Hrubá Skála jako pohřebiště generála Josefa Karla hraběte Valdštejna

25.10.2024 17:05

Karel Sáček

Naposledy upraveno: 14.08.2026

 

Zámek Hrubá Skála, který se nachází přibližně 6 km od Turnova, patří mezi výrazné dominanty Českého ráje. Kromě úchvatných přírodních scenérií proslavila toto místo především báseň Beneš Heřmanóv z Rukopisu královédvorského, která popisuje porážku vojsk saského markraběte na počátku 13. století. Přestože tento rukopis údajně objevený v roce 1817 je velmi pravděpodobně obrozeneckým podvrhem, jeho básně inspirovaly v 19. století řadu českých umělců - v tomto případě také malíře Mikoláše Alše, který se svými spolupracovníky vytvořil v roce 1895 monumentální bitevní plátno Pobití Sasíků pod Hrubou Sálou. Prameny doložená historie tohoto zámku sahá do poloviny 14. století, kdy zde založil hrad Hynek z Valdštejna. Do držení rodu Valdštejnů se vrátil v polovině 17. století. Tehdy jej od posledních Smiřických získal Albrecht z Valdštejna a po jeho zavraždění zdědil vzdálený příbuzný Maxmilián hrabě z Valdštejna.

Na počátku 19. století byl tento staročeský rod poměrně početný a panství Hrubá Skála patřilo tzv. duchcovské rodové větvi, společně s panstvími Duchcov, Horní Litvínov Svijany a Sychrov. Představitelem této rodové větve se v roce 1779 stal Josef Karel hrabě Valdštejn (Joseph Karl Waldstein von Wartenberg-Dux), který se narodil 16.02.1755. Ten si Hrubou Skálu oblíbil a často ji navštěvoval a v roce 1812 nechal u příjezdové cesty k zámku postavit kostel sv. Josefa.

Interiér hruboskalského kostela sv. Josefa v roce 2024.

 

Pamětní deska u vchodu do tohoto kostela dnes připomíná, že zde jako sídelní kaplani působili vlastenecky smýšlející kněží Jan Arnold a „libuňský jemnostpán“ Antonín Marek. Vůbec však nezmiňuje, že zde zemřel a v kryptě tohoto kostela byl pochován právě výše zmíněný hrabě Valdštejn.

Tuto skutečnost připomíná velká pamětní deska na zdi kněžiště (presbytáře) za oltářem, která nese český nápis (přepis upraven dle současných pravidel):

Památce
Karla Jozefa hraběte Waldsteina-Wartemberga
c. k. komorníka a Generálova Majora.

Co křesťan, lidomil a vlastenec skončil on neúhonný život
svůj v šedesátiletém věku dne 17. března 1814.

Popel jeho odpočívej v pokoji
v tomto od něho vzdělaném chrámu.
Tu památku bratrská láska jemu postavila 1815.

 

V hruboskalském kostele pohřbený Josef Karel hrabě Valdštejn byl považován za vyhlášeného hostitele, podporovatele vědy a umění a nikdy se neoženil. Dnes je nejvíce známý tím, že na duchcovském zámku zaměstnal jako knihovníka někdejšího benátského dobrodruha, spisovatele a vyhlášeného milovníka žen Giacoma Casanovu.

Hrabě Josef Karel byl jedním ze dvou Valdštejnů, kteří v průběhu napoleonských válek získali generálskou hodnost. V roce 1812 jej v uniformě generálmajora zachytil malíř Heinrich Gotthold Arnold. Přestože se ve sbírkách českých památkových objektů zachoval tento portrét v několika exemplářích, vojenská kariéra tohoto Valdštejna zatím zůstává obestřena tajemstvím – de facto je známo jen datum jeho povýšení do této hodnosti dne 08.03.1810 (a velmi pravděpodobně bude souviset s událostmi předchozího válečného roku 1809).

C. k. generálmajor Josef Karel hrabě Valdštejn (1755-1814).

 

Bratrem, který pamětní desku v hruboskalském kostele nechal zhotovit, byl hrabě František Adam (Franz Waldstein von Wartenberg-Dux; 14.02.1759 – 24.05.1823), zdědivší po svém starším sourozenci všechna výše uvedená panství. František Adam se proslavil jako vědec a botanik, avšak i on byl vojákem. Jako rytíř maltézského řádu se zúčastnil námořních výprav proti Turkům a námořním lupičům. Později vstoupil do c. k. armády, bojoval proti Turecku 1778-1789 a později také v první koaliční válce. V roce 1808 převzal v hodnosti majora velení 3. vídeňského dobrovolnického praporu, v jehož čele bojoval u Wagramu. Za své počínání během tažení roku 1809 byl povýšen do hodnosti podplukovníka, poté však vojenskou kariérou ukončil. Hrabě František Adam byl ale také posledním Valdštejnem, který hruboskalské dominium vlastnil. Z finančních důvodů jej totiž musel v roce 1821 prodat (včetně k němu patřícího „rodového“ hradu Valdštejn, stejně jako panství Svijany a Sychrov) – samozřejmě i s kostelem sv. Josefa, tedy místem posledního odpočinku svého bratra.

Spíše pro zajímavost dodejme, že panství Hrubá Skála koupil od hraběte Valdštejna obchodník pražský měšťan Jan Antonín Lexa (1733–1824), který byl do šlechtického stavu povýšen teprve v roce 1790. Lexa významně zbohatl díky dodávkám obilí a píce pro armádu, na což odkazoval jím získaný rodový erb tvořený polceným štítem, na němž vpravo na modrém poli vyrůstají tři zlaté klasy z trojvší a vlevo jsou na zlatém poli dvě černá břevna, horní s jedním a spodní se dvěma zlatými jetelovými trojlístky - podroběnji viz novanobilitas.eu. Ostatně i jeho nový šlechtický predikát „z Aehrenthalu“ zmínku o obilí také obsahoval (Ähre = klas, T[h]al = údolí)

 

Pro úplnost dodejme, že další čtyři představitelé rodu Valdštejnů se zúčastnili napoleonských válek v letech 1813-1814 jako příslušníci c. k. české šlechtické gardy:

• Jiří Josef hrabě Valdštejn (Georg Waldstein von Wartenberg-Dux; 11.04.1768 - 26.04.1825): plukovník c.k. armády, který získal v „noblegardě“ hodnost kapitán-poručíka - tedy druhou nejvyšší. Dne 6. května 1814 byl povýšen do hodnosti generálmajora. Hrabě Jiří byl bratrancem dvou výše uvedených majitelů hruboskalského panství a reprezentoval tzv. litomyšlskou rodovou větev; po úmrtí hraběte Františka Adama v roce 1823 zdědil duchcovské panství, čímž došlo ke vzniku valdštejnské větve duchcovsko- litomyšlské. Tento hrabě je dnes nejvíce známý jako organizátor a přímý účastník divadelního života na litomyšlském zámku.
• Antonín Jiří Valdštejn (Anton Waldstein von Wartenberg-Dux; 11. 07.1793 – 13.03.1848): syn Jiřího Josefa a pokračovatel duchcovsko-litomyšlské rodové větve.
• Arnošt Filip Valdštejn (Ernst Waldstein-Wartenberg; 26.10.1764 – 13.08.1832): představitel rodové větve mnichovohradišťské; po smrti otce převzal roce 1797 panství své rodové větvě, které se mu podařilo rozšířit; v roce 1813 nechal v Mnichově Hradišti u kaple sv. Anny zrušeného kapucínského kláštera zřídit rodovou hrobku (do kaple byly již v roce 1785 převezeny i ostatky slavného generalissima a polní maršála Albrechta - podrobněji viz cs.wikipedia.org).
• Kristián Vincenc Valdštejn (Christian Waldstein-Wartenberg; 02.01.1794 – 24.12.1858): syn Arnošta Filipa, který se později významně zasloužil o rozvoj průmyslu v Čechách.

 

Valdštejnští granátnicí v lesích u Bělé pod Bezdězem

   (Doplněno 14.08.2028 - Karel Sáček)

Zakladatelem mnichovohradišťské rodové větve a dědem výše uvedeného příslušníka české šlechtické gardy Arnošta Filipa hraběte Valdštejna (1764-1832) byl František Arnošt hrabě z Valdštejna (1705/1706-1748). Ten získal pro své potomky panství Mnichovo Hradiště, Bělá pod Bezdězem a Doksy, tedy místa, která dnes pod označením Máchův kraj – podobně jako Český ráj – patří k turisty velmi oblíbeným lokalitám.

Přibližně 4 km od Bělé pod Bezdězem nechali Valdštejnové v první polovině 18. století postavit soubor budov pro účastníky lovu, který byl pojmenován jako Valdštejnsko (Waldsteinruhe). Z původní kaple, šesti pavilonů, myslivny, jejich hospodářského zázemí a soch zůstala dodnes pouze nepatrná část. Patří k nim však dvě sochy granátníků, které zde nechal zřídit právě hrabě František Arnošt (1705/1706-1748). Jedná se o více než dva metry vysoké pískovcové sochy, které jsou polychromované, tedy barevně natřené.

Podle typu a střihu lze jejich uniformy datovat do poloviny 18. století. Barva kabátů vychází z valdštejnských erbovních barev – jsou žluté s modrým vyložením na šosech, rukávových manžetách a náprsních reverech. Rodový znak je vyobrazen také na vysokých černých pokrývkách jejich hlav – velmi pravděpodobně staršího typu „mitra“ (nikoliv „medvědice“). Ohledně toho, koho či co mají tito granátníci připomínat, existují nejasnosti: buď „soukromou“ hraběcí gardu, která na valdštejnských panstvích plnila především reprezentativní roli, nebo dobrovolnickou jednotku zformovanou během válek o slezské dědictví 1740-1748 – pro potvrzení této hypotézy však dosud chybí spolehlivý zdroj.

V únoru 2016 se tito dva granátníci zapsali do historie znovu, a to dost kuriózním způsobem – oba totiž přišli o hlavu. O jejich dekapitaci se postarali zloději, kteří části soch odřízli a pokusili se je prodat. Policii se je však podařilo vypátrat a odcizené hlavy nalézt. Opravu zajistil současný vlastník, kterým jsou Lesy ČR. Proto od listopadu téhož roku vartují granátníci na Valdštejsku již znovu v plné parádě.

   

Sochy valdštejnských granátníků u Bělé pod Bezdězem - stav v roce 2026.

 

Mimochodem nobelgardista a vnuk pořizovatele granátnických soch Arnošt Filip hrabě Valdštejn (1764–1832) odkoupil v roce 1797 od emauzských benediktinů také nedaleký hrad Bezděz. Tato krajinná dominanta, která se po třicetileté válce stala významným poutím místem, sehrála zajímavou epizodní roli během války o bavorské dědictví. Zde sídlící mniši požádali v létě 1778 o ochranu pruskou okupační armádu, která Bezdězu přidělila posádku čítající přibližně čtyři desítky mužů. Proto dne 8. září 1778 došlo dle rozkazu generála Laudona k útoku na Bezděz. Akce přibližně dvou stovek c. k. hraničářů, kteří byli vybaveni i žebříky, ale skončila neúspěchem. To je však již téma na samostatné zpracování.