Stejnokroje důchodkové stráže 1835-1843

30.09.2020 16:03

Jaroslav Beneš

Naposledy upraveno: 09.10.2020

 

Příslušníci c. k. důchodkové stráže (k. k. Gefällenwache) nosili podobné stejnokroje, jaké se používaly u sesterské pohraniční stráže. Hlavní rozdíl byl ve výložkové, egalizační, barvě a v pokrývce hlavy u mužstva. Barva vyložení důchodkové stráže byla trávově (světle) zelená. Tato barva odpovídala stejnokrojovému předpisu pro státní úředníky z roku 1814, který ji předepisoval pro límce a výložky na stejnokrojích zaměstnanců dvorské komory a všem jí podřízených úřadů. A tato barva pak zůstala i egalizační barvou stejnokrojů ministerstva financí. Později vytvořená finanční stráž proto používala na výložkách právě zelenou a tato barva ji vydržela po celou dobu existence až do 50. let 20. století. Současně i celní úředníci měli ze stejného důvodu egalizační barvu také zelenou. Bohužel, v dnešní době, která na tradice příliš nedbá, například celníci již zelenou na svých stejnokrojích nepoužívají.

Mužstvo důchodkové stráže bylo povinno nosit stejnokroj při všech služebních úkonech i mimo službu. Výjimku musel povolit představený podinspektor, nebo inspektor. Jestliže byla příslušníku mužstva důchodkové stráže přikázána kancelářská služba, například pomocná písařská služba u inspektora, mohl si odložit poboční zbraň, ale i kancelářskou práci musel vykonávat ve stejnokroji a s předpisovou pokrývkou hlavy. Pouze v teplém období mohl mít pokrývku hlavy z lehčího, vzdušnějšího, materiálu. Toto nařízení platilo společně jak pro mužstvo důchodkové, tak pro mužstvo pohraniční stráže.

Představení důchodkové stráže, tedy inspektoři a podinspektoři, nosili stejnokroj ve stejných případech, jako státní úředníci a také při dalších předepsaných příležitostech, jako například při služebních obchůzkách ve svém obvodu, nebo při prohlídkách podřízených úřadů.

 

Stejnokroje mužstva důchodkové stráže

Stejnokroje mužstva důchodkové stráže jsou v dalším textu popsány, není-li uvedeno jinak, dle výnosu kamerální správy z 20. března 1842. Stejnokrojové změny před rokem 1842 jsou tedy v textu zapracovány a pouze na ty zajímavější je zvlášť upozorněno.        

Při vzniku důchodkové stráže v dubnu 1835 byl mužstvu, jako pokrývka hlavy, předepsán okrouhlý klobouk zhotovovaný z filcu (runden Filzhut) s polokruhovou kokardou černé barvy, která se nosila na pravé straně klobouku a byla připevněna sponou ze žlutého kovu. Na spodní straně spony se pak nacházel knoflík, také ze žlutého kovu a s iniciálkami císařského veličenstva (F. I.). Ale hned vzápětí, 30. května, vydala dvorská komora dekret, který nařizoval mužstvu důchodkové stráže místo dosavadního typu klobouku nosit klobouk tzv. korsický (Korsenhut) a to se stejnými ozdobami a doplňky, jako byly předepsány pro klobouk původní.

Korsický klobouk tvarově odpovídal kloboukům používaným u armádních mysliveckých jednotek. Tímto kloboukem se mužstvo důchodkové stráže odlišovalo od pohraniční stráže, kde klobouky nikdy zavedeny nebyly a ani následná finanční stráž je nepřevzala (i když se o tom několikrát vážně uvažovalo). Klobouk se zhotovoval z černého filcu a byl opatřen chocholem z kohoutího peří (Federbusch), který se zasouval do pouzdra na vnitřní straně krempy klobouku. Chochol byl ale povolen až v roce 1838 výnosem dvorské komory z 20. září a měl svým provedením odpovídat chocholům používaným u armádních mysliveckých jednotek. Ohrnutá krempa klobouku, na které byla připevněna mosazná spona, se nosila na levé straně, stejně jako šavle. Na horní části spony se nacházela černá polokulatá kokarda z koňských žíní, na spodní části pak žlutý knoflík s císařskými iniciály (F. I.). Klobouk mělo mužstvo finanční stráže nosit při všech služebních úkonech, při návštěvách veřejných i vrchnostenských úřadů.

Druhou pokrývku hlavy tvořila čapka, která dle výstrojního předpisu nepatřila ke stejnokrojovým součástkám, a mužstvo si ji tedy muselo pořizovat na své náklady. Čapka se nosila při prohlídkách a kontrolách mimo služební místo, při venkovní hlídkové službě a mimo službu. Čepice se zhotovovala z ocelově zeleného plátna, přičemž tvarově odpovídala čapkám pohraniční stráže a běžným armádním čapkám.

Na klobouku i čapce se vpředu nacházel menší mosazný, nebo žlutě vyšitý, císařský orel. Jiné odznaky či ozdoby byly na pokrývkách hlavy výslovně zakázány.

Kabát mužstva důchodkové stráže měl tmavozelenou barvu se stojatým límcem a manžetami (ohrnutými rukávy) v egalizační světlezelené barvě (původně, při zřízení důchodkové stráže, se manžety zhotovovaly ze stejné látky, jako kabát). Ze světlezelené látky se zhotovovaly i nárameníky (Lappchen, Dragoner) a ramenní vycpávky proti sklouznutí řemene pušky (Wulst). I lemování kabátu bylo provedeno v egalizační barvě. Střihově kabát odpovídal kabátům pohraniční stráže. Jednalo se tedy také o Kaputrock s délkou maximálně nad kolena. Stejnokrojové knoflíky mužstva důchodkové stráže byly také zcela stejné jako u pohraniční stráže, tedy kovové a žluté. Hodnostní označení se nosilo na límci. Respicient měl na límci na každé straně dva stříbrné prýmky (Lütze, později psáno Litze), naddozorce jeden a dozorce žádný. Nákrčníky, kolárky, se zhotovovaly z černé, hladké a jemnější látky.

Ani provedení pláště mužstva důchodkové a pohraniční stráže se nelišilo. Plášť se zhotovoval ze světlešedé látky s přeloženým (liegenden) límcem a manžetami téže barvy s délkou do půlky lýtek.

Mužstvo mělo povinnost nosit vždy kabát zcela zapnutý na všechny knoflíky. Plášť se mohl nosit buď řádně oblečený a zapnutý na odpovídající počet knoflíků, nebo srolovaný do bandalíru.

Kalhoty – pantalóny se zhotovovaly ze světlešedého melírovaného sukna a nosily se přes boty. V letních měsících mohlo mužstvo důchodkové stráže nosit i lehké letní plátěné (russischer Leinwand) kabáty a kalhoty. V létě byly povoleny i kalhoty v bílé barvě, popřípadě z neběleného cvilichu.

U obuvi bylo předepsáno, že každý příslušník mužstva musí mít alespoň dva páry bot v dobrém stavu.

Výzbroj mužstva představovala šavle a puška s bodákem. Šavle byly stejné, jaké se používaly u mužstva pohraniční stráže. K výstroji dále patřila kartuše (Patrontasche) a příslušné řemení. Přes pravé rameno se nosil řemen na šavli, na němž měli dozorci připevněnu mosaznou tabulku s číslem, naddozorci a respicienti s císařským orlem. V této souvislosti možná trošku úsměvně působí dekret dvorské komory z 24. červa 1835, který připomíná mužstvu pohraniční stráže povinnost nošení šavle na bandalíru, místo jejího nošení na opasku uprostřed břicha (nicht um die Mitte des Leibes, sondern über die Schulter auf einen sogenanten Ueberschwung-Riemen).

Respicienti měli od roku 1835 povoleno nosit na šavli zcela stejné portepé (třapec) jako vůdci u pohraniční stráže, tedy bílo červené hedvábné, naddozorci pak používali stejné portepé jako vrchní myslivci, tedy z ovčí vlny. Pro použití zbraní platila u důchodkové stráže stejná pravidla, jako u stráže pohraniční. Stejná pravidla platila i pro opatřování munice.

Pro zajímavost si ještě můžeme uvést, že každý muž u důchodkové stráže měl povinnost být vybaven třemi košilemi, trojími podvlékačkami (Unterziehhosen), třemi kapesními šátky (Sacktüchern), dvěma ručníky (Handtüchern), čtyřmi páry ponožek nebo onucí (Fußsocken oder Fußfetzen), jedním kartáčem na oděv a jedním na boty, plechovou lahví s pohárkem, hadříkem na čištění knoflíků, dále hadříky na čištění kovových částí výstroje, pušky a šavle, pomůckou k udržení podkladové textilie v dostatečné vzdálenosti při leštění knoflíků pro její ochranu (Knopfgabel), leštidlem na boty, příruční taštičkou s jehlami, různobarevnými nitěmi, nůžkami a voskem, dále musel mít jeden široký a jeden úzký hřeben, zrcátko a příbor. Pokud někomu část vybavení scházela a neměl na její pořízení, mohlo mu bát zakoupeno z erárních peněz, přičemž pak splátky se děly srážkami ze mzdy.

               

Stejnokroje úředníků důchodkové stráže

Popis služebních stejnokrojů úředníků důchodkové kontroly v této kapitole odpovídá, pokud není uvedeno jinak, dekretu dvorské komory z 29. září 1836 a přílohy k tomu dekretu, která stejnokroj popisuje podrobněji. V některých bodech je popis stejnokroje v této příloze v částečném rozporu s vlastním dekretem. Výnos z 29. září byl pak ještě doplněn výnosem z 11. listopadu 1836, který se týkal jak stejnokrojů důchodkové, tak i pohraniční stráže.

Stejnokroje úředníků pohraniční a důchodkové stráže byly velmi podobné. Stejnokroje inspektorů a podinspektorů byly v takzvaném služebním provedení (Campagne Uniform). Od konce roku 1836, dle výnosu dvorské komory z 11. listopadu, měli ovšem úředníci důchodkové stráže zvlášť povoleno nosit místo svého služebního stejnokroje i stejnokroj státních úředníků se všemi ozdobami a výšivkami odpovídající hodnostní třídy. 

Klobouky úředníků důchodkové stráže tvarově odpovídaly těm, jaké nosili úředníci pohraniční stráže. Ozdobou klobouku byla černá kokarda, klička ze stříbrných bouillonů a stříbrný, resp. z bílého kovu zhotovený, knoflík s císařskými iniciály. V rozích klobouku se nacházely stejné třapce, jaké nosili úředníci pohraniční stráže (při zřízení důchodkové stráže byly třapce na klobouku předpisově celé stříbrné).

Úředníci důchodkové stráže ovšem zpočátku na kloboucích nenosili černou péřovou ozdobu (Federbusch). Ta byla povolena až v roce 1838, výnosem dvorské komory z 20. září. Současně bylo povoleno i olemování kabátu paspulkou egalizační barvy a také manžet jeho šosů na služebním stejnokroji.

Podobně jako u pohraniční stráže, mohli analogicky i úředníci důchodkové stráže, v určitých případech nosit okrouhlou tmavozelenou čapku. Ta opět ale nebyla součástí stejnokrojových předpisů.

Základem stejnokroje ve služebním provedení byl tmavě zelený frak (Frack) s přeloženými šosy a se stojatým světle zeleným límcem. Ve stejné barvě, tedy světle zelené, byly i manžety na rukávech. Frak se zapínal na jednu řadu hladkých knoflíků z bílého kovu, což byl rozdíl oproti knoflíkům úředníků pohraniční stráže. Jako označení hodnosti nosili inspektoři důchodkové stráže na límci a na manžetách rukávů dva stříbrné prýmky (Lützen), podinspektoři pak pouze jeden.

Portrét muže, pravděpodobně inspektora důchodkové stráže. Dobře je vidět hodnostní označení dvěma stříbrnými prýmky na límci a na manžetě rukávu. Může se ovšem jednat i o vrchního komisaře finanční stráže z let 1843 - 1850. To nelze z portrétu bezpečně rozeznat. Finanční stráž převzala po svém založení hodnostní značení důchodkové stráže a používala ho až do roku 1850. V tomto roce, v návaznosti na nový stejnokrojový předpis pro státní úředníky z roku 1849, přešla na označování hodností nám dodnes známými rozetkami, růžičkami.
Obecně se lze setkat s názorem, že se jedná o portrét Josefa Němce, manžela Boženy Němcové. Ten ovšem za dobu své služby u důchodkové stráže nikdy úřednické místo neobdržel, i když dekret na jeho povýšení na podinspektora byl již napsán. Němec ale nikdy podinspektorem, natož inspektorem, jmenován nebyl. Až později, v roce 1845, ve službě u finanční stráže byl povýšen na komisaře. Pak tedy nosil na límci a manžetách rukávů jeden prýmek. Na vrchního komisaře finanční stráže ale nikdy povýšen nebyl a dvojitý prýmek tedy nemohl nosit.

 

Současně mohli úředníci důchodkové stráže do služby nosit i kabát (Kaputrock) taktéž tmavozelené barvy ovšem se dvěma řadami bílých hladkých knoflíků. Límec a manžety byly stejného provedení jako u fraku. Na kabátě se ale nenosilo hodnostního označení.

Nákrčník, kolárek, se zhotovoval z černé látky s bílým nákrčním proužkem na horním okraji.

Kalhoty úředníků byly šedé, přičemž ale předpis umožňoval, aby si sytost barevného odstínu zvolil každý úředník podle svého. Kalhoty mohly být ozdobeny hladkou stříbrnou lemovkou (an der Seite mit glatten Silberstreffen), u inspektorů v šíři dvou třetin palce (1,7 cm), u podinspektorů v šíři jedné třetiny palce (0,9 cm). Lemovka ovšem nebyla u služebních stejnokrojů povinná a kalhoty se mohly nosit i bez lemovky. Kalhoty se nosily přes boty, přičemž výška bot měla být zhruba do půli lýtek.

Výzbroj úředníků představovala zahnutá šavle v kovové pochvě, přičemž bylo povoleno nosit stejné portepé, jaké používali úředníci pohraniční stráže (při zřízení důchodkové stráže bylo portepé úředníků stříbrné). Řemen na šavli se zhotovoval z černé lakované kůže s bílou kovovou sponou.

 

Finanční stráž, která vznikla v roce 1843 sloučením důchodkové a pohraniční stráže, převzala z větší části stejnokroje pohraniční stráže. Pouze egalizační barvu, trávově (světle) zelenou, převzala finanční stráž od stráže důchodkové. Tato barva, jak již bylo uvedeno, totiž odpovídala barevnému schematismu egalizačních barev stejnokrojů rakouských ministerstev.

 

Prameny a literatura:

Chronologische Auszüge aus den von der kaiserl. könig. vereinten Cameral-Gefällen-Verwaltung in Böhmen im Jahre 1831 an ihre untergeordneten Behörden und Aemter erlassenen Normalvorschriften. Praha, 1833.
     books.google.cz/books?id=5C4MAQAAMAAJ

Errichtung einer Gefällenwache. Gubernial Circulare vom 17. October 1835.

Allgemeine Dienstvorschrift der Geffällenwache, Hofkammer-Decret vom 8. Februar 1836; online viz např.:
     -  books.google.cz/books?id=jUFDAAAAcAAJ&pg=PA190
     -  books.google.cz/books?id=mf4Mqysm5dUC&pg=PA262

 

DRDACKI, Moritz Ritter v. Ostrow: Lexikon der österreichischen Finanzgesetze zum Gebrauche der Cameral-, Landes- und Bezirksverwaltungen der neu-errichteten Gefällengerichte. Wien, 1836.
     books.google.cz/books?id=i1VJAAAAcAAJ

Dienst-Unterricht über die Vollziehung der Gefällsvorschriften für die k. k. Gefällenwache in Böhmen. Prag, 1838
     books.google.cz/books?id=Wk5dAAAAcAAJ

Dienstunterricht der Gefällenwach Anstalten über die Anwendung der Zoll- und Staats-Monopols Ordnung. Vídeň, 1840.

MÜHLHAUSER, J., 125 Jahre Österreichische Zollwache 1830-1955. 1. vydání. Vídeň: Verband der Zollwachebeamten Österreich in Interessengemeinschaft mit den Zoll- und Steueraufsichtsbeamten, 1955, 72 s.

 

Související příspěvky:

Jaroslav Beneš: C. k. důchodková stráž (k. k. Gefällenwache) 1835-1843

Důchodková stráž doplňovala svou činností v roce 1830 zřízenou pohraniční stráž, přičemž její práci částečně duplikovala. Důchodková stráž měla ale výraznější vazbu na civilní finanční správu a nebyla tolik militarizována. Jejím úkolem bylo dbát na dodržování důchodkových předpisů, zabraňovat nezákonným manipulacím při vybírání daní a dávek a celních poplatků.  Současně dbala na řádné dodržování státních monopolů...

Jaroslav Beneš: Stejnokroje Pohraniční stráže v letech 1830–1843