Adjustace koloniálních útvarů v XIX. a XX. století 2/3
Jan Vogeltantz
Naposledy upraveno: 24.11.2013
Na rozdíl od kontinentální Francie probíhal vývoj adjustace ozbrojených sil Velké Británie nasazených v zámoří poněkud odlišně. Charakteristickým rysem vybavení tehdejších anglických pluků přicházejících na mimoevropský terén bylo kompletní předpisové vystrojení obvyklé na Britských ostrovech, tedy opět barevné soukenné zbrojní kabáty (červené, zelené nebo modré podle druhu zbraně) a další výstrojní elementy. Teprve na místě nasazení byly jednotkám přidělovány specifické uniformní či další výstrojní součástky, lišící se prakticky u každé formace osobitými prvky.
Velká Británie: 1) důstojník gardy (2nd Life Guard) pluku – Egypt, 1882; 2) voják gardy (1st Bat. Guard Camel Rgt.) - Súdán, 1884-85; 3) pěšák (Princess of Wales) - Ginis (Egypt), 1885; 4) ženista (Royal Engineers) - ašantská expedice, 1896; 5) jízdní dělostřelec (10th Mounted Batery Royal Artillery) – Matabelsko (Jižní Afrika), 1896.
(Všechny ilustrace zhotovil autor textu.)
V osmdesátých letech byly např. pro formace nasazené v Indii předepsána první forma khaki stejnokroje, tedy jednoduše střižené blůzy a kalhoty a s redukovanou výstrojí a souběžně se zavedením osobitého typu přilby s hrotem – podle pruského vzoru, krátce po německo-francouzské válce, kdy vzhled vítěze byl napodoben nejen v Anglii – ve Velké Británii dostávaly britské útvary v zámoří tropické přilby obdobného tvaru (bez hrotu) s khaki potahem. Ještě v šedesátých letech ovšem byly nošeny – v habešské kampani i jinde – jen improvizované typy těchto pokrývek hlavy.
V Indii ovšem adjustace anglických útvarů přinesla další četné – zprvu spontánní – inovace zejména v polních podmínkách, které byly později převzaty jako oficiální. Tak důstojnický sbor přijal nový systém hnědého řemení – opasek s ramenní přepáskou s pouzdrem na revolver a případně i etuí na dalekohled – pojmenovaný podle prvního nositele britského generála Sama Browna. Tento komplet se během několika desetiletí stal celosvětovým atributem převážně části důstojníků mnoha armád. Indického původu jsou i tehdy zaváděné ovinky (puttees). Angličtí důstojníci v zimních měsících afghánské války navlékají i domácí paštúnské kožichy. Ve službě se nosily i loďkové čapky (glengarry cap) skotských pluků, které rovněž byly předlohou pro pozdější khaki lodičky. Jako mimoslužební zůstaly u jezdeckých pluků – vedle slavnostních typů uniforem – i kulaté čapky (pillbox), které byly předepsány i novým deseti nepálským plukům v britských službách, protivník tolik obávaných Gurkhů, kteří přijali i tmavozelený stejnokroj anglických střelců (Rifles). Himalájští horalé, známí disciplinou a odvahou, byli mj. vyzbrojeni i typickými noži – kukri – které měli i jako čepicové emblémy.
Ve výše zmíněných akcích v Etiopii mimo různé typy vesměs tehdy neoficiálních tropických přileb byla i dosud improvizovaná výstroj v hnědých nebo modrých vedle předpisových červených uniforem.
Maorská vzpoura na Novém Zélandě ve stejném desetiletí byla potlačena anglickými oddíly dokonce v polocivilních flanelových nebo soukenných kytlicích opět v tmavomodré nebo zelené barvě.
Zcela odlišné arktické podmínky kanadské zimy přinesly na počátku šedesátých let do vybavení zde dislokovaných anglických formací nasazených k utlumení nepokojů, vyvolaných francouzskými separatisty jednak předpisové tmavošedé pláště s pelerínou, již hojně užívané za krymské války a nově kožešinové čapky (osobitý typ ušanek), jednak pro důstojníky poměrně luxusní modré soukenné pláště podšité kožešinou a s mohutnými límci, zapínané černými šňůrami jako husarské kožíšky.
Proti Ašantům byla přidělována oddílům většinou lehká modrá, modrošedá nebo hnědá souprava kytlic a kalhot a lehkých čapek.
Naproti tomu Zulové u zmíněné Isandhwany se utkali s britskou pěchotou vystrojenou v kompletní metropolitní adjustaci pouze doplněnu tropickými přilbami s khaki potahem. Červené kabáty měly vzbudit u Afričanů mylně předpokládaný respekt.
Na červených i khaki uniformách už byl užit nový systém řemení, respektující umístěním nábojových schránek (sumek) novou soustavu transformované zadovky Snider – z původní předovky Enfield – známý jako tzv. Wallace-Equipement.
Červený kabát s barevným vyložením ovšem i po postupném zavádění krycích polních kompletů či jednotlivých dílčích prvků v zámořských podmínkách dostal také i jednoduchou, tzv. polní variantu ve formě tzv. Patrol Jacketu, na němž už nebyly žádné zdobně prvky, ale všité kapsy a s příklopkami. Podobně to bylo i u dalších barevných uniforem – modré dělostřelectva a trénu či zelené střelců, nemluvě o plucích skotských, kde tradiční kostkované tartany (ušité jako kilty či kalhoty-trews) podle původní klanové příslušnosti různobarevné byly včetně taštičky (sporran) nošeny i v bojových akcích všech konfliktů, kde byly skotské pluky horalské (Highlanders - kiltech) nebo nížinné (Lowlanders - v kalhotách) nasazeny.
Britští důstojníci měli pochopitelně i v poli šavli a jejich šatník i v zámoří obnášel sérii předpisových kompletů, v Indii navíc rozšířeny o bílé přilby s pugaree (ty slavnostní i polní nošeny i řadovými pěšáky, dělostřelci a kavaleristy, vedle stále více se prosazujících khaki) a bílé stejnokroje.
Na druhé straně se důstojnický sbor přizpůsobuje v adjustaci mužstvu, když z bezpečnostních důvodů – nebezpečí ostřelovačů – nosí i chlebník, polní láhev i řemení mužstva včetně pušky. Jízdní důstojníci mají na ramenou drátěné nárameníky s hodnostním označením, chránící proti sekům.
Osmdesátá léta znamenala dosud nebývalou koloniální explozi všeobecně a na černém kontinentě zvláště. Iniciovala ji v první řadě mezinárodní konference o Africe v Berlíně r. 1884, kdy se po dohodě řady evropských států odstartoval proces známý jako „scramble of Africa“ tedy skutečný závod o parcelaci světadílu.
Několik let předtím se ještě v sedmdesátých létech etablovala v Kongu belgická koloniální správa a počátkem let osmdesátých zahájily francouzské oddíly postup od západoafrického přístavu Dakar v Senegalu směrem na východ podél Nigeru. V r. 1884 byl poražen Francouzi vládce Dahomeye (dnes Benin) Behanzin, 1892 obsazeno saharské město Timbuktu a poslední rok XIX. století stanuly francouzské jednotky u Čadského jezera. Nicméně již rok předtím byl francouzský postup zaražen u súdánské Fašody (dnes Kodok), kde major Marchand byl nucen ustoupit nesmlouvavému postoji tamního britského velitele generála Kitchenera a přijmout pro Francii nepříznivé vymezení sfér vlivu obou největších koloniálních mocností.
Velká Británie: 1) jízdní pěchota (11th Inf.-Royal Welsh Fusiliers) – Barma, 1887, 2) vojín (1st Bn. Buffs) – severovýchodní Indie, 1891; 3) hulán (16th Lancers) – severozápadní Indie (Kašmír), 1896-97; 4) skotský pěšák (Cameron Highlanders) – Súdán, 1898; 5) důstojník hulánů (21st Lancers) – Súdán, 1898.
Velká Británie: 1) dragoun (1st Royal Dragoons) – jižní Afrika , 1899; 2) pěšák (Royal Irish Fusiliers) – burská válka, 1899; 3) londýnský dobrovolník (City Imperial Volunteers) – burská válka, 1899-90; 4) pěšák (2nd Northhampshire Rgt.) – burská válka, 1901; 5) důstojník štábu generála Kitchenera – burská válka, 1901.
Velká Británie: 1) důstojník střelců (Royal Rifle Corps) – Indie, 1900; 2) důstojník pohraničního sboru v Pandžábu (Queen's Own Corps of Guides, Punjab Frontier Force) – polní stejnokroj, 1902; 3) tentýž v mimoslužebním stejnokroji (Undress), 1902; 4) tentýž v přehlídkovém stejnokroji (Fulldress), 1902; 5) důstojník (Royal Irish Fusiliers) v přehlídkové uniformě – Indie, 1910.
Velká Británie: 1) vojín 15. sikhského pěšího pluku (15th Ludhuiana Sikhs) – 1880; 2) indický důstojník lehkého jezdectva (27th Light Cavalry Indiana Regiment - 3rd Madras) – 1906; 3) sikhský pěšák – západní fronta, 1914-18; 4) sikhský důstojník – západní fronta, 1914-18; 5) sikhský dělostřelec – západní fronta, 1914-18.
Velká Británie: 1) desátník západoindického pluku (West India Regiment) – 1926; 2) nigerijský pluk (Nigeria Regiment) – přehlídková uniforma, 1912; 3) tentýž – polní uniforma, 1912; 4) vojín západoafrické pěchoty ze Zlatého Pobřeží (Gold Coast Regiment); 5) indický pěšák ve východní Africe, 1914-18.
V osmdesátých a devadesátých létech ovšem probíhalo i francouzské obsazování Madagaskaru, kde francouzské koloniální oddíly čekaly nesnadné boje s místními houževnatými Malgaši.
Neméně dramatický ovšem byl postup Francouzů v jihovýchodní Asii v letech 1882-83 až 1893. Zde vedly útvary koloniální pěchoty, cizinecké legie afrických myslivců, zuávů a turkosů tvrdé zápasy nejen s vietnamskými, ale i posléze laoskými či kambodžskými domácími protivníky i čínskými piráty, přičemž s posledním nepřítelem se utkaly při obraně pevnůstky Tuyen Quang v době přelomu let 1884/85. Obrana proti pirátům tzv. černé vlajky byla úspěšná na rozdíl od katastrofy u Dien Bien Phu na stejném území severního Vietnamu (historický Tonkin) o takřka sedmdesát let později.
V téže době také byla britská koruna konfrontována se súdánskými islámskými povstalci vedenými Mahdím, kteří dobyli r. 1885 Chartúm, hájený britským generálem Gordonem, známým z čínské expedice 1860. Angličané pak dosáhli převahy nad mahdisty až v r. 1898, když byl jejich jednotkami Súdán získán zpět. Současně ale zdolávali odpor místních obyvatel v západní Africe za čtvrté ašantské války a poté postoupili až na sever k Nigeru. Za několik měsíců ale vstoupila Velká Británie do dosud nejtěžšího konfliktu na africkém kontinentě, Burské války. V té nebyli viktoriánští vojáci zpočátku sto odolat tvrdým protivníkům burským osadníkům, kteří byli nejen vynikajícími střelci, ale perfektně ovládali guerillové vedení války a způsobili anglickým jednotkám, jejichž počet dosáhl nezvyklé výše, značné ztráty. Teprve na počátku XX. století, po neslýchaně represivních zásazích proti civilnímu obyvatelstvu (bylo nahnáno do prvních koncentračních táborů), byl statečný burský odpor zlomen.
V osmdesátém čtvrtém roce ovšem vstupuje na africkou koloniální scénu císařské Německo, které se po dohodě s tradičními mocnostmi usazuje v Togu, Kamerunu, jihozápadní Africe (dnes Namibie) a na východoafrickém pobřeží, kde se stává sousedem Portugalců na jihu a Angličanů na severu.
Itálie, přicházející na africkou půdu rovněž až v osmdesátých létech se snaží nejprve obsadit Eritreu na pobřeží Rudého moře v oblasti tzv. Afrického rohu a od r. 1887 se pokouší o první invazi do sousední Etiopie, nejstaršího samostatného a křesťanského státu světadílu. Vpád však skončil za několik let italským debaklem u Aduy.
Všechny zmíněné výboje se pochopitelně opět odrazily v četných inovacích na vnějším vzhledu koloniálních formací účastněných zemí.
Angličané na počátku operací v Súdánu sice vyslali do pole své vojáky ještě v červených kabátech, ale již v následujících měsících 1884/85 vyrazil do pouště gardový pluk na velbloudech (Guards Camel Regiment) ve standardním kompletu složeném z šedé blůzy, khaki kalhot a přilby se stejným potahem, s inovovanou výstrojní Slade-Wallace (včetně nových opakovaček Henry-Martini), a obdobně dostala khaki komplet indické provenience i další nasazená tělesa. V severozápadní části indického subkontinentu už bylo toto vybavení - jak zmíněno výše - delší dobu pravidlem. Koncem súdánské kampaně roku 1898 pak skýtal stejný jednotný obraz i zde nasazený britský sbor, přičemž poprvé u Omdurmánu se poprvé objevili 21. lanciéři v nových tropických přilbách zv. Wolseley, které plně zastoupily předchozí typ v r. 1903. Nová pokrývka hlavy měla mnohem širší střechu. Důstojníci pak styl Sam Browne v poli vystřídali dvěma ramenními pásy.
Velká Británie: 1) královská kanadská jízdní policie (Royal Canadian Mounted Police, RCMP) – přehlídková uniforma, 1930; 2) stráž kanadského generálního guvernéra (Governor-General’s Bodyguard of Canada) – 1898; 3) důstojník kopiníků Nového Jižního Walesu (New South Wales Lancers) ve služební uniformě – Austrálie, 1900; 4) australský pěšák 1914-18; 5) novozélandský pěšák – 1940.
Velká Británie: 1) pěchota – Palestina 1914-18; 2) generál - Palestina 1914-18; 3) kavalerista evropské jízdy v Indii (India European Cavalry), 1930; 4) důstojník - Indie a Malajsko, 1940-41; 5) pěšák – Indie, Malajsko, Severní Afrika, Sicílie, 1940-43.
Velká Británie: 1) pluk královských gurkhských střelců (Royal Gurkha Rifles) – 1890; 2) důstojník gurkhů – 1914-18; 3) pluk královských gurkhských střelců – Itálie, 1944; 4) pluk královských afrických střelců (King's African Rifles) – Habeš, 1941; 5) pěšák v tzv. džunglové zeleni (jungle-green) – Barma, 1944-45.
Do války v jižní Africe už nastupovaly anglické regimenty pouze v nových uniformách, ovšem ještě se starým typem tropických přileb, který byl ale na konci války nahrazen nikoliv novou přilbou Wolseley, ale tradičním kloboukem s klopenou střechou, charakteristickým pro jednotky australské jak tzv. bush-hat, který byl praktičtější a zprvu jím byly vybaveny britské dobrovolnické útvary.
Konečně v r. 1903 byla jako polní a služební uniforma předepsána v soukenném provedení a v tmavší khaki i na Britských ostrovech a v těchto uniformách (s ovinkami a od r. 1908 s novým řemením-webbingem) vstupovali vojáci Britského expedičního sboru na bojiště 1. světové války r. 1914 v Champagni na francouzské frontě. Při nasazení v Mezopotámii ovšem měli plátěnou variantu, doplněnou krátkými kalhotami a přilbou Wolseley jako pokrývka hlavy byla pro kontinentální metropolitní pluky předepsána čepice se štítkem (nošená i důstojníky mimo Evropu), pro důstojníky otevřené blůzy a pro skotské pluky pak i khaki kryty jinak barevných kiltů.
Francouzská armáda postupně oblékala své koloniální jednotky rovněž do specifických výstrojních elementů přizpůsobených trvale tropickému či jinak extrémnímu klimatu. Tak pluky koloniální pěchoty a cizinecké legie, nasazené v osmdesátých a devadesátých létech v Indočíně, dostaly plátěné kalhoty s kamašemi, jednotné tropické přilby nového typu (casque salaco), na konci osmdesátých let určené specielně pro koloniální pěchotu – tvarově odpovídaly britskému modelu – původně s bílým potahem (s kotvou), záhy ovšem s praktickým šedomodrým, stejné barvy byly i kytlice (blůzy) vedle bílých. Tato „bleu mécaniciene“ byla posléze doplňována prvními khaki (na Madagaskaru).
Francie: 1) cizinecká legie: cizinecký legionář v plné polní adjustaci - Tonkin 1884-85; 2) cizinecký legionář v odlehčené adjustaci - Tonkin 1885; 3) cizinecký legionář nebo koloniální pěšák na Madagaskaru 1893; 4) cizinecký legionář ve vycházkové adjustaci - Tonkin 1889; 5) důstojník cizinecké legie ve vycházkové adjustaci 1885-95.
Francie: 1) koloniální pěchota: koloniální pěchota 1873-87 v polní uniformě; 2) námořník v tropické desantní adjustaci 1884-85; 3) koloniální pěšák v polní adjustaci 1890-1900; 4) důstojník koloniální pěchoty v tropické adjutaci 1890-1900; 5) koloniální pěšák v přehlídkové uniformě 1870-1910.
Francie - Africká armáda na přelomu 19. a 20. století: 1) alžírský střelec (Turco) 1890 v letní polní adjustaci; 2) důstojník alžírských střelců 1890 v polní adjustaci; 3) důstojník afrických (jízdních) myslivců 1900 ve vycházkové uniformě (podobnou měli i jízdní střelci a husaři); 4) kapitán spahiů ve vycházkové uniformě 1910 (podobná s delšími šosy byla i slavnostní uniforma 1930-40); 5) důstojník lehké africké pěchoty ve vycházkové uniformě 1910.
Francie: 1) africký myslivec v polní uniformě 1910; senegalský spahi (méharista) ve vycházkové uniformě 1910 (i 1930-40); 2) koloniální polní uniforma vz. 1903, která byla nošena až do II. světové války - pro pěchotu, dělostřelce, ženisty, cizineckou legii a lehkou africkou pěchotu se odlišovala jen límcovou výložkou a emblémem na tropické přilbě; 3) důstojník koloniální pěchoty resp. senegalských střelců 1890-1900; 4) adjustace majora Marchanda ve Fachodě 1897; 5) cizinecký legionář v posádkové adjustaci 1890.
Francie: 1) senegalský střelec v polní adjustaci 1940 na evropském kontinentu; 2) zuáv v polní adjustaci 1940 na evropském kontinentu; 3) důstojník turkosů (alžírských střelců) v polní adjustaci (africké) 1940; 4) kavalerista (méharista) saharaských kompanií v polní adjustaci 1940; 5) goumiére (marocký střelec) v Itálii 1944.
Francie - anamští střelci: 1) desátník v přehlídkové uniformě a 2) střelec v polní uniformě - oba 1889; 3) střelec v roce 1914 na evropském bojišti.
Francie: 1) desátník anamských střelců 1930; Belgické Kongo: 2) důstojník a 3) voják Force Publique 1915-18.
Vzhledem k extrémně vlhkému podnebí indočínských džunglí podléhala kožená výstroj plísni, a proto byla nahrazována plátěnou. Z plátna byly zhotoveny nábojové sumky, tzv. cartouchiere Négrier. Důstojníci i mužstvo byli vybaveni i námořnickými dvouřadými palety, ve službě nezapínanými. Nové byly i důstojnické bílé plátěné jednořadé blůzy s distinkcemi na manžetách, později vybavené náprsními kapsami. Tento typ blůz byl konečně (opět se starým názvem vareuse) v soukenné podobě s krytým zapínáním, lištou v šedomodré nebo tmavomodré barvě přejat těsně před 1. světovou válkou i metropolitním velitelským sborem a byl podkladem pro šedomodrou uniformu zavedenou během r. 1915 i ve zjednodušené podobě (bez kapes) i pro mužstvo. Zmíněnou bílou plátěnou blůzu prvního modelu měl i major Marchand u Fašody. K ní měl – jako ostatně většina důstojníků v horkém podnebí – slaměný klobouk, původně patřící do výbavy námořnictva. Senegalští střelci byli na konci století vybaveni bílým plátěným stejnokrojem s halenami bez límce, pro přehlídkové účely pak modrými se žlutými lemy, k oběma typům vždy ovšem červenou šéšii.
Záhy byly podle senegalských střelců a nejen z Afričanů postaveny další francouzské koloniální útvary: v africkém Gabunu gabunští střelci (Tirailleurs gabonais) v r. 1887, na Nigeru z kmene Haussa rovněž střelecké roty (Tirailleurs haoussas), dále 1891 střelci súdánští (Tirailleurs soudanais), na Madagaskaru pak po pacifikaci ostrova v r. 1895 střelci malgasští (Tirailleurs malgaches). V Indočíně od osmdesátých let postupně zařadili Francouzi do svých koloniálních těles annamské, tonkinské a posléze kambodžské střelce, včetně praporu jihoannamských horských střelců (Tirailleurs: annamites, tonkinois, cambodgiens a de montagne du Sud Annam). Všechny zmíněné jednotky byly vystrojeny v kombinaci prvků regionálních a kmenových oděvů přizpůsobených všeobecnému obrazu francouzské pěchoty (standardní výstrojní komplety jako řemení, sumky a podobně).
Podobně britské indické (v Africe pak nigerijské resp. keňské formace, stejně jako v Karibiku) postavené z místních odvedenců akceptovaly domácí tradice i konfesní příslušnost – např. turbany sikhských pluků, dále plnovousy či poboční zbraň. Posléze ovšem byla jejich barevná stejnokrojová kompozice (červené blůzy bez límce u pěchoty, větší barevná rozmanitost byla u kavalerie) sjednocena na armádní khaki, včetně turbanů. Gurkhové pak místo pillboxu dostali ke khaki stejnokroji australský bush-hat.
Související články:
Adjustace koloniálních útvarů v XIX. a XX. století 1/3
Adjustace koloniálních útvarů v XIX. a XX. století 3/3