Převoz korunovačních klenotů z Vídně do Prahy v srpnu 1791 a karabiníci zajišťující jejich doprovod
Krameriovy cís. král. vlastenské noviny
Naposledy upraveno: 28.09.2026
Popis převozu korunovačních klenotů z Vídně do Prahy podle Krameriových císařských král. vlastenských novin (Kraméryusowy Cýsařské král. Wlastenské Nowiny), č. 33 vytištěných 13. srpna 1791, s. 263-264:
Z Vídně 6. srpna. Skrze nastávající korunování v království českém zde ve Vídni v císařském král. pokladu schovaná královská česká koruna, jako i sceptrum, říšské jablko, královský plášť, též ostatní královský oděv s nejvyšším povolením podle císařského král. nejvyššího komorního pána knížete z Rožmberku deputyrovaným z Prahy, kterýž sem schválně za tou příčinou přijeli, v praveném cís. král. pokladu pořádně byla vydána, od nich samých do truhly uložena a k ochránění jí přijata. Protož dne 5 toho ráno v 8 hodin tyto klenoty zemské páni deputyrovaní ke stráži 6 hačířů od tělesné gardy s vytaženými šavlemi, z císařského pokladu skrze císařský sál na šesti koňmi zapřežený vůz, který u tak řečených španielských schodů stál, přenesli, na vrch vozu je postavili, červeným axamitem přikryly a pak přes plac, kdež hlavní stráž při hlučné muzice v parádě stála, skrz Leopoldské město ven až k tak řečenému Táboru následujícím pořádkem vezli:
Napřed jel zástup jízdného lidu; nato jel císařský královský za Španiela oblečený, po něm šesti koňmi zapřežený cís. král. dvorský vůz, na němž svrchu královští klenotové leželi, a dole dva páni deputyrovaní seděli. Podle toho vozu z každé strany šli tři císařští král. sloužící, a z[e] zadu jelo 6 harčířů od cís. král. tělesné gardy s vytaženými šavlemi, pod zprávou druhého wachtmistra. Potom následoval cís. král. šesti koňmi zapřežený dvorský vůz, v kterémž 4 deputyrovaní seděli. Posléz jel opět zástup jízdného lidu s vytaženými šavlemi, za kterými 10 poštovskými koňmi zapřažených kočárů pánů deputoryvaných jelo.
V Praze 12. srpna: Dne 9 toho se jest v outerý, veškeré naše hlavní město království českého takovou radostí a plesáním naplněno bylo, že nelze toho perem dosti vypsati. Již dva dny předtím zvěděli jsme, že naše slavná koruna svatováclavská a Karlova toho dne sem do Prahy přivezena bude. Nesčíslné množství odevšad shromážděného lidu, kterýž po všech placích a ulicích přes celou Prahu dvěma řadami stál, oznamovalo radostné příští této naší svaté české koruny. Někteří páni čeští jeli vstříc tomuto průvodu až za novou bránu, odkudž tento průvod po 11té hodině před polednem svůj počátek vzal.
Napřed jela tropa karabiniérů pod zprávou oficíra, za jí jela tropa městské jízdy, jiná tropa městské gardy a třetí městských střelců, každá s svým oficírem. Nato jeli stavovští páni spoluoudové a nejvyšší zemští ouředníci na kočářích, za nimiž naše slavná koruna v nákladném kočáru šesti koňmi zapřaženém vezena byla. V témž pořádku opět na korunou šla tropa městských střelců, městská garda a tropa městské jízdy, kterýžto průvod posléz opět karabinyři zavřeli.
Vjezd korunovačních klenotů ze sbírek Muzea Prahy - převzato z d39-a.sdn.cz;
vyobrazení není datováno, odpovídá však popisu z Krameriových novin z roku 1791.
Na všech farách, kudy vezena byla, všemi zvony zvonili a pak z moždířů hlučně stříleli. Bylo milé a radostné podívání a zajisté mnohého upřímného vlastence slzy polily. Což zajisté při tomto průvodu paměti nejhodnějšího připomenouti se může, jestli to, že sama nebesa naší slavné svatováclavské koruny pozdravila. Nebo když s touto předrahou korunou k hlavnímu chrámu svatého Víta na hradě pražském přijížděli, najednou velmi velice zahřměl a v tu chvíli opět nebesa utichal a hustý oblak v nejkrásnější jasnost se obrátil.
Od poledne byla koruna s ostatními klenoty v hlavním chrámu v kapli sv. Václava k podívání vystavena, kdežto se veliké množství lidu všeho stavu shromáždilo. Po korunování našeho mocnáře zůstane v Praze, a také od jeho cís. král. milosti strážní, jeden z panského a druhý z rytířského stavu ustanovení jsou
Čechové vlastenci! Budiž vám tento den k věčné památce a slavtež jej v srdcích svých, tradujíce se, že vaše slavná a předrahá koruna zase mezi vámi, v království vašem českém přebývati bude. Jest to zajisté dar, na kterýž naši nejpozdější potomci vždy s radostí [v]zpomínati budou.
Karabiníci zajišťující vojenský doprovod při převozu korunovačních klenotů
Karel Sáček
Pozastavme se krátce u jezdců, které Krameriovy noviny označují jako karabiniéry či karabinyry. Jejich originální označení Carabiniers je v současnosti překládáno jako karabiníci, dříve též karabinníci, též karabinýři. V roce 1791 existovaly v rámci c. k. armády pouze karabinické pluky dva, přičemž převozu korunovačních klenotů a následné korunovace Leopolda Habsburského českým králem se zúčastnil 2. karabinický pluk korunního prince Františka, tedy Leopoldova syna. (František získal tento pluk v roce 1774 jako šestiletý poté, co zemřel jeho původní majitel generál jezdectva Michael Antonín hrabě z Althannu, který mj. vlastnil panství Vranov nad Dyjí).
Výřez z výše vloženého vyobrazení.
C. k. karabinické pluky byly zřízeny na konci roku 1768. Tento druh těžkého jezdectva sice existoval v habsburském vojsku již od roku 1715, avšak „rozptýleně“, takže u každého kyrysnického pluku byla systemizována jedna karabinická setnina (polovina eskadrony). Podobný systém platil i u dragounských pluků, v jejich rámci byla zvláštní setnina označována jako granátnická. Dne 1. listopadu 1768 byly karabinické a granátnické setniny z dosavadních jezdeckých pluků vyčleněny a vytvořeny z nich samostatný 1. a 2. karabinický pluk.
Jejich příslušníci byli vystrojeni stejně jako kyrysníci, odlišovali se však puškou zavěšenou na bílém koženém bandalíru přes levé rameno. Tento řemen byl navíc zdobený žlutou portou, charakteristickým rozlišovacím označením c. k. karabiníků. Ti byli považováni za elitu tehdejšího jezdectva, což avizovala úzká stříbrná porta lemující klobouky všech řadových karabiníků, která byla u kyrysníků a dragounů vyhrazena pouze pro označení kaprálské hodnosti. V roce 1798 došlo k rozsáhlé reorganizaci jízdy, v rámci které byly v dubnu oba karabinické pluky změněny na kyrysnické – z 2. karabinického císaře Františka se stal kyrysnický pluk císaře Františka č. 1.
(Protože organizace c. k. jezdectva na konci 18. století patří mezi poměrně dost komplikovaná témata, dodejme, že u obou karabinických pluků organizačně rozčleněných do čtyř divisionů, byl od roku 1771 jeden z nich přeměněn na „lehčí“ - oficiálně označovaný jako švališerský divison; to znamenalo, že jeho příslušníci odložili kyrysy a obdrželi rychlejší koně a při reorganizaci v roce 1798 se nestali kyrysníky pluku č. 1, nýbrž vytvořili jádro kyrysnického pluku č. 6).
Příslušník c. k. 2. karabinického pluku na vyobrazení z roku 1796.
Převozu korunovačních klenotů v roce 1791 se dějiny 2. karabinického pluku podrobněji nevěnují. Uvádějí pouze, že od 27. srpna 1791 byli umístěni společně se šesti prapory granátníků ve stanovém táboře na pražském předměstí u invalidovny a po ukončení slavnostní se přesunuli do Uher. K tomu dodávají, že žádný jiný jezdecký pluk se korunovačních ceremonií v Praze nezúčastnil, proto zajišťovali slavnostnímu průvodu předvoj, zadní voj i špalír.
Zajímavá zmínka se ale zachovala v souvislosti s Leopoldovou korunovační cestou do Frankfurtu nad Mohanem v říjnu 1790. Tehdy obdržel 2. karabinický pluk příkaz, že má své nejvybranější čistokrevné vraníky poskytnout příslušníkům arcierní tělesné gardy, kteří tam císaře doprovázeli (ti byli také u vyzvednutí českých korunovačních klenotů ve vídeňské císařské klenotnici - výše uvedený úryvek je označuje jako „hačíře“ či „harčíře“, vycházeje z německého výrazu Hartschiere, též Hatschiere, odvozeného z původního francouzského arcière).
Související odkazy:
PELZL, František Martin: Wjtánj České Koruny, kteráž dne 9 měsýce Srpna Roku 1791 do Čech z cyzyny zase přiwezena byla.
Vítání české koruny, kteráž dne 9. měsíce srpna roku 1791 do Čech z ciziny zase přivezena byla
books.google.cz/books?id=QtljAAAAcAAJ