebyla dosud publikována. Periodikum dále obsahuje vzpomínky na L. Uhlíře doplněné jeho kompletní bibliografií z pera Karla Sáčka a historii připravovaného pomníku jezdecké srážky u Střezetic na královéhradeckém bojišti z roku 1866. Celkový rozsah tohoto čísla časopisu Bellum 1866 je 184 stran a vychází v limitované edici 200 kusů. Text obou studií je doprovázen 49 barevnými reprodukcemi kreseb vojáků od Richarda Knötela.
Periodikum Bellum 1866 vydává a distribuje Komitét pro udržování památek z války roku 1866. Objednat si ho je možné na e-mailové adrese: publikace@1866.cz. Cena monotematického čísla 2/2012 je 290 Kč.

 

Úvod

Tato příručka je určena pro zájemce, kteří mají základní znalosti o rakouské (rakousko-uherské) armádě. Proto zde nejsou většinou odborné termíny blíže vysvětlovány. Slušelo by se říci úvodem pár slov k tomu, proč byla vlastně vytvořena.

Důvod byl velmi jednoduchý. Počátkem devadesátých let minulého století ožil u nás po dlouhé přestávce sedmi desetiletí zájem o rakouskou (rakousko-uherskou) armádu. Nejednalo se ale pouze o historiky a zájemce o vojenskou historii, svoje kořeny počala vyhledávat i čs. (po roce 1993 česká i slovenská) armáda, pro níž se stalo již v roce 1918 období habsburské monarchie něčím krajně nežádoucím, zcela ve smyslu tehdejšího hesla „300 let jsme trpěli“. Při obnoveném zájmu o někdejší monarchii a její instituty ovšem začaly vyplouvat na povrch následky dlouholetého zanedbávání této tematiky. A to se všemi důsledky, kterými jsou znalosti neúplné či zkreslené. Jakkoliv je problematika číslování pluků suchopárná, narazí na ni, dříve nebo později, každý, kdo se bude zabývat historií rakouské armády, ať již z jakéhokoliv pohledu. A protože tato nesnadná a značně nepřehledná záležitost u nás dosud nebyla zpracována, odhodlal jsem se k vytvoření tohoto spisku.

Systematické číslování v rakouské armádě se datuje od 15. 8. 1769 (čistě náhodnou shodou okolností se jedná o datum narození potomního císaře Francouzů Napoleona I.) a během následujících stopadesáti let bylo používáno ve značném rozsahu nejen pro pluky, ale i pro vojenské formace na různých organizačních úrovních. Číslování bylo zavedeno císařem Josefem II. (spoluvladařem Marie Terezie, jemuž byly přenechány vojenské záležitosti) přirozeně z důvodů praktických, nicméně se po letech stalo vítanou pomůckou při historickém zkoumání rakouské armády. Nebo se naopak, při neznalosti problematiky, stává zdrojem zavádějících informací. Názornou ukázku možných rozdílů nám poskytují již první očíslované vojenské formace - pěší a jízdní pluky.

U pěchoty se plukovní čísla stala vesměs stabilním faktorem. Pokud si odmyslíme uprázdňování čísel při rušení pluků a pozdější přidělování těchto uprázdněných čísel nově vytvářeným plukům, valná většina pěších pluků, existujících v roce 1769 podržela svoje původní čísla po dobu 150 let. Totéž lze říci, přirozeně s kratším časovým intervalem, o pěších plucích, zakládaných později. Bylo to způsobeno tím, že pěší pluky - odmyšleno od pluků hraničářských - nebyly, až na jedinou výjimku, nikdy přečíslovány.

Situace u jízdy byla markantně odlišná. Jednak jízdní pluky bývaly často přečíslovávány, dále v rámci jezdectva bylo provedeno velké množství přesunů mezi jednotlivými kategoriemi (dragouni byli měněni na švališéry, švališéři na hulány atd. atd.). Vývoj jezdeckých pluků a orientace v rakouské jízdě kvůli své složitosti působí dodnes potíže i některým odborníkům.

Nepřehledný systém číslování jízdních pluků byl zřejmě neoblíbený již ve své době. Ukázku dobové averze nám přinášejí např. armádní schematismy z konce 18. století. V prvním z nich z roku 1790 jsou jízdní pluky uváděny ještě v posloupnosti podle svých čísel, tedy napříč jezdeckými kategoriemi. Schematismus ale obsahuje avizo, že v následujícím svazku bude jízda uvedena již podle svých kategorií, což bylo v roce 1791 skutečně realizováno.

Ale i v pozdějších materiálech lze sledovat odklon od jezdeckých čísel z let 1769-1798. Tak např. nejsou tato čísla uváděna v novějších schematismech, kde sice v záhlaví každého pluku vedle jmen všech majitelů a veškerých změn od založení pluku, jsou uváděny i změny čísel, tyto ale u jízdy až od roku 1798. Rovněž v mnoha jezdeckých plukovních dějinách nevěnovali autoři pozornost číslování před rokem 1798, nebo uváděli pouze čísla z roku 1769, nikoliv však změny číslování z let 1769-1798. Pokud vezmeme v úvahu všeobecný úpadek znalostí rakouských vojenských reálií, který u nás nastal po roce 1918, ani příliš nepřekvapí, že i v současnosti je možno se setkávat s jedinci, kteří se domnívají, že číslování rakouské jízdy pochází až z roku 1798.

Nicméně systém jízdních pluků nebyl zdaleka jednoduchý a přehledný ani po roce 1798. U jízdy se vyskytovalo přečíslování ve značném množství. Rovněž změny mezi jednotlivými jízdními kategoriemi byly prováděny i nadále, poslední z nich pocházejí z roku 1873.

K odstranění problémů s orientací v jezdeckém plukovním číslování se snaží přispět předkládaná příručka. Obsahuje nejen výklad vývojových tendencí jízdy a jejího číslování, ale i různé tabulky a přehledy, podle nichž je možno identifikovat vývoj jednotlivých jezdeckých pluků, ale třeba i ověřit existenci určitého pluku k danému datu či období. Zájemcům o hlubší poznání historie jednotlivých jezdeckých formací je pak určen seznam publikací, týkajících se dějin jednotlivých jízdních pluků...

 

Obsah