Uniformy zeměbraneckých praporů českých zemí 1808-1810

22.01.2009 16:27

Karel Sáček

Naposledy upraveno: 23.07.2013

 

Muž oděný v šedivém kabátu ke kolenům a s korsickým kloboukem na hlavě je zcela jistě prvním obrazem, který si vybavíme v souvislosti se zeměbranou z let 1808–1810. Přesně takto vystrojené muže zvěčnil malíř Johann Peter Krafft v roce 1813 na svém slavném obraze Loučení zeměbrance, který se stal jedním ze symbolů novodobého rakouského vlastenectví a stejné uniformy mají oděni i zeměbranci na titulní straně často citované Stroblovy publikace Die Landwehr anno neun.

Jenže tyto stejnokroje byly určeny pro prapory zformované ve Vídni a ostatních dolnorakouských čtvrtích. Jejich četné varianty jsou uvedeny například v syntéze Das Heer unter dem Doppeladler, kde je v popisku ještě varovný dodatek: „Ve skutečnosti byla zeměbrana uniformována v jednotlivých regionech velmi odlišně.

Titulní strana Stroblovy publikace.

 

Jak tedy vypadali zeměbranci z českých zemí? Protože chybí jednotné nařízení určující jejich uniformy (nebo teprve čeká na své objevení), nahlédněme nejdříve krátce do předpisu platného v Dolních a Horních Rakousích: „Střih kabátu musí být takový, aby jej muž mohl nosit v zimě přes ostatní oblečení, v létě pouze přes košili. Má dvě kapsy. Délka kabátu sahá ke kolenům, takže barva kalhot nemusí být jednotná. Muž obdrží svůj vlastní zakulacený klobouk (runden Hut). Na jeho přední straně bude připevněn mosazný štítek a na něm musí být čitelná zemská čtvrť a číslo praporu. Na cvičení by mělo mužstvo chodit ve vlastním oděvu, protože kabáty budou uschovány společně s výzbrojí. K tomu náleží ještě malá nábojová brašna na 36 nábojů, která se nosí na černě lakovaném řemeni širokém dva a čtvrt palce přes pravé rameno a řemen na bajonet jako u pěchoty. Své věci nosí muž ve vaku (Sack) také přes pravé rameno.“

Nebudeme-li zohledňovat důstojníky převedené od armády, kteří měli právo ponechat si svou původní uniformu, pak musíme konstatovat, že stejnokroje českých a moravských zeměbranců nebyly s výše pospanými rakouskými shodné a odlišovaly se také vzájemně od sebe.

Otakar Frankenberger se s odkazem na primární prameny uložené v pražském VHA omezil na konstatování, že „zeměbranci českých zemí nosili šedé kabáty, plstěný klobouk tvaru cylindru s kokardou a štětkou a modré výložky.“ Současně dodává, že „byl podán návrh, podle něhož měl mít každý kraj jinou barvu výložek. Knoflíky měla mít česká zeměbrana bílé a moravská žluté.“ Podle Hollinse „napodobovaly uniformy českých, moravských a slezských zeměbraneckých praporů uniformy dolnorakouské. Jejich vyložení mělo být oficiálně světle modré, ale mnoho praporů použilo stejnou egalizační barvu, jakou měl pluk řadové pěchoty spjatý s jejich krajem – například zeměbranecký prapor žateckého kraje měl vyložení oranžové, jako pěší pluk Erbach č. 42“ Na zemědělské Moravě podle Hollinse nosilo více zeměbranců černé rolnické klobouky (peasant hats).

Johann Peter Krafft: Loučení zeměbrance (Abschied des Landwehrmannes).
Olej na plátně o rozměrech 281 x 351 cm věnovaný událostem roku 1809 vznikl roku 1813, v současnosti je ve vlastnictví Österreichische Galerie Belvedere ve Vídni.

 

Zásadní pramen pro poznání zeměbraneckých uniforem tak tvoří výnos brněnského krajského úřadu o výstroji zeměbrany ze dne 31. října 1808, který navazuje na výnos moravského zemského gubernia ze 4. srpna téhož roku. Podle tohoto předpisu měl uniformu zeměbranců z brněnského kraje tvořit:

– kabát (Gehrock) sahající ke kolenům, ze sukna srnčí barvy (rehfarben), se stojatým límcem a jednou řadou kovových knoflíků; na límci a náramenících barevné vyložení, odlišné podle jednotlivých krajů; – kalhoty námořnického stylu (Seemannsbeinkleid – Matrosenhose) z neběleného plátna, sahající od pasu až ke kotníkům;

– kulatý klobouk z filcu, se štítkem v čele a týlu, ohnutým okrajem na obou stranách (beiderseitigem Ohrehschirm) a podbradníkem; celý pokrytý kůží a s počátečními písmeny slov „mährische Ladwehre“ – tedy MLW;

– výzbroj se sestávala z erární ručnice, bajonetu, černé kožené nábojové brašny na 36 nábojů a černého řemení na tuto brašnu i bajonet;

– k tomu náleží ještě chlebník (Brodsack), který si každý zeměbranec pořídí na vlastní náklady.

V roce 1810 vydal ve Vídni Josef Eder sérii 13 vyobrazení zeměbranců jednotlivých rakouských zemí. Jím zachycené moravské uniformy dokonale odpovídají výše uvedenému popisu a dodávají tomuto ikonografickému pramenu velkou váhu.

Zeměbranci vévodství (Herzogthums) moravského a slezského.
Zleva doprava: 4 vojíni z různých krajů, 2 (zády stojící) slezská zeměbrana, 1 (zády stojící) vojín, důstojník, šikovatel, desátník.
(Zdroj: Austrian Landwehr in 1809: the Uniform Plates of Joseph Eder, www.napoleon-series.org)

 

Zeměbranci z královského hlavního města Prahy.
Zleva doprava: bubeník; ze studentského sboru: desátník, šikovatel, vojín, důstojník; z městského praporu (Stadt Bataillon): důstojník, vojín, destáník.
(Zdroj: Austrian Landwehr in 1809: the Uniform Plates of Joseph Eder, www.napoleon-series.org)

 

Ederovo vyobrazení reprezentující Čechy analogicky nepředstavuje zeměbrance všech krajů, nýbrž pouze hlavního města Prahy. Uniformy akademického sboru (divisionu) navíc nemohou být správným vodítkem pro vytvoření představy o obecném vzhledu zeměbraneckých stejnokrojů v Čechách – jejich záměrem bylo co nejvíce se odlišovat, podobně jako v roce 1800. Červenobílá epoleta na důstojníkově pravém rameni je také pravděpodobně symbolickým odkazem na pokračování této tradice.

Z písemných pramenů se k zeměbraneckým uniformám zachoval ještě střípek ve východních Čechách: „K cvičení dostavilo se mužstvo ve vlastních šatech, avšak každý musil míti zvláštně ohýbnutý klobouk s mosaznými písmenami a odznakem a stejné patrontaše; oboje bylo v Praze k dostání a sice odznak za 21 kr. a klobouk za 2 zl. 24 kr.“ (S odkazem na výše uvedený předpis pro rakouské prapory je nesprávné se domnívat, že by zeměbranci nebyli uniformováni, jednotné kabáty jim pouze byly vydávány při cvičení.) Velmi bizarním pramenem popisujícím výstroj zeměbranců, je posměšná píseň, kterou zpívali vojáci řadového pěšího pluku Frelich č. 28: „Lantveři mají kalhoty plátěný, na zádech tanestry taky takový, kvery mají stary, pagnety zrzavy, na hlavách klobouky z prasečí vlny. Na těch mají slova, to vyznamenává, utíkejte bratří, Ježíš Maria!“ (Tanestry – tornistry, kvery – pušky, pagnety – bajonety, slova vyznamenávají utíkejte bratří – písmena LW, posměšně překládaná lauf weg. Mimochodem, plátěné tornistry měli také dolnorakouští zeměbranci, kteří žádali o jejich výměnu za klasické tornistry z teletiny.)

Dalším věrohodným ikonografickým pramenem k českým zeměbrancům je výjev z ležení před Drážďanami dne 23. června 1809, který pochází ze sbírky Petera Hofschröera a byl publikován v Hollinsově a Younghusbandově brožuře Austrian Auxiliary Troops z edice Osprey.

 

Vyobrazení zeměbranci mají podobný typ klobouku, který zvěčnil Eder v roce 1810 na hlavách zeměbranců moravských. Tento cylindrický klobouk s ohnutými krempami byl s největší pravděpodobností charakteristickým výstrojním prvkem většiny zeměbranců z českých zemí roku 1809 a odlišoval je od zeměbranců ostatních. Jedná se o tentýž typ, který byl rozšířen již mezi českými dobrovolníky Legie arcivévody Karla v roce 1800. (Mj. je zajímavé, že na stejné straně Hollinsovy publikace se nachází i vyobrazení českého zeměbrance z roku 1813, náležící berlínské galerii Lipperheide. Voják na něm má na hlavě pokrývku, kterou Hollins popisuje jako „nepředpisový korsický klobouk“. Tento klobouk je ale velmi podobný oněm vyobrazeným v drážďanském ležení 1809. Protože je zde zeměbranec 1813 vyobrazen v kabátu z roku 1809 (na což Hollins správně upozorňuje), nabízí se otázka, proč by nemohl mít i čtyři roky starý model klobouku.)

Obsáhlá monografie dvojice specialistů na rakouské uniformy Ottenfeld – Teuber tento klobouk zmiňuje také: „Česká a moravská zeměbrana byla vystrojena a vyzbrojena podobně jako horno- a dolnorakouská. Pražské městské prapory nosily vysoká čáka, studentský sbor dvourohé klobouky s chocholy, zemské prapory (Land-Bataillone) vysoké klobouky na způsob čák, ale s ohnutými krempami (gekrämpte), hnědý kabát s červeným šněrováním na hrudi, úzké modré kalhoty bez kamaší a černé řemení.“ (Popis pražských zeměbraneckých praporů odpovídá Ederovu vyobrazení a nelze vyloučit, že byl sestaven právě podle něj – myslivecký stejnokroj by to pouze potvrzoval. Zmínka o červeném šněrování kabátu ale naznačuje omyl autorů a jejich záměnu uniforem českých zeměbranců roku 1809 s českými dobrovolníky roku 1800. Podobné záměny se dopustil také Gilbert ANGER, když umístil popisek „česká zeměbrana [z roku 1809]“ pod perokresbu dobrovolníka z roku 1800.)

Do Saska vstoupil X. Am Endeho sbor dne 9. června 1809 a jeho součástí bylo šest českých zeměbraneckých praporů: 2., 3., 4. a 5. litoměřický, 5. královéhradecký a 6. boleslavský. Shodou okolností se v městském historickém muzeu v Lipsku zachoval jeden rakouský zeměbranecký klobouk z roku 1809 – klasického korsického typu. Tvoří součást expozice věnované vojenským dějinám Saska a podle autorů patřil štýrskému zeměbranci. Cesty sbírkových předmětů jsou velmi nevyzpytatelné, a proto pouhé konstatování, že štýrská zeměbrana se tažení do Saska roku 1809 nezúčastnila, nestačí k tomu, abychom tento klobouk mohli přiřknout některému z českých zeměhajičů.

 

Skutečný stav zeměbranecké výstroje naznačuje počátkem května 1809 generálmajor hrabě Kinský, v jehož brigádě byly zařazeny tři prapory loketského kraje a po dvou ze žateckého a rakovnického, ve zprávě polnímu podmaršálovi Sommarivovi: „Špatný stav uniforem a nedostatek bot je příčinou mnoha onemocnění během pochodů.“ 2. královéhradecký prapor musel dokonce být kvůli špatné výzbroji úplně stažen z jihočeské hranice a nahrazen 4. chrudimským praporem.

Přihlásil-li se zeměbranec do některého z dobrovolnických praporů, měl pro něj být připraven odlišný stejnokroj, vycházející ze střihu uniforem pravidelné pěchoty.

Dobrovolnické prapory (Legie arcivévody Karla) a myslivci.
Zleva doprava – dobrovolníci: 1. desátník, 2., 6. a 7. vojíni, 9. důstojník, 10. šikovatel; myslivci: 3. šikovatel, 4. desátník, 5. vojín, 8. důstojník. Ačkoliv je v originálním popisu uvedeno, že se jedná o uniformy moravské zeměbrany, jsou myslivecké – v tomto případě se autor jednoznačně dopustil omylu.
(Zdroj: Austrian Landwehr in 1809: the Uniform Plates of Joseph Eder, www.napoleon-series.org)

 

Dobrovolnické uniformy zachycené Josefem Ederem potvrzuje několik dalších pramenů.

Krátké putování za uniformami zeměbranců českých zemí ukončeme lehce pikantním postřehem k odění vojáků Legie arcivévody Karla, které zanechal podmaršál Klenau ve své zprávě ze dne 24. března 1809: „Mužstvo přestoupivší ze zeměbrany do legie, stejně jako nově naverbovaní, nenosí podle všech zpráv spodní prádlo (kleinen Montur). Provažoval jsem proto za nutné přidělit mužům košile a spodky (Gatie), aby alespoň částečně skryli svou nahotu. Tento nedostatek vyplývá z chudoby a dále z toho, že většina vzala s sebou na shromaždiště legie jen jednu košili, která se zcela opotřebovala.“

 

Článek doplněný poznámkovým aparátem byl přetištěn ve sborníku Bitva u Znojma a válka roku 1809, s. 158-166 - jako příloha č. 3 ke studii Zeměbrana českých zemí v roce 1809.

 

Dodatky k příspěvku

Karel Sáček, 17.07.2013

 

Ve sbírkách Vojenského historického ústavu v Praze se nachází hřebenová přilba, která by údajně měla patřit příslušníkovi některé z dobrovolnických formací roku 1809. Fotografie této přilby byla publikována například ve sborníku Napoleonské války a české země na s. 37 barevných příloh, kde ji doplňuje popisek: Přilba příslušníka dobrovolnického praporu knížete Kinského, Rakousko, počátek 19. stol.

 

Tatáž přilba se byla součástí výstavy Od šišáku po čáku, která se uskutečnila v Prašné věži Mihulka na Pražském hradě (14.03.-31.08.2008) a přiložený popisek ji dal do souvislosti pouze obecněji s „dobrovolníky roku 1809“. Tato pokrývka hlavy ale nemá s dobrovolníky roku 1809 nic společného. Je zřejmé, že se jedná o upravenou přilbu pro jezdectvo vz. 1827/1828. Zajímavý je detailní pohled na její štítek, jehož zdobený okraj napovídá, že nebyl určen pro obyčejné mužstvo.

 

Na štítku se nachází reliéf vzdáleně připomínající znak města Frýdlantu, který byl dodatečně připevněn na odstraněný monogram panovníka FI. V roce 1809 patřilo frýdlantské panství (společně s libereckým) rodu Clam-Gallasů, přesněji Kristiánu Kryštofovy hraběti Clam-Gallas (1771-1838), který jej převzal po smrti svého otce v roce 1805. Clam-Gallasové v roce 1809 žádný dobrovolnický oddíl nezformovali. Majitel panství hrabě Kristián i jeho mladší bratr Bedřich (1775-1832; v roce 1801 odešel do výslužby od řadového pěšího pluku č. 11), byli jmenováni pouze veliteli 1. a 2. zeměbraneckého praporu boleslavského kraje. Na frýdlantském zámku – ve zbrojnici i v zámecké expozici se nachází velké množství c. k. militárií, žádná z nich však nenabízí vysvětlení, pro koho byla výše popsaná pokrývka hlavy určena. (Přesto lze příležitostným čtenářům těchto stránek jeho návštěvu vřele doporučit, pravidelným pak bez obav předepsat jako povinnou.)

Jedno z přijatelných vysvětlení původu netypické přilby ze sbírek Vojenského historického muzea nabízí například expozice Muzea Broumovska. Také v ní se nachází podobně upravená rakouská jezdecká přilba, a přestože ji popisek určuje jako „francouzskou jezdeckou přilbu z první poloviny 19. století“, z podrobnějšího srovnání s dalšími vystavenými exponáty jednoznačně vyplývá, že se jedná o pokrývku hlavy členů broumovského střeleckého spolku z období po ukončení napoleonských válek, což potvrzuje ilustrace z jeho kroniky z roku 1820.

Broumovští střelci kolem roku 1820.

 

Přilba, která se zachovala ve sbírkách Vojenského historického ústavu v Praze, a byla po dlouhá léta prezentována jako dobrovolnická z roku 1809, je proto velmi pravděpodobně pokrývkou hlavy některého z měšťanských střeleckých, popřípadě bezpečnostních sborů, vytvořenou až po ukončení napoleonských válek.

 

Původní adresa příspěvku:
 - primaplana.net/txt/studie/lw-uniformy-1809.html