Střetnutí u Znojma 1809 podle atlasu bitev

20.07.2008 16:52

J. E. Wörl - přeložil Karel Sáček

Naposledy upraveno: 14.09.2014

 

V roce 1847 byl ve Freiburgu im Breisgau vydán atlas bitev z let 1792-1815 - Schlachten-Atlas zur Geschichte der Kriege von 1792 bis 1815, který tvoří sbírka bitevních plánů a doprovodných textů k nim. Jednou z bitev, kterou se zmíněný atlas zabývá, je i rakousko-francouzské střetnutí u Znojma roku 1809. Tato skutečnost je zajímavá pro české zájemce o napoleonské vojenství především s ohledem na malý počet ostatních zachovaných plánů bitvy u Znojma. Schlachten-Atlas je v současnosti dostupný v elektronické podobě např. na books.google.cz – kvůli malému rozlišení ale v této verzi není možné na mapě zkoumat žádné detaily. Doprovodný text publikovaný na s. 167-169 je pouze heslovitý a na některých místech i chybný. Protože ale upozorňuje na nejdůležitější momenty, je možné jej využít pro základní orientaci v tom, co se roku 1809 před Znojmem odehrálo.

 

Po bitvě u Wagramu se stahovala hlavní část rakouské armády ke Znojmu, Rosenbergův sbor k Laa, aby bylo dosaženo brněnské silnice. Napoleon, který zpočátku neznal směr ústupu, poslal maršála Davouta na Mikulov, maršála Marmonta ke Znojmu přes Laa, maršála Massénu rovněž tam přes Hollabrunn.

Rakouští granátníci a záložní jezdectvo dosáhli Znojma ráno 10. července, zbytek rakouské armády tam za pochodu pronásledovali Francouzi.

Maršál Marmont překročil Dyji u Hevlína (Höflein) (a). Dosáhnuv výšin u obce Dyje (Milfraun) a Suchohrdly (Zuckerhandel) pozoroval nepřátelské postavení u Znojma. Výšiny naproti měly obsazeny tři rakouské brigády (A), před něž vyjela silná dvanáctiliberní baterie (B). První sbor (C) stál naproti Příměticím, záložní jezdectvo (D) při silnici do Moravských Budějovic (Budweis, správně mělo být uvedeno Budwitz). Pět praporů vídeňských dobrovolníků (E) obsadilo Znojmo; silné oddíly rakouských granátníků stály u přechodů přes Dyji u Šaldorfu (Schallersdorf), Oblekovic (Obleß), Bohumilic (Pumlitz – v současnosti existují jako součást Oblekovic) a Dobšic (Teswitz) (F). Marmont postavil jezdeckou divizi Montbrun na nejkrajnější pravé křídlo (bb); vlevo od ní divizi Claparède (cc) hned (sofort – míněno hned vedle?) divizi Watrin (pozn. překladatele: generál Watrin zemřel v roce 1802, v tomto případě je určitě myšlena divize Wrede alias Minucci) (dd)‚ připravené v kolonách k útoku na Dobšice, divize Glanzel (pozn. překladatele: míněn Clauzel) (ee) nakonec tvořila levé křídlo; francouzské a bavorské dělostřelectvo postoupilo na výhodná místa (ff). Marmont ihned udělil rozkaz divizi Wrede vytlačit střeleckým řetězem (Schützenkette) nepřítele z vinohradů u Dobšic a získat vesnici útokem, čehož po tvrdošíjném odporu dosáhla. Sám arcivévoda Karel poslal ustupujícím posilu (G); současně zpozoroval Marmont 3. (H), 6. (I) a 5. (K) rakouský sbor, které pochodovaly do Znojma. Bavoři byli z Dobšic znovu vyhnáni, ale s pomocí jednoho bavorského jezdeckého pluku (g) se jim podařilo vsi znovu zmocnit a uhájit ji, k čemuž obzvláště přispěla jedna baterie (h). Kolem večera byli Bavoři v Dobšicích vystřídáni vojáky divize Claparède. Konec zadního voje Rakušanů pod knížetem von Reuß dorazil kolem večera 10. července do Chvalovic (Kallendorf) (LL).

Ráno 11. července bylo postavení Rakušanů následující: (N) 5. sbor pod knížetem von Reuß na výšinách za kláštery Louka (Kloster-Bruck), Hradiště sv. Hypolita (Kloster Pöltenberg) a u mostu přes Dyji; (O) 1. sbor pod Bellegardem s jednou dvanáctiliberní baterií; (P) sbor generála Kolowratha; (P’) 6. sbor ke krytí levého křídla; (R) Sbor knížete Hohenzollern; (S) granátnický sbor; (T) křovím zarostlý břeh Dyje obsazený střelci; (U) 4 baterie u Louky.

Massena dospěl k Novému Šaldorfu (Neu-Schallersdorf) a rozvinul zde divizi Legrand (ll); jedna stranou vlevo postavená baterie (m) bočně postřelovala (enfilirte) údolí Dyje a mosty. Jedna brigáda z divize Legrand překročila Dyji (n,o) a zmocnila se vesnic Starý Šaldorf (Alt-Schallersdorf) a Louky. Bádenská brigáda vytvořila zálohu (q) mezi oběma osadami; jeden kyrysnický pluk zaujal postavení vpravo od mostu (r), čímž bylo navázáno spojení s Marmontem.

Arcivévoda Karel přesunul kolem Znojma zpět své dělostřelectvo, díky za jehož krytí kolony znovu postoupily. Marmontovi a Massénovi vojáci zde bojovali až do poledne. V tomto čase dorazil na bojiště Napoleon, který se nacházel u Laa. Následovala jej gardová pěchota s Oudinotovým sborem. Davout obdržel rozkaz otočit se u Mikulova doleva a po moravskobudějovické silnici dorazit do Přímětic (Brenditz) z druhé strany.

Boj, který se nyní rozhořel v protínajícím se (durchschnittenen) terénu, bývá líčen jako jeden z nejurputnějších války, jenž přerušila jen na pár minut bouřka a silný příval deště. Odpoledne kolem 2. hodiny postupovali Rakušané s přesilou proti Massenovi, který se dokázal bránit jen divizí Legrand. Rakouská granátnická kolona (Y) postoupila přes Starý Šaldorf až k mostu, kde se zmocnila poloviny francouzského praporu a trojice francouzských generálů. 10. francouzský řadový pěší (pozn. překladatele: správně kyrysnický) pluk (tt), který vedl osobně Masséna, zatlačil tuto kolonu znovu zpět a pronásledoval ji za podpory kyrysníků (r) až do blízkosti Znojma. V tomto okamžiku dorazila divize Carra St. Cyr (u) a překročila Dyji, načež Massena se zbytky svých vojáků znovu postoupil. Jedna francouzská baterie se přesunula přes Sedlešovice (Edelspitz) a postřelovala ze strany sbor knížete von Reuß; proti ní byla nasazena jedna trojnásobná baterie (Z). Nyní udělil Napoleon rozkaz k postupu 11. sboru, přičemž Francouzi překročil dolní tok Lesky (unteren Leschenbach) (ww) a na výšiny u Znojma postupovali pod vražednou palbou. Zbývající divize Marmontovi (x) tento postup následovaly. Část Montbrunnova jezdectva se pokusila dobýt levé křídlo nepřítele v okolí Únanova (Winau) (z’z’). Montbrunn se již připravoval k útoku na Znojmo, když kolem 6. hodiny večerní doručil kurýr zprávu o uzavření příměří a zastavení palby. Rozhořčení vojáků bylo ale tak velké, že parlamentáři, kteří tuto zprávu přiváželi, byli na obou stranách zraněni. V noci odpochodovala rakouská armáda do Moravských Budějovic.

 

Doplňky ke článku:

20.07.2008: Karel Sáček

Bitvu u Znojma zachycují ještě dva další plány, které tvoří přílohu podrobné (ale poněkud tendenční) studie Wisnar, Julius. Die Schlacht bei Znaim im Jahre 1809, ein Gedenkblatt den Manen der wackeren Kämpfer vom 10. und 11. Juli 1809, publikované v Jahresbericht des k.k. Gymnasiums in Znaim für das Schuljahr 1909/1910 roku 1910.

Podrobněji zde.

Podrobněji zde.

 

Dosud neznámého původu je kolorovaná mapa zobrazující druhý bitevní den. Tato mapa byla získána v zahraničí a v současnosti se nachází v soukromé sbírce.

Podrobněji  zde.

 

Také vyobrazení bitevních scén ze střetnutí u Znojma existuje velmi málo.

Výjev nazvaný Scéna z bitvy u Znojma, jehož autorem je Friedrich Wilhelm Allmande, zobrazuje zajetí francouzských generálů při útoku c.k. granátnického praporu Leiningen. Vpravo je zřetelná silueta budovy bývalého louckého kláštera. (Originál byl umístěn v  Kunsthistorisches Museum ve Vídni), podrobněji viz např. příspěvek Jiřího Kovaříka Epizoda z bitvy u Znojma - napoleon-knihy.blogspot.cz

 

Dalším je šedě lavírovaná perokresba Albrechta Adama, která se nachází na zámku v Opočně a byla reprodukována ve výběrovém katalogu Marie Mžykové k výstavě připomínající 190. výročí bitvy u Slavkova Napoleon a jeho doba (1995), č. kat. 210:

 

Reprodukci odlišného vyobrazení – rytiny zařadil bez bližšího upřesnění do Napoleonské encyklopedie (1995) na s. 160 Richard Blatný:

 

Původní adresa příspěvku:
Střetnutí u Znojma 1809 podle atlasu bitev
 - primaplana.net/txt/clanky/znojmo-atlas.html