C. k. vojenská duchovní správa
Karel Sáček
Naposledy upraveno: 11.10.2014
Ke štábu každého c. k. pluku byl zařazen vojenský duchovní označovaný jako plukovní kaplan (Regiments-Caplan). Jednalo se v naprosté většině o duchovního římsko-katolické církve. V období napoleonských válek byla výjimka povolena hraničářským divisionům, kterým mohl být v případě tažení do pole přidělen vedle římsko-katolického ještě jeden kaplan nesjednocené řecko-katolické církve. Podobnému privilegiu se těšil ještě řadový pěší pluk č. 53 doplňovaný z území Srbska. Rakouský voják se v období napoleonských válek podle dobových zvyklostí povinně modlil třikrát denně. Kromě posádkových kostelů a kaplí, byly zřizovány také kaple při posádkových i polních nemocnicích a existoval samozřejmě detailní předpis pro vybavení polní kaple (Feldkapelle).
Plukovní kaplan měl právo udílet všechny svátosti a kromě toho se podílel především na vzdělávání a výchově vojáků. Jejichž služba byla organizována pokud možno tak, aby se mohli zúčastnit v přehlídkové výstroji pravidelných bohoslužeb o nedělích, svátcích či u příležitosti císařských narozenin. V kázáních byla nejvíce zdůrazňována povinnost poslušnosti, přičemž bylo připomínáno, že porušit přísahu je velkým hříchem. Zvláštní bohoslužby byly také slouženy u příležitostech pohřbů, udělení zástavy, při odchodu jednotky na válečné tažení popř. po vítězné bitvě. Před začátkem bitvy udílel obvykle kaplan nastoupeným vojákům krátké požehnání, poté se přesunul do blízkosti lékařů. Dále měl kaplan navštěvovat nemocné a uvězněné vojáky. Jeho důležitým úkolem byl také vedení plukovní matriky.
Pro vojenské duchovenstvo bylo zřízeno samostatné biskupství, sídlící ve Vídeňském Novém městě. V čele vojenské duchovní správy (Militärseelsorge) stál apoštolský polní vikář. V letech 1773-1792 vykonával a tuto funkci Heinrich Johann von Kerens, 1794-1803 Sigismund Anton hr. von Hohenwarth in Gerlachstein, 1803-1815 Gottfried Josef Crüts von Creits a 1815-1826 Josef Chrysostomus Pauer. Administrativně se duchovní správa dělila na polní superioráty, jejichž území se odvozovalo od zemských hranic. V době války byly jmenováni ještě další polní superioři pro armádu. Polním superiorům pak podléhali jednotlivý plukovní kaplani, kteří pocházeli často z jednotlivých duchovních řádů, po zrušení jezuitského řádu se jednalo především o františkány a kapucíny.
Nejtypičtějšími posádkovými kostely postaveným speciálně za účelem duchovní péče o vojáky v průběhu napoleonských válek (v letech 1805-1811) na území našeho státu jsou chrámy Nanebevstoupení Páně v Josefově a Vzkříšení Páně v Terezíně. Skutečnost, že oba kostel byly postaveny pro vojáky samozřejmě vyplývá z pevnostního charakteru obou měst, vybudovaných na „zelené louce“.
Převažující většinu ostatních kostelů využívaných pro potřeby vojenských posádek získala vojenská duchovní správa převodem od civilní duchovní správy, mnohdy přímo navazujícím na reformní nařízení císaře Josefa II.
Stalo se tak například v pevnosti Olomouc, kde armáda začala využívat v roce 1778 kostel Panny Marie Sněžné, patřící původně jesuitům. Oficiálně převzala armáda tento kostel v roce 1785, na počátku koaličních válek proti Francii zde bylo skladiště. Z rozhodnutím arcivévody Ferdinanda vydaného roku 1810 začal být kostel využíván k bohoslužbám pro vojáky olomoucké posádky a armádě patřil až do roku 1952, kdy se stal kostelem farním. Při rekonstrukci kostela v roce 1995 byla z báně na vrcholu kostelní věže vyzvednuta pamětní skříňka, která obsahovala mj. záznamy vojenského velitelství o opravách kostela a přiložený armádní schematismus z roku 1821.
V porovnání s olomouckým chrámem dopadl z uměleckého pohledu pod armádní správou mnohem hůře kostel Povýšení sv. Kříže, nacházející se při klášteru dominikánů v pevnosti Jihlava. Dominikáni předali svůj chátrající klášter eráru v roce 1781 výměnou za jiný. V rámci následující přestavby kostela (před předáním již odsvěceného) na skladiště došlo k nenávratným zásahům znehodnocujícím umělecko-historické prvky: byla odstraněna raně gotická klenby s opěrným systémem a nahrazena plochým trámovým stropem; zničena původní výzdoba interiéru; celý kostel byl rozčleněn vestavbou dvou nových dřevěných pater; tím došlo k porušení jeho statiky, přičemž v rámci nápravy tohoto stavu byla zazděna gotická okna a odstraněny z nich kružby. (Armáda kostel opustila až v roce 1947, v současnosti jej k bohoslužebným účelům využívá Československá církev husitská.)
Posádkový kostel Nanebevstoupení Páně v pevnosti Josefov
Výstavba chrámu v pevnosti Josefov, přislíbená již osídlovacím patentem císaře Josefa II, se zpozdila kvůli nedostatku finančních prostředků. Základní kámen kostela byl za doprovodu dělostřeleckých salv slavnostně položen v dubnu roku 1805 do míst budoucího hlavního oltáře, čemuž předcházelo ještě vyznačení obrysu svatostánku vojáky zákopnického sboru. Stavba byla ukončena v roce 1810 a v září 1811 se konala velkolepá slavnost svěcení tohoto kostela, po které byl svěřen do rukou vojenského duchovního správce.
Kostel Nanebevstoupení Páně v pevnosti Josefov
(Foto: K. Sáček, 2007)
Kostel postavený v empírovém slohu dotváří harmonicky sladěnou podobu města. Mramorová deska nad portálem průčelí nese nápis F II. MDCCCV (František II. 1805). K monumentálnímu hlavnímu vchodu vede 11 schodů. Hranolová patrová věž se čtyřmi zvony měří 54 metrů. Původní empírový oltář byl počátkem 20. století nahrazen novým. Vpravo od oltáře se nachází památník generála Mořice Lacyho přesunutý sem ze zbrojnice, který nese nápis znějící v překladu: „Císař Josef II. Mořici Lacymu za jeho radu a vyhledání místa k založení přepevné tvrze. Roku 1787“. Z věže josefovského kostela objevil dne 17.02.1826 matematik, hvězdář a setník řadového pěšího pluku č. 18 Vilém z Biely kometu, která byla po něm pojmenována „Biela“.
Původní adresa příspěvku:
Rakouská vojenská duchovní správa
- primaplana.net/txt/clanky/duchovenstvo.html
Posádkový kostel Nanebevstoupení Páně v pevnosti Josefov
- primaplana.net/mistopis/josefov-kostel.html