Rakouský generál Franz baron von Koller
Generál, který před 125 lety doprovázel Napoleona na ostrov Elbu, pohřbený nedaleko Prahy
František Materna
Naposledy upraveno: 15.02.2024
Málokterému čtenáři je známo, že v Obříství (na silnici Praha—Mělník, 29 km od Prahy) byl v r. 1827 pohřben v kryptě farního chrámu sv. Jana Křtitele polní podmaršálek Frant. svob. pán Koller, který doprovázel v r. 1814 Napoleona I. do vyhnanství na ostrov Elbu.
Franz svobodný pan Koller, syn lékaře z Mnichova Hradiště, od roku 1813 polní podmaršál.
(Ilustrace převzata z obristvi.cz)
Dne 20. dubna 1814 rozloučil se Napoleon na dvoře zámku ve Fontainbleau se svojí gardou. Objal velitele, generála Petit-a, který předstoupil s praporem (orlem), políbil jej a nastoupil pak vozem cestu na jih, napřed do Fréjus a pak lodí na ostrov Elbu. V první části cesty doprovázela ho jízdní garda. Jako komisaři spojeneckých mocností byli jeho doprovodu přiděleni: rakouský polní podmaršálek baron Koller, ruský generál hrabě Šuvalov, pruský plukovník Truchsess-Waldburg a britský plukovník Neil-Campbell. Mimo to odjeli s Napoleonem generálové Bertrand a Drouot, plukovník Jermanowski, dva kapitáni-pobočníci, jeden císařský pokladník, jeden kabinetní tajemník a lékař Fourreau. Všichni odjeli celkem ve 14 vozech. Sto nákladních vozů odváželo nábytek, obrazy, sochy, knihy, peníze a všechno jiné, čím chtěl Napoleon vybavit své budoucí sídlo. Dále bylo Napoleonovi dovoleno vzíti s sebou 800 mužů své gardy pod velením generála Cambronne-a. Tento oddíl pochodoval za ním. První část cesty šla hladce, dokud tvořila jízdní garda doprovod; jakmile ale garda opustila ve Villeneuve sur-Allier Napoleona a on projížděl jižní departementy, našel zde rozeštvané a pobouřené obyvatelstvo, které místo aby císaře vysvobodilo, chystalo se dostati jej do své moci a snad jej i zabíti.
Ne jen, že francouzský národ na podzim r. 1938 opustil svého nejvěrnějšího spojence, ale již i před 125 lety ten národ opustil svého císaře v jeho neštěstí, vzdor tomu, že získal Francii největší slávu, jako doposud žádný mocnář.
Napoleonovi a jeho průvodu mohla pomoci jen nějaká lest z této velmi trapné a nebezpečné situace, v které se nacházeli obzvláště v hospodě Bernarda Matthieu, hostinského a poštmistra v La Calade. Koller, jež si svým způsobným chováním získal plnou důvěru u sesazeného císaře, navrhl, aby se tento přestrojil. Koller měl ve svém kufru rakouský slavnostní stejnokroj. Byl sice císaři trochu veliký, mohl jej ale obléci. Podle názoru Kollera byla to jediná možnost, dostati se z nebezpečné situace. Napoleon se poradil s francouzskými generály ze svého průvodu.
Druhého dne [tj. 26. dubna] odvážila se společnost k odjezdu. Pobouřený lid propustil bez překážky první tři vozy — ale čtvrtý musil přivést Napoleona. Ale jak veliký byl úžas, když v očekávané čtvrté kolesce seděli 2 rakouští důstojníci, jeden v prostém, druhý ve slavnostním stejnokroji generála se stuhou řádu Marie Terezie. Tento klam nezdařil se jen v La Calade, nýbrž i na další cestě až do Le-Luc, kde se k Napoleonovi přidal rakouský plukovník s 2 švadronami rakouských husarů, pod jejichž ochranou cestovali dále až do Fréjus, kam přijeli 27. dubna odpoledne. Napoleon odložil rakouský generálský stejnokroj teprve v Le-Luc a převlékl se zase do svého. Koller uschoval si kabát, který nosil Napoleon, jako zvláštní památku a v pozdějších letech ji často ukazoval svým hostům, kteří ho navštívili v jeho zámku v Obříství.
Kollerova uniforma půjčená Napoleonovi se dostala do sbírek vídeňského Heeresgeschichtliches Musem – Arsenalu a její černobílou fotografii tam lze zakoupit jako pohlednici.
V rámci svého času velmi populárního sběratelství cigaretových papírů vydala roku 1928 společnost Abadie kolekci Flaggen & Wappen der Welt: Historische Fahnen usw aus dem Heeresmuseum, která prezentovala 219 různých exponátů z vídeňského vojenského muzea (ngw.nl/heraldrywiki).
Byla mezi nimi i Kollerova uniforma zapůjčená Napoleonovi, a přestože vyobrazení nikterak neoplývá detaily (což je s ohledem k jeho účelu zcela pochopitelné), je velmi přínosné pro svou barevnost. Obzvláště, když tuto Kollerovu uniformu v expozici Arsenalu v současnosti nenalezneme - nebyla bílá, jak se jeví na černobílé fotografii, nýbrž světle modrá.
K cestě na moři odmítl Napoleon francouzskou loď a nalodil se 28. dubna na anglickou fregatu „Undaunted“, která jej převezla na ostrov Elbu. Před odplutím rozloučil se s komisařem ruským a pruským.
Koller doprovázel císaře dále až do jeho exilu, kam přibyl 4. května v 11 hodin. Napoleon pověřil Kollera prvním příkazem jako vládce své miniaturní říše, uzavřít obchodní spojení s Janovem ve prospěch ostrova. Skutečně splnil Koller v červnu roku 1814 tuto prosbu.
Velmi zajímavý byl poměr Kollerův k Napoleonovi. Napoleon posuzoval Kollera jako nejvynikajícího mezi splnomocněnci spojeneckých mocností: „le général Koller était le plus actif et le meilleur“. Krátce před svým odjezdem z Fontainebleau pravil Napoleon Kollerovi: „Vážím si vás pro upřímnost vašich poznámek. Když jednáte také se stejnou otevřeností vůči vašemu mocnáři, musím vás posuzovati jako jeho neocenitelného služebníka. Takových míti, mně štěstí nedopřálo.“ Cestou vyjádřil se jednou Koller ostře o francouzském národu, tvrdě totiž, že nálada Francouze se rychle mění: teď ujišťuje císaře svojí oddaností a v příštím okamžiku uvítá tím samým způsobem krále (Ludvíka XVIII.). Napoleon odpověděl: „Máte pravdu, Francouzové jsou lehkomyslným, bezcharakterním a rozmarným národem.“- Koller si získal plnou důvěru Napoleona tak, že s ním projednával všechny záležitosti, ba ve své nové državě nic dříve nezařídil, aniž by se před tím s Kollerem neporadil. Právě otevřenost, kterou Koller vždy uměl spojití velmi taktně s povinnou uctivostí, jakou si tak veliký a slavný muž plně zasloužil, povznesly jej ještě více v očích Napoleona. Napoleon se velmi těžce loučil s Kollerem při jeho odjezdu a zval ho, aby jej občas navštěvoval. Svěřil mu i dopis pro císařovnu Marii Louisu, v němž ho velmi chválil a navrhoval, aby její otec (rakouský císař) ho nějakým způsobem vyznamenal.
I jinak je celý život Kollerův pro nás velmi zajímavý. Koller pocházel z Čech. Narodil se 27. listopadu 1767 v Mnich. Hradišti z měšťanské rodiny v zámku hraběte Valdštejna. Jeho otec byl lékařem. Koller navštěvoval školu v Kosmonosích, gymnasium v Praze a vstoupil v r. 1784 jako kadet do českého pěšího pluku č. 18. Vyznamenal se v bojích u Neerwiwden a přišel pak ke generálnímu štábu. V r. 1800 byl u nově zřízené české legie a po míru lunevillském (9. února 1801) přišel jako podplukovník k plzeňskému pěšímu pluku č. 35. V r. 1805 je plukovníkem a velitelem pěšího pluku č. 55. Za své zásluhy v bitvě u Asprů (1809) byl vyznamenán řádem Marie. Terezie a byl povýšen na generálmajora. Po vídeňském míru velí jedné brigádě v Čechách. V této době se zabýval studiem státních věd. Koller ovládal skoro všechny evropské řeči. On mluvil a psal velmi dobře česky; tenkráte to byla veliká výjimka. V r. 1813 povýšen na polního podmaršálka, stal se prvním generálním pobočníkem polního maršála knížete Schwarzenberga. V r. 1814 doprovázel Napoleona na ostrov Elbu a ještě tentýž rok ruského cara, pruského krále a dva arcivévody do Londýna. V r. 1815 jel do Petrohradu pozvat ruského cara na vídeňský kongres. Jeho zásluhou byla schůzka tří mocnářů v Mnichově Hradišti. V r. 1815 byl poslán jako generál - intendant čili místokrál do Neapole, kde se zase osvědčil a vrátil se jako velitel divise do Čech. Při opětovném vypuknutí revoluce v Itálii byl tam zase přidělen a obsadil koncem března 1821 Neapol. Zemřel, raněn mrtvicí, ve svém 59. roce dne 23. července 1826. Příštího roku bylo jeho tělo převezeno do Obříství a uloženo do hrobky pod oltářem.
Koller vyrostl ze skromných poměrů malého českého venkovského městečka beze jména, bez protekce, jen sám sobě vděčil za svou skvělou životní dráhu, která mu přinesla nejvyšší vyznamenání tu i cizozemská, hodnost polního podmaršálka a šlechtictví svobodného pána. Koller nebyl jen neobyčejně nadaným důstojníkem a diplomatem, jakých Rakousko v 19. století jen málo mělo, nýbrž i sběratelem uměleckých předmětů světového jména. Svého několikaletého pobytu v Itálii využil k založení archaeologické sbírky. Koller dal vykopati města Herkulanum a Pompeji, sopkou Vesuvem roku 79 zasypané. Mnoho vzácných vykopaných předmětů i také lávové dlaždice zaslal do svého zámku Obříství. Tyto drahocenné nálezy byly od milovníků starožitností hojně a pilně navštěvovány a prohlíženy. Po jeho smrti byly prodány všechny jeho sbírky za 30.000 tolarů. Sbírku váz, největší v tehdejším Rakousku, převzalo královské museum v Berlíně a egyptskou sbírku zakoupil saský král pro universitu v Lipsku.
Koller byl upřímným přítelem národa českého a velikým ctitelem jeho slavných dějin. Kollerovým pobočníkem byl český básník Matěj (Milota Zdirad) Polák, dříve podučitel a později generálmajor, jenž své první básně „Vznešenost přírody“ napsal v Obříství.
V rodišti Kollerově v Mnichoviě Hradišti je velmi krásný náhrobek jeho matky Elišky Kollerové, vsazený do vnější zdi děkanského chrámu sv. Jakuba. Pomník je celý z bílého carrarského mramoru a pracován r. 1818 prof R. Schadowem v Římě.
Přetištěno: Napoleon - sborník „České společnosti Napoleon“ v Praze. 1938-39 (ročník II.), č. 3-4, s. 10-14.
Rakouský generál Franz baron von Koller – spojenecký doprovodný komisař při odjezdu Napoleona na Elbu v r. 1814 (z kroniky obce Obříství)
Autorský kolektiv z Obříství u Mělníka
Publikováno: 14.08.2007, naposledy upraveno: 13.04.2009
Dávno před nynějším zámkem, střízlivé dvouposchoďové stavbě v Obříství u Mělníka, stála opodál kostela při samém Labi stará tvrz s mohutnou čtyřbokou věží a druhou věží nižší, jak ukazuje starý Pařízkův obraz z roku 1796. Tvrz stála již asi koncem 13. století. Byla chráněna ze tří stran tokem Labe a jen od vsi a kostela byla přístupná. Pod tvrzí stál veliký mlýn.
Původní tvrz byla jistě v průběhu století několikrát přestavována. Z roku 1638 se zachovala zpráva, že zámek, jak se již tvrzi říkalo, je částečně vystavěn a k dokončení je třeba velkého nákladu. Starý zámek stál až do roku 1820. Hrabě Clam-Gallas začal již roku 1810 budovu rozšiřovat a v roce následujícím postavil prostřední díl nynějšího zámku. Jeho nástupce generál baron Koller dal v letech 1821-1826 postavit nynější velký zámek, který připojil k věži a průčelí farního kostela. Dnešní kostel stál dříve na volném prostranství a kolem něho byl hřbitov. Poslední trakt zámecké budovy stojí na části bývalého hřbitova. Původní farní hřbitov byl r. 1820 zrušen a zřízen nový za vesnicí.
Baron Koller dal postavit nad sakristií zvláštní panskou oratoř spojenou se zámkem a od té době dělá farní kostel dojem kostela zámeckého. Kostel však již byl od konce 13. století farním a v době pobělohorské dokonce předním z farních kostelů celého okolí.
Generál baron Koller zřídil v zámku v Obříství veliké muzeum starověkých etruských váz a vykopávek z Pompejí u Neapole. Kollerovými dědici bylo muzeum prodáno za 157 tisíc zl. pruské vládě a vzácné památky byly odvezeny do Berlína.
Pod podlahou kostela jsou dvě staré hrobky, přikryté dřevěnými deskami, jedna proti hlavnímu oltáři, druhá proti postrannímu vchodu. Až do konce 18. století bývali majitelé panství a členové jejich rodiny pochováváni v kostele. Pod presbytářem je hrobka generála barona Kollera, jeho manželky a některých členů jeho rodiny. Do této hrobky vede zvláštní vchod zvenčí.
Kostel v Obříství přiléhá k zámku a byl s ním propojen.
(Foto: K. Sáček)
Ve zdi hrobky nad rakví Kollerovou je mramorová deska, do níž je vryt latinský nápis, shrnující stručně život a činnost slavného generála. Jeho český překlad zní:
Zde je uložen
František svobodný pán z Kollerů
narozený 27. listopadu 1767
císařský hrdina, vlasti a vojsku drahý,
manželce, dětem a přátelům nesmrtelný,
Otec chudiny a pěstitel umění atd.
Vojákem Rakouské říše od roku 1784.
Bojoval ve Francii, v Belgii, v Německu a v Itálii.
Roku 1809 jmenován velitelem vojska,
za statečnost u Asprů vyznamenán křížem Marie Terezie.
Náhle zemřel jako gen. ubytovatel a velitel vojska
v Neapoli 22. srpna 1826
Slavný generál baron František Koller, vyslanec a komisař rakouského státu, který doprovázel poraženého Napoleona na ostrov Elbu, voják, který se domohl ve válkách napoleonských vysokého postavení, moci i vlivu nejen ve vojsku, ale i v šlechtictví, nositel deseti čestných řádů, byl nejpamátnějším držitelem panství Obříství. Panství koupil za 640 000 zlatých konvenční měny a 1.května 1817 je přejal do vlastnictví.
Kollerův otec byl vojenským lékařem. Matka pocházela z nízké německé šlechty v Uhrách, odkud oba rodiče přesídlili do Čech. Usadili se v Mnichově Hradišti, kde se narodil syn František Koller. Po studiích na pražském gymnáziu vstoupil František Koller jako 17letý do stavu vojenského a dosáhl hodnosti podplukovníka. Roku 1804 se oženil s Johannou Grätzlerovou z Gränzensteinu. Ve svých vojenských úspěších postupoval, až se stal generál majorem. Roku 1810 byl povýšen do stavu panského a jmenován baronem. Jako generál adjutant polního maršála Schwarzenberka zúčastnil se roku 1813 památné bitvy národů u Lipska proti Napoleonovi, v níž byl Napoleon konečně poražen. František Koller byl znovu povýšen na generála polního maršála. Roku 1814 doprovázel jako komisař za Rakousko spolu s komisařem Šuvalovem za Rusko a komisařem Gruchsessem za Prusko poraženého excísaře Napoleona z Fontainebleau na Elbu. Byl jmenován generálním ubytovatelem a vrchním velitelem rakouského vojska v Neapoli. Roku 1816 byl poslán do Prahy a ustanoven divisionářem polních vojsk v Čechách a velitelem pěší divize v Praze.
V té době koupil r. 1817 panství Obříství a potom pobýval skoro čtyři roky střídavě v Praze nebo v Obříství.
Roku 1820 vypukly v Neapoli nové nepokoje, a proto tam bylo posláno rakouské vojsko. Rok nato tam byl znovu poslán osvědčený generál Koller jako vrchní velitel a generální intendant rakouského vojska.
Generál Koller prodléval svým povoláním i s rodinou skoro stále v Neapoli, ale na Obříství nezapomínal. Posílal svým úředníkům rozkazy, co se má na panství uskutečnit. Jeho přáním prý byla i stavba silnice z Obříství ke Štěpánskému přívozu.
Onemocnění tyfem zkosilo v Neapoli život barona Františka Kollera. Zemřel ve věku necelých 59 let. Ovdovělá manželka se syny Gustavem, Vilémem, Alexandrem a dceruškou Johannou přesídlili roku 1827 z Neapole do Čech a převzali panství Obříství do svých rukou. Spolu s rodinou bylo do Čech převezeno i balzamované tělo generálovo, aby podle poslední vlastní vůle byl pochován v Obříství. Generálovy tělesné pozůstatky byly 30.dubna 1827 převezeny nejprve do filiálního kostela v Libiši a 5. května byl baron Koller v Obříství slavně pohřben.
V den pohřbu se v 7 hodin ráno shromáždilo v Libiši kněžstvo a divize granátníků s eskadronou husarů. O hodinu později pak vyšel z kostela pohřební průvod za obrovské účasti lidu. Za křížem šlo půl eskadrony husarů, vojenská hudba, kompanie granátníků, domácí baronovo služebnictvo, rychtáři, úřednictvo, duchovenstvo, pak neseny řádové generálovy dekorace. Za nimi jel pohřební vůz, provázený špalírem důstojníků a nosičů s pochodněmi, za vozem příbuzní a známí. A následovala druhá kompanie granátníků, druhá polovina eskadrony husarů a zástupy lidu. Průvod vedl probošt pražské kapituly Karoly v pontifikáliích s 26 duchovními, kteří cestou zpívali miserere a střídavě hrála vojenská hudba smuteční pochod. K nim se připojilo i pět evangelických pastorů v duchovních pláštích.
Impozantního průvodu se zúčastnilo 10 000 až 12 000 lidí z blízka i z daleka. V průvodu se zvlášť vyjímal železný rytíř a smuteční generálův kůň. Kostel v Obříství byl uvnitř celý vydekorován smutečními dekoracemi a draperiemi vypůjčenými z pražského hradního kostela. Nejen oltář, kazatel na, lavice, nýbrž i kůr a stěny.
Když průvod došel až ke kostelu, mohlo být do kostela vpuštěno jen duchovenstvo, příbuzní, úřednictvo, zástupci armády a přední honorace. Většina lidu musela zůstat venku a teprve, když se přeplněný kostel vyprázdnil, mohli i lidé prohlédnout smuteční dekoraci kostela.
V kostele bylo slavné rekviem se smutečním kázáním a obřady, po nich byl mrtvý pohřben do hrobky pod kostelem.
Tak slavný pohřeb tak vynikajícího vojevůdce Obříství ještě nikdy nevidělo, jak píše farář pamětník ve farní pamětní knize. K důstojné smuteční náladě přispěla i účast vojska, které udržovalo pořádek a střelba z pěti děl ke konci pohřbu.
Na dubové rakvi generála Kollera je v mosazném plechu jeho erb ozdobený korunou. Vnitřní rakev je cínová. Na počátku 2. světové války někdo protrhl vnitřní rakev, takže tělo bylo vystaveno zhoubnému vlivu vzduchu. Ale přesto je dodnes vidět obličej a na rozpadávajícím šatu čestné řády a generálskou šerpu.
Muzeum uměleckých památek se nacházelo v zámku v Obříství až do r. 1840. Baron Koller dal se svolením neapolského krále provádět archeologická pátrání v bývalé Etrurii a získáním památek ze zasypaných a právě tehdy vykopávaných měst Herkulaneum a Pompejí se mu podařilo nashromáždit velikou sbírku vzácných památek, zvlášť cenných starých etruských, řeckých a římských váz. Kromě tohoto shromáždil také velkou sbírku mincí.
Po smrti barona Kollera se o jeho sbírky starožitností zajímali někteří němečtí učenci a ti vybídli pruského krále, aby je koupil pro berlínské muzeum.
Většina sbírek, zvláště velikých váz z Pompejí, byla tady koupena od dědiců Kollerových za obnos 200 000 pruských tolarů pro berlínské muzeum. Koncem října 1828 byly sbírky pečlivě zabaleny, naloženy na loď čekající u zámku, odvezeny do Magdeburku a odtud po Sprévě do Berlína, kde tvoří zvláštní část berlínského muzea pod jménem „Kollerova sbírka váz“ (Kollerische Vasensammlung). Ostatní předměty Kollerova muzea v Obříství byly jeho rodinou rozdány a tak rozptýleny. Některé egyptské památnosti z těchto sbírek získal prý známý jugoslávský arcibiskup Štrossmajer pro jihoslovanskou Akademii umění v Záhřebu.
Generál baron Koller byl muž známý svým vzděláním a byl členem více učených společností. Proto je pochopitelné, že i české zemské muzeum má jeho bustu.
Přetištěno:
Sborník „Napoleon“ Československé napoleonské společnosti. Slavkov u Brna, 1995, s. 87-89.
Původní adresa příspěvku:
Rakouský generál Franz baron von Koller – spojenecký doprovodný komisař při odjezdu Napoleona na Elbu v r. 1814 (z kroniky obce Obříství)
- primaplana.net/txt/clanky/koller.html