C. k. Pohraniční stráž (k. k. Grenzwache) 1829-1843

27.04.2020 17:12

Jaroslav Beneš

Naposledy upraveno: 27.07.2020

 

Sbor císařsko-královské pohraniční stráže je dnes již téměř zapomenut. Snad i proto, že existoval necelých 13 let. Tímto článkem si připomeneme jeho vznik a vývoj. V následujícím článku si pak přiblížíme stejnokroje a výzbroj jeho příslušníků.

Napoleonské války přinesly Habsburské monarchii řadu obětí a zmatků, ale i strukturálních změn. Na reformy, i na reformu střežení hranic, nebylo zprvu dostatek prostředků. Po Vídeňském kongresu, který skončil v roce 1815 a měl normalizovat poměry v Evropě po napoleonských válkách, se spokojila dvorská komora s posílením stávajících orgánů, které střežily státní hranice a až po roce 1820 naléhala na reorganizaci hraniční strážní služby. Důvodem byl velký nárůst podloudného obchodu se zbožím pašovaným z ciziny. Celní politika monarchie zůstávala po celou dobu prohibiční, i když na ni působily nejrůznější tlaky a vycházelo značné množství dílčích změn celního tarifu. Ochranu hranice měl převzít jednotně organizovaný a stejnokrojem opatřený ozbrojený sbor. Za jeho vznikem stál i kníže Metternich, kterému zapadal do jeho konzervativní politiky.

 

Císařským rozhodnutím z 24. října 1829 povolil císař František I. zřízení jednotné nevojenské pohraniční stráže. Na základě tohoto rozhodnutí vydala dvorská komora dne 7. listopadu 1829 dekret, kterým ohlásila zřízení pohraniční stráže (Grenzwache) a to na místo dosavadního vojenského hraničního kordonu a nejrůznějších civilních dohlížitelů. [1]

Pohraniční stráž byla prvním centrálně řízeným bezpečnostním ozbrojeným sborem s celostátní působností. K vlastnímu zřízení nevojenského ozbrojeného sboru pohraniční stráže, na který přešlo střežení státní hranice, došlo na základě dvorského dekretu z 10. října 1830 č. 5822. Dekretem byl sbor pojmenován doslovně k. k. Grenzjäger. Příslušníci pohraniční stráže byli označováni jako pohraniční myslivci. Pohraniční stráž byla v roce 1830 založena na vnějších hranicích s německými zeměmi, dále v Haliči, Lombardii a Benátsku (tedy území později neoficiálně označovaného jako Předlitavsko), ale také na vnitřní celní linii s Uhrami a Sedmihradskem.

Zřízením jednotné pohraniční stráže byly zrušeny všechny dosavadní oddělené hraniční složky jako vojenské hraniční kordony, celní, tabákoví, solní a hraniční dozorci a v království lombardsko-benátském na hranici působící sbor Forza attiva di finanza.

  Pohraniční stráž byla založena jako vojensky organizovaná, ozbrojená a uniformovaná složka, která byla podřízena finančním orgánům, tedy okresním kamerálním správám. Jejím nejvyšším představitelem pak byla všeobecná kancelář dvorské komory (k. k. allgemeine Hofkammer). Pohraniční stráž převzala všechny dosavadní úkoly vojenského hraničního kordonu a hraničních dozorců. K hlavním úkolům pohraničních myslivců patřilo:

   a) zabraňovat podloudnictví a dalším přestupkům finančních zákonů,

   b) bránit proti neoprávněným přestupům hranice, tj. nedovolit vstupu do země podezřelým osobám bez řádných dokladů, zabránit útěkům do ciziny vojenským zběhům, nebo emigrantům či jiným osobám bez řádného oprávnění,

   c) hranice chránit i z hlediska vojenského a spolupůsobit při udržování veřejného pořádku.

Dle dekretu ze 7. listopadu 1829 mohli být k pohraniční stráži přijati jen občané rakouské monarchie, tělesně zachovalí a svobodní. Pokud byli vdovci, nesměli mít děti. Zájemci pro vstup do pohraniční stráže nesměli být mladší 22 let a starší 30 let. Výjimky z věku byly ale možné, například u aktivních důstojníků rakouské armády, nebo u příslušníků bývalých vojenských hraničních kordónů. Dále příslušníci pohraniční stráže museli, ještě mimo jiné, umět číst, psát a zvládnout základy počtů. Každý z členů stráže musel ovládat němčinu a dále řeč země, ve které sloužil, tj. v Čechách či na Moravě češtinu. Další podmínkou pro přijetí k pohraniční stráži byla nutnost umět zacházet s palnými a sečnými zbraněmi. Při vstupu do pohraniční stráže musel každý před přijetím složit přísahu, ve které se zavazoval dodržovat předepsané povinnosti, zachovávat služební tajemství, chránit čest sboru a zachovat věrnost císaři i monarchii. Služba u pohraniční stráže trvala obecně 5 let, ale v případě řádné služby mohla být prodloužena. Vedoucí místa u pohraniční stráže zaujali často bývalí důstojníci vojenských hraničních kordonů, stejně tak velkou část příslušníků mužstva pohraniční stráže tvořili příslušníci zrušených dozorčích hraničních orgánů. Pohraniční stráž byla přednostně doplňována z řad bývalých příslušníků armády.

Pohraniční stráž byla organizována po rotách (Compagnien). [2] V čele každé roty stál vrchní komisař (Obercommissar). Roty se členily na okresy, kterým velel komisař pohraniční stráže (Commissar). Podél hranice pak byla rozmístěna jednotlivá oddělení, kde sloužili řadoví pohraniční myslivci (vůdce – Führer, vrchní myslivec – Oberjäger, myslivec – Jäger).

Všichni příslušníci pohraniční stráže byli povinni nosit stejnokroj s hodnostním označením. Řadoví myslivci byli vyzbrojeni puškou s bajonetem a šavlí, komisaři a vrchní komisaři pouze šavlí. Zbraně bylo možné nosit pouze do služby, mimo ni to bylo zakázáno. Také použití zbraní ve službě bylo možné pouze v odůvodněných případech. Stejnokroj, výstroj a výzbroj dostávali pohraniční strážci od státu zdarma. Stejnokroj příslušníků pohraniční stráže byl v barvě tmavě zelené se žlutými výložkami.  Část příslušníků pohraniční stráže vykonávala službu na koni, jako jízdní.

Příslušníci pohraniční stráže byli často překládáni z místa na místo, což bylo zdůvodněno tím, aby se příliš nesžili s místním prostředím a lidmi a nebylo jim to na překážku pro řádné a přesné plnění služebních povinností. Pohraniční stráž vykonávala službu ve dne i v noci. Služba trvala zpravidla 12 hodin a sloužilo se i o svátcích. Osoby zadržené pohraniční stráží byly povinny ukázat dopravované zboží a doklady k němu. Pohraniční stráž kromě kontroly dokumentů kontrolovala i neporušenost a správnost celních plomb. Detailní kontrola osob, zavazadel či celých povozů se ovšem neprováděla na místě zadržení, ale v nejbližší celní stanici, kam byly zadržené osoby pod dohledem pohraniční stráže odvedeny. Pohraniční stráž asistovala i při celních kontrolách domů, skladů i jiných prostor, kde bylo podezření z přechovávání pašovaného zboží. I zde měli ale pohraniční strážci pouze asistenční úlohu.

V roce 1831 působilo v Čechách celkem 8 rot pohraniční stráže:

   1. rota se sídlem vrchního komisaře v Novém Městě nad Metují

   2. rota se sídlem vrchního komisaře ve Vrchlabí

   3. rota se sídlem vrchního komisaře v Rumburku

   4. rota se sídlem vrchního komisaře v Mostě

   5. rota se sídlem vrchního komisaře v Nejdku

   6. rota se sídlem vrchního komisaře v Chebu

   7. rota se sídlem vrchního komisaře v Horšovském Týně

   8. rota se sídlem vrchního komisaře ve Vimperku

Jak je vidět, proběhlo číslování rot pohraniční stráže od východu na západ podél státní hranice. Později zřízené dvě roty již byly číslovány průběžně podle pořadí svého vzniku. V následujícím roce 1832 byl, zprvu formálně, postavena devátá rota pohraniční stráže, jejíž vrchní komisař měl sídlo ve Frýdlantu v Čechách, od roku 1834 v Liberci, a do jeho působnosti spadal Frýdlantský výběžek a nejbližší okolí.  Došlo tedy k rozdělení 2. roty, kam oblast Frýdlantska doposud spadala. V roce 1833 se přesunul vrchní komisař 2. roty z Vrchlabí do Jičína, ale již v následujícím roce natrvalo přesídlil do Trutnova. Stejně tak v roce 1833 se přesulo sídlo velitelství 4. roty z Mostu do Chomutova.  V roce 1834 byla v Čechách zřízena poslední, desátá, rota pohraniční stráže a její sestava se již prakticky stabilizovala:

   1. rota pohraniční stráže Královéhradeckého kraje se sídlem vrchního komisaře v Novém Městě nad Metují

   2. rota pohraniční stráže Bydžovského kraje se sídlem vrchního komisaře v Trutnově

   3. rota pohraniční stráže Litoměřického kraje se sídlem vrchního komisaře v Rumburku

   4. rota pohraniční stráže Žateckého kraje se sídlem vrchního komisaře v Chomutově

   5. rota pohraniční stráže Loketského kraje se sídlem vrchního komisaře v Nejdku

   6. rota pohraniční stráže Loketského kraje se sídlem vrchního komisaře v Chebu

   7. rota pohraniční stráže Klatovského kraje se sídlem vrchního komisaře v Horšovském Týně

   8. rota pohraniční stráže Prácheňského a Budějovického kraje se sídlem vrchního komisaře ve Vimperku

   9. rota pohraniční stráže Mladoboleslavského kraje se sídlem vrchního komisaře v Liberci

   10. rota pohraniční stráže Litoměřického kraje se sídlem vrchního komisaře v Chlumci (okr. Ústí nad Labem)

Až v roce 1841 došlo k přesunu velitelství 7. roty pohraniční stráže z Horšovského Týna do Domažlic. V roce 1843 měla pohraniční stráž v Čechách v rámci deseti rot více než 2 400 mužů.

Na Moravě a ve Slezsku vznikly nejprve 3 roty pohraniční stráže na slezské hranici s Pruskem, a to v roce 1831. V roce 1833 došlo ke zřízení dalších dvou rot na vnitřní celní hranici mezi Moravou (rakouskými zeměmi) a Uhrami. V rámci těchto pěti rot sloužilo více než 1 400 mužů. Od roku 1841 existovalo na Moravě a Slezsku již šest rot pohraniční stráže, tři pro hranice s cizinou a tři pro vnitrostátní linii s Uherskem. Velitelství těchto rot sídlila v Opavě, Vidnavě, Těšíně, Uherském Hradišti, Uherském Brodě a Místku.

Pohraniční stráž sloužila také při výběru potravních daní u tzv. uzavřených měst. V Českých zemích se jednalo o Prahu a Brno.[3] Jelikož v Praze ani v Brně nebylo velitelství žádné roty pohraniční stráže, mužstvo pohraniční stráže potřebné pro výkon služby na čáře potravní daně bylo do Prahy posíláno z českých rot, do Brna zase z moravských a slezských rot pohraniční stráže. Vybírání daní na potravní čáře převzala pohraniční stráž až několik let po svém založení. V Brna převzala tuto funkci pohraniční stráž v roce 1836.

Na základě dekretu dvorské komory z 22. dubna 1835 došlo ke zřízení ve vnitrozemí působícího sboru důchodkové stráže (Gefällenwache), která se dělila na sekce (Sektion; v Čechách jich bylo v době zřízení sboru 11, později byl počet zvýšen na 12).

Pro pokrytí vzrůstajících potřeb státu se začaly objevovat snahy o racionalizaci výkonu služby finančních dozorčích orgánů a zamezení plýtvání silami zaměstnanců. Výsledkem těchto snah bylo i vytvoření jednotné finanční stráže (k. k. Finanzwache) a to sloučením sboru pohraničních myslivců (k. k. Grenzwache) a sboru důchodkové stráže (k. k. Gefällenwache). Náplň práce obou dvou sborů se částečně překrývala, a tak jejich sloučením se sledovala snaha zlevnit a zpřehlednit celý dozorčí systém, uspořit čas, síly a náklady. Dalším důvodem byl i prudký nárůst podloudnictví, jenž měl důvod v prohibitivní celní politice monarchie a jemuž bylo potřeba efektivněji čelit.

 

Prameny:

Allgemeine Dienstvorschrift der Gränzwache, Wien, Hof und Stasstsdruckerei, 1830.

Sistematische Darstellung der die k. k. Oesterreichische Grenzwache betreffenden Vorsrichften von Gotthard Freiherrn von Buschmann, Wien, Stasstsdruckerei, 1841; online viz books.google.cz/books?id=j0djAAAAcAAJ

Sbírky zákonů: Politische Gesetze und Verordnungen 1829–1843, srov.: Provinzial-Gesetzsammlung des Königreichs Böhmen für das Jahr:

     1831 (Band 13), s. 339 - Festsetzung eines abgekürzten Verfahrens für die Behandlung der Dienstvergehen bie der Gränzwache
          books.google.cz/books?id=e4xlAAAAcAAJ

    1831 (Band 13), s. 354 - Verfassung der Gränzwache in den deutschen, galizischen und lombardisch-venetianischen Provinzen
          books.google.cz/books?id=e4xlAAAAcAAJ

    1831 (Band 13), s. 393 - Allgemeine Dienstvorschrift der Gränzwache
          books.google.cz/books?id=e4xlAAAAcAAJ

     1835 (Band 17), Nr. 183, s. 281 - Verfassung der Gefällen-Wache

     1836 (Band 18), Nr. 81, s. 261 - Dienstvorschrift für die Gefällen-Wache
          books.google.cz/books?id=HI9lAAAAcAAJ

Schematismus des Königreichs Böhmen: auf d. Jahr 18311844.

     1831, s. 74: books.google.cz/books?id=4qJeAAAAcAAJ

     1834, s. 230: books.google.cz/books?id=97EAAAAAcAAJ

     1838, s. 226: books.google.cz/books?id=xKNeAAAAcAAJ

     1841, s. 242: books.google.cz/books?id=IbMAAAAAcAAJ

     1843, s. 248: books.google.cz/books?id=arMAAAAAcAAJ

 

Monografie:

100 Jahre Grenzwache, ein Beitrag zum 100jährigen Jubiläum der österr. Zollwache. Wien, 1930.

Freiherrn von Wrede, A., Geschichte der K. und K. Wehrmacht, V. Band. 1. vydání. Vídeň: Verlag von L. W. Seidel & Sohn, 1903, 800 s.

Hradský, E., Geschichte der oesterreichischen k.k. Finanzwache 1526-1916. Přerov: vlastním nákladem, 1916, 226 s.

Macková, M., Finanční stráž v Čechách 1842–1918, Univerzita Pardubice, 2017; úryvek úvodu viz online obalky.kosmas.cz

 

 

Poznámky:

[1] V textu používáme název sboru pohraniční stráž, i když dobový překlad do češtiny nebyl jednoznačný. Objevují se i varianty pomezní stráž, či hraniční stráž. Rozbor názvu viz Macková, M.: Finanční stráž v Čechách 1842-1918 str. 11 až 12.  Kromě zde uvedených příkladů je označení pohraniční stráž použito například i v českém vydání Řádu celního a státního monopolu z roku 1835. Většina novodobých prací z druhé poloviny 20. století používá také označení pohraniční stráž.  Proto se ho přidržíme také, i když je zřejmé, že se nejedná o jediné možné české označení tohoto ozbrojeného sboru.

[2] V dobových německy psaných textech se vždy uvádí, že pohraniční stráž byla členěna na Compagnie. Česky psané dobové texty nejsou k dispozici. Compagnie česky znamená rota, starším slovem setnina. V knize Celnictví v Československu na str. 89 se chybně uvádí dělení pohraniční stráže na prapory. V Macková, M.: Finanční stráž v Čechách 1842-1918 používá výraz „setnina hraniční stráže“. Jelikož terminologie není ustálená a existuje minimum zdrojů v českém jazyce, přidržíme se slova rota.

[3] Potravní daň byla formou spotřební daně. V období habsburské monarchie byla postupně od roku 1829 vybírána jako státní daň na hranicích velkých měst jako Praha, Brno, Prešpurk/Bratislava (od roku 1850), Vídeň, Lvov, Krakov, Štýrský Hradec, Linec, Lublaň, Innsbruck a částečně i Terst. Tato města byla prohlášena za uzavřená zvláštní hranicí, tzv. potravní čárou, proto hovoříme o potravní dani na čáře. Každý dovoz piva, vína, lihovin, cukru, petroleje, masa, moštu, svíček, mýdla, vosku, uhlí, dřeva atd. se musel přihlásit na úřadu potravní daně při vstupu do města, tedy na tzv. akcízu. Zavedení potravní daně na čáře vycházelo z předpokladu, že obyvatelé velkých měst mají větší příjmy a mohou snést větší daně, které se na ně přenášely ve formě vyšších cen potravin a dalších předmětů denní potřeby. Je logické, že potravní daň byla mezi obyvateli značně nepopulární. Vydržela ovšem až do první Československé republiky, kde byla vybírána v Praze, Brně a Bratislavě. Zrušena byla až za války, v Protektorátu Čechy a Morava v roce 1942, na Slovensku v roce 1944. Po válce již tato daň jako historický přežitek nebyla obnovena.

 

 

Související příspěvky:

Lubomír Uhlíř: Rakouské garnisonní, štábní a protidezertérské jednotky za koaličních válek

Vedle jednotek, určených ve válce pro nasazení v poli, se mezi formacemi zbraní vyskytovaly i další sbory, určené primárně pro službu v týlu nebo zápolí. V následujícím uvedeme přehled tří typů těchto jednotek - garnisonních, štábních a protidezertérských. Přes obsahovou různorodost jejich činností byly mezi nimi jisté souvislosti, spočívající zejména ve využívání vojáků formace jednoho typu v útvarech jiného určení. S uvedenými jednotkami se někdy setkáváme i v polní službě...