Vojáci mezi dvěma světovými válkami 1918-1939: 4. část

29.06.2022 16:56

Jan Vogeltanz

Naposledy upraveno: 04.08.2022

 

Řecko

První verze khaki uniformy byla zavedena již r. 1908, modifikována 1910 a poté v létech 1915 a 1916. Od počátku byla nošena uzavřená blůza s náprsními a pobočnými kapsami a ležatým límcem, zprvu s okrouhlou čepicí se štítkem a posléze s tuhým képi francouzského vzoru, vždy s označením ve formě národní kokardy modro-bílo-modré s korunou v převýšení. Límec a manžety byly s lemy v barvě zbraně, na náramenících poddůstojníků a mužstva bylo číslo formace, v poli odpadalo. U gardových útvarů evzonů - pro gala službu v suknicích zvaných fustanela, s úzkými kalhotami a botami s bavlněnou koulí, s nízkým červeným fezem a černým dlouhým splývaných střapcem - byla zavedena blůza s dlouhými šosy a bez náprsních kapes v khaki barvě stejně jako polní khaki fez. Po vstupu Řecka do války byly r. 1917 zavedeny polní přilby vz. 15 Adrian s řeckým znakem, pěchota dostala ovinky, jízda a důstojníci hnědé holínky a řemení, důstojníci Sam Browne jako ostatní dohodové armády. Důstojníci na képi po obvodu podle hodností úzké hnědé prýmky, generalita zlatisté široké s dubovým ornamentem (v poli hnědé). Na límci podélné výložky s hrotem v barvě zbraně, důstojníci s knoflíčkem.

Do r. 1924 byly následující distinkce: vojín (Stratiotis) bez distinkcí, svobodník (Ypodekaneus) 7 mm kosý zlatistý nebo stříbřitý (podle kovu zbraně) prým s lemem v barvě zbraně nebo služby nad manžetou. Desátník (Dekaneus): dtto jako předchozí jeden 20 mm prým. Četař (Lochias): dtto jako předchozí dva prýmy 20 mm. Rotný (Enimatarchis): dtto jako předchozí 3 prýmy 20 mm. Praporčík - důstojnický zástupce (Anthypaspitis): na nárameníku v barvě zbraně středový zlatistý nebo stříbřitý pruh. Podporučík (Anthypolochagos): na barevném nárameníku na středním zlatistém nebo stříbřitém pruhu 1 šesticípá hvězda v opačném kovu. Poručík (Ypolochagos): dtto jako předchozí se 2 hvězdami. Kapitán (Latros-Lochagos): dtto jako předchozí se 3 hvězdami. Major (Tagmatarchis): nárameníky celokovové se středovým průsvitem a lemy v barvě zbraně a s 1 hvězdou v opačném okovu. Podplukovník (Antisymtagmacharchis): dtto jako předchozí se 2 hvězdami. Plukovník (Syntagmatarchis): dtto jako předchozí se 3 hvězdami. Generálmajor (Ypostratigos): na zlatistých pogonách s cik-cak dezénem ruského typu stříbřitá hvězda. Generálporučík (Antistratigos): dtto jako předchozí 2 stříbřité hvězdy.

Generál (Stratigos): dtto jako předchozí se 3 hvězdami. Knoflíky, prýmy pruhy zlatisté, u jízdy, týlu (logistiky), ženie a četnictva stříbřité. Barvy zbraní a služeb: generalita červená, pěchota malinová, generální štáb červená, jízda zelená, dělostřelectvo černá, ženie a letci třešňově červená, zásobování malinová, ordonance čokoládově hnědá, lékaři a veterináři karmínový samet, lékárníci zelený samet, administrativa oranžová a četnictvo tmavě modrá. Důstojníci dvouřadý plášť, posléze ulster, mužstvo jednořadý.

V r. 1935 byla adjustace inovována. Důstojníci obdrželi okrouhlou čepici se štítkem anglického typu s koženým podbradníkem a nadále s kokardou s korunou v převýšení, u štábních důstojníků navíc po obvodu štítku stylizovaný zlatistý pruh z dubových listů, u generálů dva takové pruhy. Důstojnická blůza rovněž anglického vzoru s otevřeným límcem, s barevnou patkou s kovovým emblémem zbraně nebo služby (pěchota granát), u generálů červené anglické gorget patches se středovým pásem ze stylizovaných dubových listů, u důstojníků generálního štábu s drac. zlatou paspulí. Nadále Sam Browne a kalhoty breeches v béžovém odstínu. Mužstvo opět uzavřené blůzy a náprsní kapsy s příklopkou, nově zavedena lodička s dýnkem se dvěma hroty. Jako polní nyní nošena britská přilba Mk 1. Plášť mužstva jednořadý se 6 knoflíky, u důstojníků dvouřadý ulster. Képi donášeno četnictvem. Distinkce nově u důstojníků na náramenících v měkké formě jako blůza, u mužstva v podobě ševronů ve zlatistém provedení a s lemem v barvě zbraně nebo služby na obou nadloktích.

Vojín (Stratiotis): bez hodnosti. Vojín 1. třídy (Ypodekaneus): 1 úzký ševron. Svobodník (Dekaneus): 1 středně široký ševron. Desátník (Lochias): dtto 2 ševrony. Četař (Epilochias): dtto 3 ševrony. Praporčík - důstojnický zástupce (Anthypaspistis): na nárameníku podélný zlatistý pruh. Podporučík (Anthypolochagos): 1 malou stříbřitou šesticípou hvězdu. Poručík (Ypolocagos): dtto 2 hvězdy. Kapitán (Lochagos): dtto 3 hvězdy. Major (Tagmatarchis): 1 malou šesticípou zlatistou hvězdu se zlatistou korunou v převýšení. Podplukovník (Antisyntagmatarchis): dtto se 2 hvězdami. Plukovník (Syntagmatarchis): dtto se 3 hvězdami. Generálmajor (Ypostratigos): zlatistou korunu v převýšení zkřížené zlatisté hole a šavle nad 1 stříbřitou velkou šesticípou hvězdou. Generálporučík (Antistratigos): dtto se 2 hvězdami. Polní maršál (Archistratigos): zlatistá koruna v převýšení dvou zkřížených zlatistých maršálských holí.

Řecko: kapitán 1936.
(pokud není uvedeno jinak - jsou všechny ilustrace jsou originálními díly autora příspěvku)

 

  

Řecko: poddůstojník pěchoty a dělostřelectva v plášti a přilbě britského modelu M1 - oba ve 30. létech.

 

  

Řecko: důstojník 1918-20 a poddůstojník jezdectva 1918-23.

 

  

Řecko: poddůstojník pěchoty 1918-30 a gardista "evzon" ve slavnostní uniformě ve 20. létech.

 

Sovětský svaz

Po nastolení bolševické moci sovětů na konci r. 1917 byly organizovány ozbrojené oddíly Rudých gard oblečené do stejnokrojových prvků bývalé carské armády po odstranění starých symbolů a distinkcí a s novým označením ve formě rudých pásek na pokrývkách hlavy či na rukávech. První symboly nově vzniklé Rudé armády byly kovové náprsní odznaky rudé ostré pěticípé hvězdy s pluhem a kladivem v otevřeném věnci a oblá pěticípá hvězdy s týmiž symboly na čepici.

První oficiální rudoarmějská uniforma byla předepsána 16. ledna 1919 s rozlišením druhů vojsk, s hodnostním označením a s novou pokrývkou hlavy napodobující v soukenné podobě středověké ruské přilby s hrotem (tzv. šlemy) a populárně nazývaná buďonovka podle prvních nositelů v 1. jízdní armádě (pěrvaja konarmija) pod velením pozdějšího maršála Buďoného. Měla na přední straně soukennou hvězdu v barvě zbraně s malou středovou rudou emailovou hvězdou, s klopami a s pozdější plátěnou letní variantou s čelním a týlovým štítkem (čelní pouze v soukenné formě). V dubnu potom přišly do výstroje pláště (šedé s tmavšími límci a kosými manžetami, ovšem převážně u velitelů, s krytým zapínáním, dále košilové kytlice (rubachy) pytlovité kalhoty, jezdecké boty (ovšem zase především u velitelů, jinak u mužstva ovinky). Přitom byly nadále donášeny staré výstrojní prvky. Na kytlici se stojatým límcem a náprsním zapínáním byly nově šípovité soukenné petlice v barvě zbraně (3 náprsní), stejně jako tři náprsní na plášti. Zcela nové byly distinkce ve formě soukenných geometrických symbolů nošené na levém předloktí v horizontální podobě s rudou hvězdou v převýšení, obojí pak lemováno černě.

Distinkce byly následující: 4 červené romby pro velitele frontu (komandujuščij frontom - komfront), 3 romby pro velitele armády - komandujiščij armijej - komandarm), 2 romby pro velitele divize (načalnik diviziji - komandujiščij divizijej - načdiv, komdiv), 1 rombus pro velitele brigády (komandujuščij brigady - kombrig). 4 červené čtverečky byly určené pro velitele pluku (komandir polka - kompolk), 3 čtverečky pro velitele praporu (komandir bataljona - kombat), 2 čtverečky pro velitele roty resp. u jízdy eskadrony (komandir roty / eskadrona), 1 čtvereček pro velitele čety (komandir vzvoda). Staršina měl 3 červené trojúhelníčky, pomocník velitele čety (pomoščnik komandira vzvoda) 2 čtverečky, velitel rojnice (otdělnyj komandir) 1 čtvereček konečně vojín (krasnoarmějec) bez označení. Barvy zbraní byly malinová pro pěchotu, tmavomodrá pro jízdu, oranžová pro dělostřelectvo, světlemodrá pro letectvo, technické jednotky černá. Od 1. ledna 1920 dělostřelectvo dostalo černou barvu. V téže době byla zavedena rukávová symbolika (na levém nadloktí) v soukenné podobě, se stejnými prvky pro všechny druhy zbraní (žluté lemy a vycházející slunce s paprsky s rudou hvězdou ve středu) a se specifickým označením v barvě a symbolu pro jednotlivé zbraně: rombus - malinová, zkřížené pušky pro pěchotu; podkova a lila se zkříženými šavlemi pro jízdu; rombus na ležato a černá s blesky pro telegrafisty; vertikální zaoblený obdélník, černá a zkřížené hlavně pro dělostřelectvo; čtverec a černá a zkřížená sekyra s lopatou pro ženisty. Rovněž v lednu 1920 místo pluhu zaveden srp.

Již v lednu 1922 došlo k dalším adjustačním změnám. Byla nově střižena rubacha (rubaška, posléze gymnasťorka), tentokrát již s ležatým límcem a s novými petlicemi s původními barvami zbraní a služeb, nicméně doplněnými lemy: u pěchoty, jezdectva a letectva černými, u technických jednotek s modrými a u dělostřelectva s červenými lemy, navíc již s novými bližšími označeními v kovu blíže rozlišujícími specifiku jednotky (například u technických jednotek signální a telegrafické útvary s blesky), s černými zkratkami bližšího zaměření v písmenech nebo číslech (např. vojenská učiliště). Petlice na rubachách i šinělech zůstávají, stejně jako tmavší odstín manžet a límců plášťů. Zavedena okrouhlá čepice pro velitele i letní pro mužstvo, šlem zůstává součástí zimní výbavy. Nové bylo zavedení úpravy distinkcí, sice stále na předloktí levého rukávu, ovšem ve formě hrotité petlice (tzv. klapan) v barvě zbraně nebo služby, vždy s červenými lemy a s uspořádáním předchozích velitelských hodností tentokrát vertikálně s hvězdou pod hrotem klapanu v převýšení. Počet trojúhelníčků, čtverečků a rombů včetně názvosloví nezměněn.

V r. 1924 přišla nová výrazná výstrojní změna. Především byly nově zavedeny hodnostní označení na límcových petlicích v kovové formě, tedy červeně smaltované a zlatisté lemované romby, nově obdélníčky, čtverečky a trojúhelníky, za hodnostmi pak kovový symbol zbraně nebo služby. Petlice na rubaškách i pláštích odpadají, na rubaškách nově předepsány náprsní všité kapsy s příklopkou, jako zimní blůzy s přednicí s 5 knoflíky a proříznutými pobočními všitými kapsami (vedle náprsních). Nově letní plátěné furažky od května r. 1924. Od r. 1926 pro severokavkazskou jízdu zavedeny tradiční tmavošedé čerkesky a bašlíky s černými bešmety a karakulovou kubánkou s modrým dýnkem. Téhož roku byly pro velitele předepsány modré breeches, a v r. 1927 bílé plátěné furažky pro jižní vojenské okruhy, posléze pro všechny jako letní varianta. V r. 1931 jako zimní vybavení mimo plášťů u dělostřelectva a jízdy vatované zimní tělogrejky, pro velitele pak dvouřadé šedé pláště se zapínáním 2x4 knoflíky a rovněž pro tuto kategorii ušanky finského modelu, pro tankisty pak vyztužené kukly. Jako nové distinkce byly určeny následující: 4 romby pro velitele armády (komandujiščij armijej - komandarm), 3 romby pro velitele sboru (komandir korpusa - komkor), 2 romby pro velitele divize a divizní komisaře (komdiv a vojennyj komisar diviziji), 1 rombus pro velitele brigády a voj. komisaře brigády (kombrig - vojennyj komisar brigady). Nově zavedeny pro vyšší velitele obdélníčky: 3 pro velitele pluku a voj. komisaře pluku (kompolka - vojennyj komisar polka), 2 pro šéfa štábu pluku nebo velitele praporu (načalnik štaba polka ili komandir bataliona). 1 pro velitele praporu / divizionu (komandir bataliona / diviziona). 4 čtverečky pro pomocníka velitele praporu (pomoščnik komandira bataliona), 3 čtverečky pro velitele roty nebo eskadrony (jkomandir roty / eskadrona), 2 čtverečky pro pomocníka velitele roty nebo eskadrony (pomoščnik komandira roty ili eskadrona), 1 čtvereček pero velitele čety (komandir vzvoda). 4 trojúhelníčky pro staršinu, 3 trojúhelníčky pomocníka velitele čety (pomoščnik komandira vzvoda), 2 čtverečky pro velitele oddílu (komandir otdělenija), 1 trojúhelníček pro velitele rojnice (komandir zvěna), bez hodnosti rudoarmějec (krasnoarmějec).

V září 1935 byla provedena další inovace v adjustaci RA, především v hodnostní soustavě. Již od r. 1927 užívala RA francouzskou přilbu Adrian s čelní pěticípou hvězdou se srpem a kladivem, důstojníci měli služební řemení Sam Bowne, pro polní službu dvojité ramenní pásy. Důstojníci tankových vojsk jako společenskou uniformu obdrželi - podobně jako letečtí - ocelově šedou blůzu s otevřeným límcem a náprsními našitými skládanými kapsami, podobně pantalony a pro společenské příležitosti bílou košili s černou kravatou.

V r. 1936 zavedena nová přilba s velkým zvonem a štítkem s ventilačním knoflíkem na temeni. Důležité bylo ovšem zavedení standardních důstojnických hodností od plukovníka po podporučíka, přičemž nejvyšší velitelské zůstaly beze změny až na novou hodnost maršála Sovětského svazu, který dostal na stejnou výložku na blůze jako na plášti velkou zlatistou pěticípou hvězdu. Političtí komisaři odpovídali svou hodností příslušným velitelům, lišili se pouze rudou pěticípou hvězdou na předloktí (se srpem a kladivem). Nově byly pro důstojníky zavedeny ševrony na předloktí. Novinkou byly i dva stupně armádních velitelů, přičemž velitel armády 1. stupně (komandarm 1-go ranga) měl ke 4 rombům navíc zlatou hvězdičku a stejnou nad zlatistým středně silným ševronem (maršál dtto navíc sespodním užším červeným), armádní velitel 2. stupně (komandarm 2-go ranga) 4 zlatisté středně silné ševrony. Velitel sboru ke stávajícím 3 rombům navíc 3 zlatisté ševrony, velitel divize ke stávajícím 2 rombům 2 zlatisté ševrony a velitel brigády 1 romb a 1 zlatistý ševron. Nově zavedena byla hodnost plukovníka (polkovnik) se 3 obdélníčky a 1 středně silný červeným zlatě lemovaným ševronem. Major (major) 2 obdélníčky a 2 středně silné červené ševrony, kapitán (kapitan) 1 obdélníček a 1 středně silný červený ševron. Nadporučík (staršij lejtěnant) 3 čtverečky a 3tenké červené ševrony, poručík (lejtěnant) 2 čtverečky a 2 tenké červené ševrony a podporučík (od r. 1937 - mladšij lejtěnant) 1 čtvereček a 1 slabý červený ševron. Staršina (staršina) 4 trojúhelníčky, mladší velitel čety (mladšij komvzvoda) 3 trojúhelníčky a velitel družstva (otdělnyj komandir) 2 trojúhelníčky. Vojín - rudoarmějec (krasnoarmějec) bez hodnosti. Generálské hodnosti byly zavedeny ve formě hvězdiček až r. 1940 (rok před válkou, 2 roky trvající války v Evropě). 5 hvězdiček ve formě kříže u armádního generála, u sborového generála 4 hvězdičky (2 vedle sebe a pod nimi svisle rovněž 2), u generálporučíka v trianglu 3 hvězdičky a generál major měl 2 hvězdičky vedle sebe - systém byl inspirován zřejmě francouzskou konfigurací generálských hvězd na předloktí. Maršál dostal pod hvězdu vavřínové ratolesti. Jinak systém rombů byl donášen u nefrontových generálů až do r. 1943, kdy byly 15. ledna zavedeny tradiční pogony pro všechny hodnosti.

Stejnokroje a hodnostní označení RA byly převzaty i bezpečnostními složkami OGPU a od r. 1935 NKVD s podobnou strukturou organizace, ale s jiným určením represivního charakteru.

  

Rudá armáda: střelec 1918-19 a velitel (komandir) 1918-20.

 

  

Rudá armáda: poddůstojník (mladšij komandir) 1920-21 a velitel (komandir) 1920-22

 

  

Rudá armáda: velitel (komandir) 1922-24 v zimní a letní adjustaci.

 

  

Rudá armáda: střelec 1924 -39 a důstojník 1924-35.

 

  

Rudá armáda: vojín 1927-37 a kapitán 1935-40.

 

  

Rudá armáda: střelec 1937-40 a maršál SSSR 1935-40.

 

Španělsko

Na konci XIX. století byly především španělské koloniální jednotku, na Kubě, Filipínách a ve Španělském Maroku vybaveny jednoduchými polními stejnokroji bílo-modře pruhovanými (odtud přezdívka vojáků “rayadillos”), v zámoří se slamákem s kokardou a v metropoli event. na africké půdě s tradičním španělským képi „ros“ s bílým potahem.

Ale již v polovině 2. desetiletí dvacátého století byl předepsán nový výstrojní komplet v khaki barvě (M 16), který sestával s okrouhlé čepice se štítkem a koženým podbradníkem (anglického typu), s uzavřené blůzy s náprsními a pobočnými kapsami, pro pěší jednotky sespecificky střiženými kalhotami s přiléhavými lýtkovnicemi se zapínáním jako kamaše, pro důstojníky standardní breeches s holínkami a také s otevřenou blůzou anglického střihu s knoflíky a košilí s kravatou. V podmínkách války v Maroku s rífskými Kabyly na počátku dvacátých let byl k plátěné variantě přidělen měkký plátěný klobouk s polokulovým zvonem. Ke stejnokroji náležel i dvouřadý plášť především pro důstojníky upnutý ke krku s ležatým límcem a pro mužstvo pak posléze zavedeno kratší dvouřadé paleto zvané tabarda. Řemení bylo hnědé, u důstojníků Sam Browne, u dělostřelectva z bílé kůže.

Označení zbraní bylo v kovovém provedení na límci a okolku čepice: u pěchoty lesní roh se zkříženými puškami, u myslivců (cazadores) pouze roh, u jízdy zkřížená kopí, u dělostřelectva hořící granát, u ženie hradební věž. Barvy zbraní byly červená u pěchoty, zelená u myslivců a modrá u kavalerie. Distinkční označení bylo následující: svobodní - voják 1. třídy (soldado primero) úzký červený ševron hrotem vzhůru od ramene k lokti. Desátník (cabo) tři kosé červené prýmy (rovněž v barvě zbraně) nad manžetou. Četař (sargento): dtto ve žluté barvě s lemem v barvě zbraně. Rotmistr (brigáda): dva krátké svislé zkosené prýmky na manžetě ve zlatistém provedení s lemy v barvě zbraně. Důstojníci: Praporčík (alferéz): nad hrotitou manžetou šesticípá zlatistá hvězda. Poručík (teniente): dtto 2 hvězdy vedle sebe. Kapitán (capitán): dtto 3 hvězdy vedle sebe, prostřední v mírném převýšení. Major (mayor-comandante): na manžetě 1 osmicípá zlatistá hvězda. Podplukovník (teniente coronel): dtto 2 hvězdy. Plukovník (coronel): dtto 3 hvězdy vedle sebe. Brigádní generál (general de brigada): 1 čtyřcípá hvězda podložená zkříženými palaši. Divizní generál (general de division): 2 čtyřcípé hvězdy, mezi nimi zkřížené palaše. Do r. 1931 generálské hvězdy s korunou v převýšení na manžetách límci a okolku čepice, kde měli své distinkce i důstojníci. Původně španělské cizinecké legii (Tercios) patřící lodička s lemy a střapečkem se postupně jako polní pokrývka hlavy v celé armádě. Generálové i k polnímu stejnokroji nosili tmavočervenou tradiční šerpu, důstojníci generálního štábu blankytnou. Takto vystrojena byla španělská armáda v době vypuknutí občanské války v červenci 1936.

Dne 18. července 1936 se ze španělské vysílačky v severoafrické Ceutě ozvalo hlášení „Nad celým Španělskem bezoblačno”, což byla výzva k povstání proti republice, iniciovanému pravicovými nacionalistickými armádními důstojníky, posléze v čele s generálem Francisco Frankem. Vzhledem k tomu, že část armády zůstala na straně republiky a měla stejnou výstroj a distinkce jako nacionalisté, docházelo někdy k záměnám protivníků, a proto povstalci přijali jako první odlišovací znak přehrnutí košilových límců přes límec blůzy, tedy zvyklosti platné u španělské cizinecké legie (tercios), která se stala jednou z prvních jednotek bojujících na povstalecké straně. Některé výstrojní prvky, resp. označení tohoto útvaru byly odlišnější od řadových sil, především důsledné užívání lodičky, které se později stalo nejen na nacionalistické, ale i republikánské straně nejrozšířenější formou pokrývky hlavy v nejrůznějších variantách. Na lodičce tercios byl vepředu emblém jednotky, tedy zkřížená arkebuza s kuší na halapartně, po pravé straně pak poddůstojnické prýmky. Stejný emblém byl i na legionářských náramenících, samozřejmý byl přeložený límec na blůze, také byl u tercios zvyk nosit v létě pouze rozhalenou košili. Od r. 1938 byla pak blůza upnutá vůbec, řemení legie bylo černé a distinkce na košili či blůze se u všech nacionalistických jednotek počaly nosit na barevném obdélníkovém podkladě (tzv. galletas) nad levou kapsou blůzy. U nacionalistů se postupně přestali nosit u důstojníků okrouhlé čepice se štítkem, vedle domácího modelu přilby se prosazovaly německé importované přilby M 35, barva stejnokroje po nových výstrojních dodávkách dostala zelenější odstín, v létě pak byly také obvyklé během války dodávané italské okrově zbarvené blůzy známé již z habešské války jako saharany. Otevřený límec důstojnických blůz byl obvyklý u republikánů, kalhoty breeches důstojníků byly okrové, u mužstva kamaše s knoflíky po straně, posléze i ovinky. Nacionalističtí vojáci byli v zimě opatřeni vlněným přehozem s otvorem pro hlavu na způsob latinskoamerického ponča s označením formace a distinkcemi opět na levé straně hrudi. Tato výstrojní součástka byla známa jako capote manta. Významnou roli v povstalecké armádě měly i domorodé marocké oddíly zvané regulares, které byly na bojišti aktivní od počátku povstání. Vyznačovaly se osobitým výstrojním vybavením vycházejícím ze severoafrické tradice. Jejich stejnokrojové součástky byly v okrové barvě, zejména blůza armádního střihu, ale i specifické kytlice sahající do poloviny stehen, která byla obvyklá i u francouzských i severoafrických jednotek a zvaná gandura. Vedle toho - stejně jako u marockých jednotek za 2. světové války na straně spojenců - byl obvyklý vrchní oděv s pruhováním (podle kmenů) zvaný dželaba a samozřejmě pokrývka hlavy, nižší než u francouzských zuávských nebo turkosských šešií, zvaná tarbuš v červené barvě, v poli s okrovým potahem, a velmi obvyklý byl i nízký turban ve světlé barvě jako polní. U španělských důstojníků regulares byla obvyklá okrouhlá čepice s tuhým barevným dýnkem, výjimečně nošená i v poli. Jinak u regulares byly i barevné šerpy, lišící se podle jednotlivých útvarů: Tetuán měl červenou, Mellila modrou, Ceuta zelenou, Lara tmavě modrou, Alhucemas tmavě červenou. Ve stejné barvě byly i náprsní galletas a rovněž v úpravě nošené rombové štítky s půlměsícem, Šalamounovou hvězdou a číslem výše uvedené formace.

V rámci nacionalistických vojsk bojovaly i četné paramilitátní útvary, z nichž mezi nejpočetnější náležely z navarrských monarchistických katolických jednotek složené requetés, navazující na tradici karlistických oddílů z karlistických válek probíhající takřka přesně před sto lety. Nejznámějším společným prvkem byl červený baret zvaný boina. Na kombinaci armádních uniforem a občanských oděvních součástek nosili příslušníci requetés - stejně jako francouzští royalističtí povstalci ve Vendée 1793 - 94 - na pravé straně hrudi symbol Nejsvětějšího Srdce Páně - Sacré Coeur (detente), spolu s ním na kapse často na stejném bílém podkladě i zkřížený červený ostervový kříž svatého Ondřeje, symbol burgundského posléze habsburského Řádu zlatého rouna, dalšího ze symbolů španělské monarchie. U regulérního armádního sboru Navarra byl na levém nadloktí nošen štítek se znakem Navarrského království na kříži a ve věnci s korunou v převýšení.

Rukávová označení nacionalistických jednotek ostatně bylo obvyklé a postupně zavedeno u u Galicijského armádního sboru ve formě červeného kříže Řádu svatého Jakuba (galicijští dobrovolníci navíc měli červeného kraba na pravé straně hrudi), Kastilský armádní sbor měl znak Kastilie s mečem, u Aragonské armádního sboru to byl diagonálně dělený štítek se lvem a křížem, u Urgelského armádního sboru aragonský štít se šachovnicí a dále to byly rukávové štítky u nacionalistické 17., 74., 23., 11. a 105. divize (marocké) se specifickou symbolikou.

U requetés byla všechna symbolická označení na levé straně (ostervový kříž na kapse, detente nad kapsou. Podobně tomu bylo i u dalšího největšího paramilitárního útvaru, Falangy. Falanga espaňola byla krajně pravicové politické hnutí fašistického ražení a do pole na nacionalistické straně postavila rovněž četné formace, které se vyznačovaly jednotnými tmavomodrými košilemi stejně jako lodičkami s červenými lemy. Na levé straně hrudi byl nošen symbol falangy v červené barvě, tedy jho a šípy (yugo y flechas), vlastně jejich název vyjadřoval původní iniciály španělských panovníků z 15. století: Y= Izabela, F=Fernando. Obojí bylo na černém podkladě. Paradoxně stejné barvy byly i symbolem nepřátelských anarchistických formací. Falangisté z Navary nosili červenou boinu requtés a maročtí červený fez. Requetés a Falangy byly na rozkaz Franca v dubnu 1937 sjednoceny a on sám nosil jak modrou košili s límcem přehrnutým přes uniformu, tak červenou boinu při zvláštních slavnostních příležitostech.

Obě nacionalistická uskupení měla zpočátku zvláštní distinkce, nošené často souběžně s armádními, opět na levé straně nad kapsou.

Requetés: cabo krátké červené ševrony hrotem vzhůru, sargento dtto v zlatisté barvě, brigáda dtto 2 ševrony. Alferéz vodorovný stříbřitý prýmek s1 stříbřitou lilií v převýšení, teniente stříbřité prýmky a 2 lilie, capitán 3 stříbřité prýmky a 3 lilie. Comandante 1 zlatistý prýmek a 1 lilii, teniente coronel 2 prýmky a 2 lilie, coronel 3 zlatisté prýmky a 3 lilie.

Falanga: všechny distinkce na černém podkladě (obdélníku). subjefe de esqadra: 1 červený šíp, jefe de esqadra 1 bílý šíp, subjefe de falanga 2 červené šípy, jefe de falanga 2 bílé šípy. Subjefe de centuria 3 červené šípy, jefe de centuria 3 bílé šípy. Subjefe de bandera červené jho, jefe de bandera bílé jho, subjefe de tercio 2 červená jha, jefe de tercio 2 bílá jha. Jefe divisionario de milicia 1 zlatou čtyřcípou hvězdu, jefe directo de milicias 2 hvězdy, jefe nacional 3 hvězdy.

Dále na nacionalistické straně bojovaly početné dobrovolnické formace italské a německé.

Italský dobrovolnický sbor o síle několika desítek tisíc mužů a jehož jednotky byly na bojiště postupně odesílány od konce roku1936 byl nazván Corpo Truppe Volontarie (C. T. V.). Čtyři divize složeny z Italů a Španělů, s italskými důstojníky a poddůstojníky. Stejnokroje původně sestávaly s šedozelených italských uniforem, pro letní byly použity lehké okrové sahariany případně standardní saka, zpočátku s přilbami Adrian M 15, ale protože docházelo k záměnám s republikány, byly záhy nahraženy italským modelem M 33. Jako lodičky byly nošeny italské bustiny, také okrouhlé čepice, u dělostřelectva barety. Označení na límcích bylo ve formě černých dvojplamenů s fasces (divize černých košil XXIII Marco), ale i černé lemy (divize Fiamme nere a Flechas negras) po obvodu límce, u divize Flechas negras černé vykrojené štítky, u divize Flechas verdes stejné zelené, na levém nadloktí kovové štítky (např. Littorio d’Assalto) s červenými lemy. Distinkce španělské nad levou kapsou či na pokrývkách hlavy, výjimečně u důstojníků rukávové. Prýmky poddůstojníků nad kapsami vodorovné stejně jako u důstojníků španělské hvězdy, na pokrývkách hlavy (bustinách) obojí v kolmé formě.

Legionario de primo 1 středně silný červený prým, cabo segundo dtto s 1 užším červeným prýmkem v převýšení, cabo primo dtto se 2 červenými užšími prýmky, sargento 1 středně silný a 1 užší žlutý prým, sargento mayor dtto se 2 užšími žlutými prýmy, mariscial 2 středně silné a 1 užší žlutý prým, mariscial jefe dtto s 1 šesticípou hvězdou na prýmcích, mariscal mayor 1 středně silný a 3 slabé žluté prýmky. Důstojníci: alferéz 2 stříbřité šesticípé hvězdy, teniente dtto ve zlaté, primo teniente 3 stříbřité hvězdy, capitán dtto ve zlatě, primer capitán 1 osmicípá stříbřitá hvězda, conmandante dtto ve zlatě, primero comandante 2 stříbřité osmicípé hvězdy, teniente coronel dtto ve zlatě, coronel 3 osmicípé stříbřité hvězdy, consul dtto ve zlatě, general 1 zlatistou čtyřcípou hvězdu na zkřížených palaších.

Nacistickým Německem vyslaná Legie Condor nosila světle khaki stejnokroje střižené podle modelu Luftwaffe včetně lodiček, otevřených blůz a kalhot (breeches a pantalony) košile s kravatou rovněž ve světle khaki odstínu. Distinkce poddůstojník: pouze 1-2 žluté prýmy nad kapsou a na lodičce, důstojníci hvězdy jako Španělé rovněž nad kapsou a kolmo na lodičce. Přilby německé M 35, tankový oddíl černý baret s lebkou a hnáty (tankisté nacionalistické armády rovněž černé barety a také a lebkou a hnáty). Po návratu do Německa dostali příslušníci legie Condor stejnokroje stejného střihu, ale s hnědošedým odstínem uniforem Reichsarbeitsdienst (RAD).

Republikánské ozbrojené síly byly vystrojeny na počátku konfliktu ve standardních stejnokrojích řadové španělské armády podobně jako nacionalisté a jak bylo podotknuto výše, kvůli osudovým záměnám také na straně republiky byly od počátku hledány improvizované rozlišovací prvky, např. červené pásky kolem pokrývek hlavy nebo na rukávech. Ale již na podzim r. 1936 přistoupila vláda v Madridě k postupnému zavádění nových stejnokrojů republikánské armády, odlišujícím se od nacionalistů již hnědým odstínem sukna. Nová výstroj sestávala s čepic typu képi s klopou pro mužstvo, pro důstojníky byla nadále určena okrouhlá čepice se štítkem vzhledem k tomu, že lodička - gorillo byla charakteristická pro nacionalisty. Nicméně i ta se v různých variantách udržela zejména u miličních formací. Větší byl na republikánské straně počet typů přileb, od domácí provenience vz. 26 resp. vz. 28, francouzské vz. Adrian 15 i 35, ale i československé vz. 28 (tzv. fuadky - bez emblému a někdy i hřebínku) i pokusný typ vz. 30, ojediněle i britské vz. M 15. Nové blůzy byly upnuté ke krku s tradičním kovovým označením zbraně na límci i na opasku, včetně čepice, u důstojníků byly nošeny blůzy s otevřeným límcem staršího typu, jakož byly původní zelenější donášeny. Zcela nový byl republikánský systém distinkcí, zcela odlišný od původního armádního užívaného nacionalisty. Nejnižší hodnostní stupeň byl cabo (desátník) sestávající z masivního červeného ševronu hrotem vzhůru s vodorovným zakončením nošený jako ostatně všechny distinkce včetně důstojnických nad manžetou, na levé straně hrudi i na pokrývce hlavy (zde nad označením zbraně). Následoval seržant (sargento) s kolmým červeným obdélníčkem s rudou pěticípou hvězdou v převýšení (hvězda byla rovněž u ostatních následujících hodností). Rotmistr (brigada) měl dva obdélníčky vedle sebe. Praporčík (alferéz) s jedním užším zlatistým horizontálním prýmkem, poručík (teniente) se 2 prýmky, kapitán (capitán) dtto 3 prýmky. Major - velitel (comadante) podobně 1 středně široký prýmek, podplukovník (teniente coronel) dtto 2 prýmky, plukovník (coronel) dtto 3 prýmky. Generálská hodnost (general) byla od zavedení nových předpisů v říjnu 1936 až únoru 1937 a poté od října 1938 až do konce války pouze jedna (generál Miaja), nicméně po sovětském vzoru bylo v době mezi uvedenými časovými úseky označení ve formě světlemodrých trojcípých hvězdiček v horizontální podobě pod standardními hodnostmi jak na rukávě, tak na hrudi (zde hodnosti na černém podkladě nad kapsou) i pro podplukovníky a plukovníky jako velitele brigády (1 hvězda), divize (2 hvězdy), sboru (3 hvězdy) a konečně armády (4 hvězdy). Generálové měli na okrouhlé čepici na okolku vyšitý republikánský státní znak s hvězdou v převýšení a na štítku 2 zlatisté pásky, důstojníci po stranách kovového symbolu zbraně hodnostní pásky a rovněž na dýnku hvězdu a vyšší důstojníci navíc po obvodu štítku jeden pásek. Rovněž po sovětském vzoru byla zavedena instituce politických komisařů s červenou hvězdou v kruhu (jinak červené hvězdy důstojníků měly zlatisté lemování), u rotních komisařů pod hvězdou 1 červený vodorovný prýmek, u praporních 2 prýmky. Sovětským importem byly i kožené komisařské kabáty.

Republikáni trpěli permanentním nedostatkem výstrojního materiálu, takže byly četné improvizace s civilními oděvními součástkami. Vedle lodiček to byly i barety (khaki a černé), u baskických republikánských jednotek na severu navíc zůstávaly i distinkce původní armádní.

Podobně jako na nacionalistické straně se zejména v období 1936-37 v republikánských řadách bojovaly četné miliční útvary postavené zejména anarchistickými a trockistickými stranickými a odborovými organizacemi (CNT - Confederación Nacional de Trabajo, FAI - Federación Anarquista Iberica, UGT - Union General de Trabajadores a POUM - Partido Obrero de Unificatión Marxista), které byly vystrojeny jak v armádních součástkách, tak především v pracovních overalech převážně modré, šedé, hnědé barvy, s červeno-černými šátky a podobně barevně diagonálně dělenými lodičkami u anarchistů, jinak s rukávovými rudými páskami a iniciálami - obvykle s rudou hvězdou - zmíněných organizací v červené barvě na hrudi, rukávech nebo pokrývkách hlavy.

Významnou složkou republikánských sil byly mezinárodní brigády, složené v počtu kolem 45 tisíc příslušníků několika desítek národností levicového přesvědčení od komunistů a socialistů až po demokraticky smýšlející, z nichž nejpočetnější byli Francouzi, Belgičané, Němci, Rakušané, Poláci, Britové, Američané, Mexičané a dále Češi, Italové, Jihoslované a další v menším počtu. Zatímco např. Francouzi si přinesli khaki armádní stejnokroje, barety a lodičky a Američané výstrojní komplety (webbing), ostatní byli vystrojeni jak v republikánských uniformních elementech, tak v civilním oděvu a např. němečtí interbrigadisté centurie Thälmann měli overaly a klobouky z lehké látky. Označením interbrigadistů byla červená trojcípá hvězda, nošená předpisově na levém nadloktí, nicméně toto označení se prakticky neužívalo.

Sovětští dobrovolníci sloužící jako letci a tankisté měli vedle kožešinových a kožených kabátů i letecké vybavení jako v Rudé armádě, což platilo i pro modré kombinézy a vatové kukly tankistů.

  

Španělsko: pěšák v koloniální uniformě 1910 a seržant myslivců v Maroku 1918-30.

 

  

Španělsko: plukovník 1920-31 ve služební uniformě a v kožíšku.

 

  

Španělsko: královská eskorta (Guardia real) do roku 1931 a seržant gardy.

 

  

Španělsko - nacionalisté 1936-39: generál ve služební uniformě a navarský raquetés.

 

  

Španělsko - nacionalisté 1936-39: frankista a seržant cizinecké legie (Tercios) v letní uniformě.

 

  

Španělsko - nacionalisté 1936-39: poručík pěchoty v letní uniformě a vojín galicijského armádního sboru.

 

    

Španělsko - nacionalisté 1936-39: poručík legie Condor a aseržant v zimní adjustaci.

 

   

Španělsko - nacionalisté 1936-39: důstojník a voják marockých "regulares"

 

  

Španělsko - nacionalisté 1936-39: C.T.V. kapitán a voják v letní uniformě.

 

  

Španělsko - republikáni 1936-39: generál a kapitán ve služební uniformě.

 

  

Španělsko - republikáni 1936-39: kapitán v letní adjustaci a "cabo".

 

  

Španělsko - republikáni 1936-39: guardia de Asalto a kapitán baskického vojska.

 

  

Španělsko - republikáni 1936-39: politický komisař a anarchistická milice (FAI) 1936-37.

 

  

Španělsko - republikáni 1936-39: milicionářka a dobrovolník tankista

 

  

Španělsko - republikáni 1936-39: anglický a francouzský interbrigadista.

 

Švédsko

Š védské vojenství dosáhlo vrcholu v XVII. a na počátku XVIII. století, ale poté došlo k útlumu po neúspěšných válkách s Ruskem až do r. 1809, kdy ztratilo Švédsko Finsko. Ještě se účastnilo jako člen protinapoleonské koalice pod vedením nového krále, bývalého francouzského maršála Bernadotta a stálo proti Napoleonovi u Lipska, ale poté - mimo mobilizaci r. 1848 - zůstalo až do současnosti neutrální

Vnější vzhled - mimo pochopitelně reprezentativních gardových útvarů - zejména v XIX. století za posledního období barevné uniformy byl vždy poměrně střízlivý a to se přeneslo i na první moderní stejnokroj v krycím polním provedení, kdy švédská armáda přijala jako vzor 1910 - sledujíc obecný trend - a oblékla své příslušníky do šedomodré jednoduché uniformy, nicméně s paradoxní pokrývkou hlavy ve formě třírohého klobouku, odkazujícího svým názvem na bojovného krále Karla XII. z počátku XVIII. století.

Uvedený klobouk měl zvon v šedomodré barvě uniformy, ale klopa byla tmavomodrá se třemi korunkami na levé straně krempy. Šedomodrá blůza jednořadá s šedými knoflíky (u důstojníků zlatisté) a s jednoduchými náprsními a pobočnými kapsami s vykrojenou příklopkou, s tmavomodrým stojatým límcem, nárameníky širokým lemem ve formě ševronu na manžetách, s ohrnutými kalhotami rovněž se širším tmavomodrým lampasem, se sumkami a řemením ze surové kůže pak zůstávala standardním stejnokrojem až do nového vzoru 1923, kdy v podstatě byla zavedena blůza a kalhoty stejného střihu (příklopky kapes byly rovné), v hnědošedém odstínu bez barevných doplňků s označením zbraně na nárameníku, s novou ocelovou přilbou a s képi.

Distinkce byly nově na límci od 14.12.1923 - s dílčími inovacemi v r. 1926 - a nošeny stejně jako uniforma do r. 1939. Vojín (Menig): bez distinkcí. Svobodník (Vicekorpral): 1 kolmý středně silný stříbřitý prýmek na límci. Desátník (Korpral): dtto 2 prýmky. Četař (Furir): dtto 3 prýmky. Rotný (Sergeant): 2 středně silné kolmé stříbřité ševrony hrotem dopředu. Důstojnický zástupce 2. třídy (Fanjunkare): 1 středně stříbřitá pěticípá hvězda na knoflíku, od r. 1926 3 ševrony jako u předchozího. Důstojnický zástupce 1. třídy (Förvaltare): 2 stříbřité hvězdy na knoflíku, od r. 1926 1 hvězda na knoflíku. Důstojníci: Praporčík - podporučík (Fänrik): 1 stříbřitá pěticípá hvězda. Poručík (Löjtnant): 2 hvězdy v horizontálním pořadí. Kapitán (Kapten): dtto 3 hvězdy. Major (Major): 1 hvězda a 11 mm stříbřitý lem na horním obvodu a přední straně. Podplukovník (Överstelöjtnant): dtto 2 hvězdy. Plukovník (Överste): dtto se 3 hvězdami. Generalita: Generálmajor (Generalmajor): 1 větší zlatistá pěticípá hvězda na širším stříbřitém pruhu s dekorativním dezénem z diagonálně položených dubových listů.

Generálporučík (Generallöjtnant): dtto jak přechozí se 2 hvězdami. Generál (General): dtto jako předchozí se 3 hvězdami. Na képi důstojníků po středním obvodu 1 - 3 stříbřité prýmky, se svislými prýmky, u vyšších důstojníků 1 - 3 stejně tenké prýmky pod širším prýmkem, u generality stejně široký prým jako na límci. Ve předu kokarda žluto-modro-žlutá spojená agrafou s dolní kokardou modrou se 3 korunami, podbradník a štítek černá kůže. U důstojníků Sam Browne z hnědé kůže a breeches.

V září r. 1939 zaveden nový stejnokroj vz. 1939 ve světlejším tónu se zeleným odstínem (velmi světlá khaki), pro důstojníky blůza s otevřeným límcem, u mužstva blůza dostala uzavřený ležatý límec, nový typ přilby a pro důstojníky i okrouhlá čepice s dýnkem, se stejnou kokardou na dýnku a emblémem na okolku (terčík modrý se třemi korunami s korunou v převýšení a v otevřeném věnci se zkříženými meči vespod), se zlatistým splétaným podbradníkem a na černém koženém štítku u generality se stylizovaným zlatistým lemem z dubových listů, u štábních důstojníků u plukovníka s užším lemem, u podplukovníka a majora s úzkým zlatistým lemem, u vyšších poddůstojníků dtto, ale terčík pouze zlatistý, u mužstva jen terčík. Lem důstojnického dýnka žlutý.

Na límci uzavřeném (u důstojníků polní blůza rovněž uzavřena) i otevřeném symbol zbraně nebo služby (zkřížené pušky, u důstojníků s korunou v převýšení, u lékařů Aeskulapova hůl a červený lem límce, jinak zlatistý, u mužstva symbol bez koruny, inženýři modrý lem a ozubené kolo na meči) Generálové tři zlatisté dubové listy diagonálně za sebou. V poli nošena lodička s vykrojenou a u důstojníků lemovanou klopou a následujícími distinkčními ševrony hrotem dolů: generálové široký zlatistý ševron, sedvěma kokardami, plukovník středně silný ševron se třemi spodními užšími a rovněž s kokardami, podplukovník dtto se 2 užšími ševrony, major dtto s 1 užším ševronem, kapitán dtto ale se 3 užšími ševrony, poručík dtto se 12 ševrony, praporčík dtto s 1 ševronem vyšší poddůstojníci dolní kokardu nebarevnou a 1 - 3 černožluté ševrony (do seržanta. Mužstvo pouze barevnou národní kokardu. Hodnosti nově přeneseny na nárameníky: Vojín bez hodnosti s číslem formace, Vicekorpral (Vicekonstapel): 1 vodorovný zlatistý prýmek, Korpral (Konstapel) dtto 2 prýmky - opět s číslem formace vespod, Furir: 3 prýmy, Överfurir4 prýmky. Sergeant čekatel: zlatistý lem nárameníku a 2 zlatisté ševrony hrotem dolů. Sergeant: dtto 1 hvězda na terčíku. Fanjunkare: dtto 2 hvězdy na terčíku a symbol formace. Förvaltare: dtto 3 terčíky s hvězdou. Fänrik: 1 zlatistá hvězda sesymbolem nebo číslem formace a zlatistý lem úzký. Löjtnant: ddto 2 hvězdy. Kapten: dtto 3 hvězdy. Major: středně silný lem a 1 hvězda, Överstelöjtnant: dtto 2 hvězdy. Överste: dtto 3 hvězdy. Generalmajor zlatistý dezén na celém nárameníku se zlatistou hvězdou v převýšení nad zkříženými maršálskými holemi. Generallöjtnant: dtto se 2 hvězdami. General: dtto se 3 hvězdami. Kapsy na blůze náprsní skládané s rovnou příklopkou, poboční u mužstva všité a s příklopkou bez knoflíků, u poddůstojníků povolena vycházková otevřená blůza a pobočné kapsy všité s příklopkou. Opasek u poddůstojníků jednoduchý hnědý u vyšších a důstojníků Sam Browne, hnědé holínky, pantalony vycházkové, u mužstva polní spinky. Plášť uzavřený dvouřadý (4 x 2 knoflíky). Kavalerie kožené kamaše, pro lyžaře bílá kombinéza s kapucí. Ceremoniální důstojnická uniforma s dracounovým opaskem a šavlí, s bílou košilí a černou kravatou, jinak košile a kravata šedé.

Švédsko: nadporučík 1910-23.

 

  

Švédsko: major 1923-39 a kapitán 1939-52.

 

  

Švédsko: důstojník Lifegard a vojín 1910-23.

 

 

Švédsko: svobodník 1923-39 a 1939.

 

Švýcarsko

Alpská země s bohatou vojenskou historií úspěšné obrany svého území proti Habsburkům i burgundskému vévodovi Karlu Smělému ve XIV. a XV. století a proslulá svými statečnými vojáky, kteří tvořili elitní formace v několika evropských státech v minulých staletích a v současnosti jsou součástí papežské švýcarské gardy, má ozbrojené síly postavené na miličním systému. Vnější vzhled švýcarských vojáků akceptujících jako ostatní armády v prvních letech XX. století krycí stejnokroje byl umocněn zavedením polní a služební uniformy v šedozelené barvě v r. 1917. Uvedený stejnokroj se stával s képi franc. typu, z blůzy se stojatým límcem, s krytým zapínáním lištou a skládaných náprsních kapes s vykrojenou příklopkou, s pantalonů resp. breeches pro důstojníky a jízdu, s ovinkami pro pěší mužstvo a od r. 1918 s vlastní ocelovou přilbou Imboden vz. 18. Ve třicátých létech došlo k dílčí inovaci střihu, když bylo na blůze zavedeno viditelné zapínání 6 šedými knoflíky a kapsy byly zjednodušeny. Opasek u důstojníků Sam Browne, u mužstva s jednoduchou rámcovou sponou. Plášť pro všechny hodnosti dvouřadý s ležatým límcem. Velmi tmavošedé (takřka černé) lemy nárameníků a hrotitých manžet s barvami zbraní a služeb na límcových patkách (paroli s vykrojením) a na manžetách se 4 cm širokými barevnými kolmými pruhy a podobným páskem na konci nárameníku s číslem formace. Barvy byly u generality černé (velur) a do poloviny límce, pěchota tmavozelená, u střeleckých (mysliveckých) praporů manžeta tmavozelená s šedozeleným pruhem, jízda citronově žlutá, dělostřelectvo cihlově červená, ženie hnědokarmínová (tzv. marengo), trén hnědá, motocyklové oddíly vínově červená. U technických jednotek je celý límec barevný, kulometné oddíly mají pruh na manžetě dvakrát vykrojený a se třemi knoflíky, horské útvary na dolním konci pruhu malý černý trojúhelníček, u důstojníků zlatistý. Hodnosti ve zlatistém provedení, u jízdy stříbřitém. Distinkce uvedeny v němčině, francouzštině a italštině: Vojín (Soldat / Soldat / Soldato): bez hodnostního označení. Svobodník (Gefreiter / Appointé / Appuntato): malý červený ševron hrotem vzhúru nad lemem manžety. Desátník (Korporal / Caporal / Caporale): dtto zlatistý ševron. Četař (Wachmeister / Sergent / Sergente): dtto jako desátník s emblémem malého helvetského kříže ve zlatistém otevřeném věnci a s malým bílým ševronem v převýšení. Rotný (Fourier / Fourier / Furiere): dtto jako předchozí nad emblémem ještě žlutý ševron hrotem vzhůru. Rotmistr (Feldwebel / Sergent-major / Sergente-maggiore): dtto jako předchozí, nad manžetou 2 zlatisté ševrony, nad emblémem ale bez ševronu. Praporčík (Adjutant-Unteroffizier / Adjudant-Sousofficier / Aiutante-Sottoufficiale): dtto jako předchozí, nad emblémem zlatistý ševron. Důstojníci: Poručík (Leutnant / Lieutenant / Tenente): na límcové výložce 1 zlatistou pěticípou hvězdu. Nadporučík (Oberleutnant / Premier Lieutenant / Primotenente): dtto jako předchozí 2 hvězdy nad sebou. Kapitán (Hauptmann / Capitaine / Capitano): dtto jako předchozí 3 hvězdy v trianglu. Major (Major / Major / Maggiore): výložka se zlatistým lemem na horní a přední straně s 1 hvězdou. Podplukovník (Oberstleutnant / Lieutenant-Colonel / Tenente-Colonello): dtto jako předchozí se dvěma hvězdami nad sebou. Plukovník (Oberst / Colonel / Colonello): dtto jako předchozí se 3 hvězdami v trianglu. Plukovní dvizní velitel (Oberst divisionär / Colonel-divisionaire / Colonello-divisionario): na černé sametové výložce zlatistá vavřínová ratolest a zlatistý lem na horním a předním okraji. Plukovník sborový velitel (Oberst corps commandant / Colonel-commandant du corps / Colonelo commandante di corpo): dtto jako předchozí s jednou stříbřitou šesticípou hvězdičkou. Generál (General / Général / Generale): dttpo jako předchozí se 2 hvězdami. U mužstva lodička, u důstojníků képi s černými paspulemi (4 po stranách, 1 na středním obvodu), s černým podbradníkem a štítkem. U subalterních důstojníků 1-3 slabé zlatisté prýmky po obvodu pod černou paspulí, u štábních důstojníků 1-3 středně silné zlatisté prýmky. U divizního velitele na černém dolním obvodovém pásu stejný dekor jako na výložce po obvodu, u sborového velitele dtto se zlatistými prýmky na horním a dolním obvodu, u generála dtto navíc s úzkým dekorativním prýmkem pod pásem s ratolestí. Distinkce nošeny do r. 1949.

  

Švýcarsko: poručík ženie ve 20. létech a poručík dělostřelectva ve 30. létech.

 

  

Švýcarsko: četař jízdy a vojín pěchoty - oba ve 30. létech.

 

Turecko

První krycí stejnokroje dostala tehdejší armáda Osmanské říše v r. 1908 v barvě světle khaki. Uniformy byly ovlivněny výstrojním kompletem tureckého spojenec císařského Německa, především distinkčním systémem důstojníků. Mužstvo dostalo blůzy s ležatým límcem, důstojníci navíc náprsní kapsy a límec v tmavozelené barvě, jako pokrývku kalpak z karakulu s červeným dýnkem, mužstvo zvláštní pokrývku s přeložených pásů se zvonem připomínajícím tropickou přilbu. Kožený opasek měl přezku s půlměsícem, kalhoty zasunuty u mužstva do ovinek, u důstojníků breeches a holínky. Generalita červené lampasy.

Po skončení 1. světové války bylo poražené osmanské impérium omezeno mírovou dohodou v Sévres, ale záhy získalo pod vedením úspěšného generála Mustafa Kemala paši po vítězné válce s Řeckem zpět část maloasijského pobřeží. Turecké jednotky tehdy donášely válečné výstrojní elementy, jako pokrývka hlavy byl znám bílý kalpak (nikoliv tedy karakul) pravděpodobně se soukenným okolkem připomínající šéšije francouzských severoafrických zuávů či turkosů. V už republikánské armádě pod velením Kemalovým, který se stal prezidentem, byly provedeny první výstrojní změny v r. 1920. Tehdy byly zavedeny stejnokroje šedohnědého odstínu, s novými distinkcemi a pokrývkami hlavy, opět blůzy se stojatým límcem a krytým zapínáním, převažovaly především u mužstva a poddůstojníků bez náprsních kapes. Nová byla pokrývka hlavy připomínající tehdejší képi italské armády, tedy s širším zvonem, s podbradníkem, ale bez štítku - zdůvodněno muslimskými náboženskými předpis - s emblémem v oválu s půlměsícem a hvězdou ze státní vlajky a s hodnostními obvodními pruhy (určujícími jednotlivé služební kategorie).

Distinkce poddůstojníků i důstojníků vycházely ze staré osmanské nomenklatury mající původ ve středověku a tedy ekvivalentní srovnání s hodnostmi v ostatních evropských armádách je pouze přibližné. U poddůstojníků byly nošeny na nadloktí ve formě modrého obdélníku se svislými červenými úzkými páskami: s 1 desátník (Onbaşı / Onbaši), se 2 Čavuš / Çavuş (snad četař nebo seržant), se 3 Baščavuš / Başçavuş musvini (asi rotný), se 4 Baščauš / Başçavuş (rotmistr). Důstojníci pak na límci triangly v barvě zbraně nebo služby s příslušným označení m hodnosti, jejíž ekvivalent je opěr velmi přibližný: bez označení Astsubay (asi důstojnický zástupce), s 1 pěticípou oblou hvězdou mülazim (poručík), se 2 hvězdami diagonálně při straně Mülazimi Evel (nadporučík). Se 3 hvězdami v trianglu Yüsbaši (kapitán). Štábní důstojníci: na kosodélníku 1 hvězdu Binbaši (major); se dvěma diagonálními hvězdami Kaymakan (podplukovník); se 3 diagonálními hvězdami Miralay (plukovník). Generálové na červených kosodélnících opět hvězdy: s 1 Mirliva (generálmajor); se 2 v diagonále Derik (generálporučík); se 3 v diagonále Birnci Ferik. Müšir (maršál) - hodnost náležející Kemalovi s 1 hvězdou orámovanou stylizovanými ratolestmi ve zlatě. Barvy zbraní a služeb: generalita červenou, generální štáb a ministerstvo purpurovou, pěchota tmavě zelenou, dělostřelectvo tmavě modrou, jízda šedou, zdravotnictvo a veterináři temně fialovou, dopravní jednotky světle modrou. Tento hodnostní systém trval do r. 1924.

V r. 1924 došlo k další inovaci., která trvala do r. 1933. Během této doby byla zavedena standardní čepice s okolkem a štítkem, opět s páskami kategorií po obvodu a v červeném oválném terčíku na přední straně okolku s otevřeným věncem s půlměsícem a hvězdou v převýšení. Podbradník a štítek byly kožené, mužstvo dostalo polní čepice obdobné jako u německých resp. rakouských horských myslivců se štítkem a vykrojenou klopu ale bez knoflíků.

Šedozelená předpisová uniforma byla u mužstva vesměs bez náprsních kapes, u důstojníků zpočátku také, posléze byly náprsní i poboční našité a skládané především u důstojníků. Od r. 1924 byly zavedeny výše zmíněné nové distinkce: U mužstva a poddůstojníků nadále na levém nadloktí na tmavomodrém obdélníku, červené pásky nyní vodorovné: vojín (Er): bez označení. Desátník (Gedikli Čavuš): 1 páska. Četař (Gedikli Buščavuš): 2 pásky. Rotný (Gedikli Baščavuš Muavini): 3 červené pásky. Rotmistr (Baš Gedikli): 4 zlatisté pásky: Praporčík (Zalit Vekili): na kosodélníku na límci vdole zlatistý prýmek. Podporučík (Mülazim): dtto s 1 pěticípou hvězdou. Poručík (Mülazimi Euvel): dtto se 2 hvězdami vedle sebe. Kapitán (Ÿuzbaši): dtto se 3 hvězdami vedle sebe. Major (Binbaši): dvě zlatisté pásky na dolní straně s 1 hvězdou v převýšení. Podplukovník (Kaymakam): dtto se 2 hvězdami vedle sebe. Plukovník (Miralay): dtto se 3 hvězdami vedle sebe. Generalita: Generálmajor (Mirliva): 3 zlatisté pásky s 1 hvězdou v převýšení. Generálporučík (Ferik): dtto se 2 hvězdami vedle sebe. Generál (Birinci Ferik): dtto se 3 hvězdami vedle sebe. Maršál (Müšir): Ve zlatistém rámu stylizované paprsčité slunce.

V r. 1933 nový předpis, který zavedl jednotnější uniformu s našitými skládanými kapsami náprsními i pobočnými pro důstojníky (nadále nošen Sam Browne), jednoduché (pro poddůstojníky rovněž skládané) náprsní kapsy pro mužstvo a pobočné jednoduché, nárameníky a na ležatém límci s obdélníkovou výložkou (pro důstojníky s knoflíkem) v barvě zbraně nebo služby, sezmíněnou okrouhlou čepicí opět s 1 - 3 obvodovými prýmy podle kategorie a se středovým terčíkem v barvě zbraně s otevřeným věncem s půlměsícem a hvězdou v převýšení, u mužstva a poddůstojníků polní čepice jako předchozí s malým terčíkem s půlměsícem a hvězdou ve středu, pro polní podmínky přilba Adrian vz. 15 nebo později vz. 35. Nový systém distinkcí pro poddůstojníky a mužstvo ve formě ševronů hrotem dolů na obou nadloktích a pro důstojníky na náramenících. Vojín (Er): bez označení. Desátník (Gedikli Čavuš): 2 žluté ševrony. Četař - Seržant (Gedikli Uščavuš: 3 žluté ševrony. Rotný (Gedikli Baščavuš): 4 žluté ševrony. Rotmistr (Bašgedikli): 4 žluté ševrony s půlměsícem a hvězdou v převýšení. Důstojníci: Podporučík (Astegmen): zlatistý prýmek na konci nárameníku. Poručík (Tegmen): dtto a1 zlatistá hvězda na nárameníku. Nadporučík (Üstegmen): dtto 2 hvězdy nad sebou. Kapitán (Yüzbaši): dtto 3 hvězdy. Major (Binbaši): 2 zlatisté prýmky s 1 hvězdou v převýšení. Podplukovník (Yarbay): dtto a 2 hvězdy v převýšení. Plukovník (Albay): dtto a 3 hvězdy v převýšení. Generalita: Brigádní generál (Tuggeneral): zlatisté prýmky a 1 hvězda v převýšení. Generálmajor (Tümgeneral): dtto a 2 hvězdy v převýšení. Generálporučík (Korgeneral): dtto a 3 hvězdy v převýšení. Generál (Orgeneral): dtto a půlměsíc s hvězdou v převýšení. Maršál (Maresal): Nárameník se zlatistým lemem po obvodu a s velkým půlměsícem a hvězdou ve středu. Tento distinkční systém byl nošen až do r. 1956.

  

Turecko 1920-24: poddůstojník a důstojník (tato pokrývka hlavy byla nošena až do počátku 30. let)

 

 

Turecko 1924-: poddůstojník a důstojník (tato čepice byla zavedena až po roce 1933, do té doby byla bez štítku)

 

Velká Británie a dominia (Austrálie, Nový Zéland, Kanada a Jižní Afrika), Indie a další kolonie

Armáda Velké Británie byla již na konci 19. století vybavena pro koloniální a mimoevropské konflikty krycími stejnokroji v pískové barvě (okrová, známá tehdy jako khaki), kterými byly vybaveny britské a indické jednotky na indickém subkontinentu, na Středním Východě, v Africe a v Karibiku. Ovšem jednalo se často o nouzová provizoria, jejichž krycí vzhled si vyžadovala exotická teritoria, kde se četné koloniální střety odehrávaly. Teprve po vypuknutí Burské války na přelomu XIX. a XX. století byly britské jednotky vybaveny na afrických bojištích jednotnými lehkými adjustacemi v okrové barvě, příchozí dobrovolnické jednotky už dostaly tmavší hnědozelený stejnokroj (nový název khaki), který se stal v r. 1902 předpisovou polní a služební uniformou kontinentální (vlastně ostrovní) britské armády jako vz. 02. sestával s okrouhlé soukenné čepice s dýnkem s tuhým soukenným štítkem, hnědým podbradníkem a s bronzovým emblémem formace, dále ze soukenné blůzy se zapínáním 5 knoflíky, s ležatým límcem (opět s bronzovým znakem formace), s nárameníky se spínacím polokruhovým bronzovým názvem formace, se skládanými náprsními kapsami s vykrojenou příklopkou a se všitými pobočnými kapsami s rovnou příklopkou. Kalhoty byly s lýtkovnicemi a s ovinkami (původní britský uniformní vynález z Indie zvaný putees) a se šněrovacími botami. Plášť byl pro mužstvo jednořadý se všitými kapsami s jednou řadou pěti knoflíků, pro důstojníky od r. 1911 dvouřadý se čtyřmi knoflíky, od r. 1916 s otevřenými klopami známý všeobecně jako ulster a napodobovaný v mnoha armádách. Důstojnická blůza pak v r. 1913 dostala rovněž otevřený límec s klopami a s pobočnými kapsami pytlovitého charakteru a stejně jako ulster byla předlohou pro důstojnický stejnokroj v řadě armád zejména po 1. světové válce. Kalhoty důstojníků byly jezdecké tzv. breeches a s holinkami. Nový systém textilního řemení pro mužstvo tzv. webbing ve světlejší šedozelené barvě sestával s osmi nábojových schránek, z polní lahve, závěsu na bajonet, polní lopatky, chlebníku a torny, u důstojníků to byl kožený komplet známý jako Sam Browne a pocházející rovněž z koloniálního období posledních desetiletí XIX. století. Se vstupem na evropské bojiště 1. světové války byla v r. 1916 zavedena nezbytná ocelová přilba M1 a rovněž protiplynová maska nošená v pouzdře na prsou. Skotské pěší pluky přicházely na severofrancouzské bojiště ještě v tradičních kostkovaných barevných (nejčastěji černozelených), tzv. kiltech s brašničkou (sporran), byť již s krycími potahy, v červenobílých podkolenkách s krátkými kamašemi, s blůzami s vykrojenými šosy vepředu a loďkovité tmavomodré čapce zvané glengary s plukovním odznakem a s okrajem červenobíle kostkovaným s červeným pomponem na temeni. Prvně byly podkolenky a kamaše nahraženy podkolenkami v khaki barvě, aby pak v podmínkách drsné zákopové války dostaly standardní kalhoty a ovinky ostatních pluků britských expedičních sil (British Expeditionary Forces) ve Francii první světové války. Glengary nahradil khaki baret rovněž s pomponem zvaný barmoral nebo tam o shanter. Glengary už pak byla pouze mimoslužební a vycházkovou pokrývkou hlavy.

Jízdní formace a dělostřelectvo místo webbingu vz. 08 měly kožené bandalíry s 5 nábojovými schránkami a původně kožené kamaše se spínacími řemeny, ale na bojišti dostaly rovněž ovinky.

Zmíněné kovové plukovní symboly byly britskou specifikou a lišily se u každého pluku zvlášť. Byly velmi dekorativní a respektovaly charakter formace. Převážně byly převýšeny královskou korunou, především u gardových pluků, vycházely i z původních tradičních názvů a často z heraldiky či příslušných atributů (kopinické pluky měly často zkřížená kopí, dělostřelectvo kanon se stuhou a heslem - stuhy byly rovněž doplňujícím symbolem., řádových hvězd, iniciál nejen panovníka, u speciálních služeb byla pak rovněž osobitá symbolika, opět s korunou v převýšení.

Speciální formace se specifickým označením byly známé jako sbory: Royal Army service Corps (R. A. S. C.), Royal Army Ordnance Corps (R. A. O. C.), Royal Army Medical Corps (R. A. M. C.), Royal Army Pay Corps (R. A. P. C.) a další. Původní tankový pluk (Royal Army Tank Regiment) mající původ již za 1. světové války a tedy na badge ve věci s prvním tankem Mark I s korunou v převýšení, ve dvacátých létech dostal černý baret a posléze se zmíněný odznak stal symbolem všech britských tankových útvarů.

Hodnostní označení bylo kodifikováno se zavedením uniformy M02 a bylo následující: vojín (Soldier) - bez označení. Svobodník (Lance Corporal): 1 ševron hrotem dolů na obou nadloktích šedě vyšitý a na hnědém podkladě. Desátník (Corporal): dtto 2 ševrony. Četař (Sergeant): dtto 3 ševrony. Rotný (do r. 1915 Company Sergeant Major či Company Quartermaster Sergeant. Po r. 1915 Company Quartermaster Sergent - CQMS. Posléze Staff-Sergeant). Do r. 1915 rovněž Regimental Quartemaster: Sergeant: ševrony hrotem vzhůru s osmicípou hvězdou v převýšení. Rotmistr (do r. 1915 Regimental Sergeant Major, po r. 1915 Company Sergeant Major, naposledy Warrant Officer Class II: korunka zlatistá nad manžetou. Štábní rotmistr (Regimental Quartermaster Sergeant po r. 1915, naposledy Quartermaster Sergeant): korunka v otevřeném věnci nad manžetou. Praporčík (Regimental Sergeant Major po r. 1915, posléze Warrant Officer Ist Class): státní znak barevně vyšitý nad manžetou. V současnosti je ještě štábní praporčík (Staff Sergeant Major): dtto jako předchozí ve větším proveden v otevřeném věnci.

Specifické poddůstojnické distinkce byly zavedeny u gardových formací. Jízdní pluky Household Cavalry Life Guard a Horse Guard): Desátník (Lance Corporal): 2 ševrony s korunou v převýšení. Četař (Corporal-of-Horse): 3 ševrony s korunou v převýšení. Rotný (Staff Corporal nebo Squadron Quartermaster Corporal): 4 ševron hrotem vzhůru s korunou v převýšení. Rotmistr (Squadron Corporal Major): koruna nad manžetou. Štábní rotmistr (Regimental Quartermaster - Corporal): koruna ve věnci nad manžetou. Praporčík (Regimental Corporal - Major): vyšívaný státní znak nad manžetou.

Pěší garda (Foot Guards: 5 pluků: Grenadier Guard, Coldstream Guard, Scotih Guard, Irish Guard, Welsh Guard): Desátník (Lance - Corporal): 2 ševrony. Četař (Lance - Sergeant): 3 ševrony. Rotný (Company Quartermaster - Sergeant): 3 ševrony s korunou v převýšení. Rotný - hlavní dudák (Pips - Major) ševrony hrotem vzhůru s korunou v převýšení. Podobně Hlavní bubeník (Drum - Major) dtto místo koruny buben. Trumpet - Major (hlavní trubač): dtto místo koruny trubka. Bugler - Major (hlavní trubač) dtto míst koruny lesní roh. Rotmistr (Company Sergeant - Major): koruna nad manžetou. Štábní rotmistr (Regimental Quartermaster - Sergeant): koruna ve věnci nad manžetou. Praporčík (Regimental Sergeant - Major): státní znak vyšívaný barevně nad manžetou.

Zároveň se zavedením nového stejnokroje M 02 byly instalovány i nové důstojnické distinkce na manžetách s tzv. francouzskou výložkou (patkou), tedy svislou dvakrát vykrojenou, kde byly umístěny specifické hodnostní čtyřcípé hvězdy tzv. pips. Výložka byla na vykrojené straně lemována stříbrošedým prýmem o síle 1 / 2 palce (inch) tedy cca 1 cm 27 mm. Stejný prým byl i po obvodu pod patkou, podle hodnosti 1 - 4. Podporučík (2nd Lieutenant): 1 hvězda a 1 obvodový prým. Poručík (Lieutenant): dtto se 2 hvězdami nad sebou a 1 prýmem. Kapitán (Captain): 3 hvězdy nad sebou a 2 obvodové prýmy. Major (Major): koruna a 3 obvodové prýmy. Podplukovník (Lieutenant-Colonel): hvězda s korunou v převýšení a 3 obvodové prýmy. Plukovník (Colonel): 2 hvězdy s korunou v převýšení a 4 obvodové prýmy. Důstojníci skotských pluků měli kosé manžety lemovány rovněž podle hodností 1 - 4 prýmy a hvězdy s korunou byly na manžetách v horizontální formě. Obě formy zmíněných distinkčních označení byly platné do r. 1920, kdy byly přeneseny ve standardní podobě již kovových hvězd a korun na nárameníky, přičemž na frontě byla nová forma z bezpečnostních důvodů (manžetové distinkce byly demaskující a přinášely větší ztráty důstojnického sboru) zaváděna již v r. 1917. Generálské distinkce byly nadále nošeny ve formě kovových označení na náramenících. Brigádník (Brigadier): 3 hvězdy v trianglu s korunou v převýšení. Generálmajor (Major-General): 1 hvězda v převýšení nad zkříženou šavlí s holí. Generálporučík (Lieutenant-General): koruna v převýšení nad zkříženou šavlí a holí. Generál (General): hvězda s korunou v převýšení nad zkříženou šavlí s holí. Polní maršíl (Field-Marshal): nad zkříženmými maršálskými holemi ve věnci koruna. U plukovníků, brigadýrůa generálů navíc bylo odlišení ve formě límcových červených patek s hrotem a s knoflíčkem a to u plukovníkůa brigadýru se středovým karmínovým prýmkem. Tyto gorget patches pak u generálů měly ve středu zlatistý prým ve formě dubových listů resp. zaltistého prýmu. Na pokrývkách hlavy pak na červeném okolku měli plukovníci a brigadýrové korunu se lvem v převýšení a po obvodu štítku stylizovaný zlatistý okraj z dubových listů. Generálové měli na okolku zkříženou hůl a šavli ve věnci s korunou v převýšení a dvě řady stylizovaných dubových listů. Polní maršál dostal na okolek dvě zkřížené karmínové maršálské hole ve věnci s korunou v převýšení a stejně jako generálové na štítek dva pásy stylizovaných dubových zlatistých listů.

Nový model z r. 1902 měl samozřejmě lehkou variantu z pískově zbarvené lehké látky určenou pro mimoevropské oblasti s teplým klimatem. Pro mužstvo byla vedle blůzy zavedena tropická přilba Wolseley, která se poprvé objevila na bojišti jako pokrývka hlavy britské kavalerie za útoku proti mahdistům u Ommdurmánu r. 1898 a poté nahradila starší model. K této adjustaci patřily i šortky a podkolenky khaki s ovinkami, nošené britskými jednotkami ve východním Středomoří, v Egyptě, Palestině a Mezopotámii za 1. světové války a samozřejmě v dalších zmíněných teritorií jako Indii, Barmě, Malajsku, Hongkongu i v Africe resp. v Karibiku. Ve dvacátých létech byla zavedena nová tropická přilba s masivnější krempou, také košile z šedého flanelu s krátkými rukávy pro britskou jízdu v Indii a posléze pískové košile. V r. 1937 přišel do výstroje proslulý battledress s krátkou bundou do pasu s krycím zapínáním i náprsních kapes, s dlouhými kalhotami s velkou kapsou na stehně vlevo a s malou skládanou pod pasem vpravo, místo ovinek pak zavedeny spinky a nový webbing se dvěma velkými nábojovými schránkami na nosných ramenních pásech (a mmunition pouches). Místo kovových výše zmíněných připínacích titulů jednotlivých formací pak pod ramenními švy jmenovky (domovenky) s tituly formací v kontrastním písmu k podkladu (např. červené písmo na modrém či bílé na červeném podkladě). Jako pokrývka hlavy pak sloužila lodička s klopou se dvěma knoflíky. Důstojnické vybavení pochopitelně přijalo i tuto novou verzi s příslušným webbingem ve zjednodušené podobě (pistolové etuje, malé nábojové schránky i s ramenním pásem jako varianta koženého Sam Brrowne systému při podržení (u vyšších důstojníků a generality) předchozí adjustace. Uvedené změny jak u modelu M 02 tak battlederssu se týkaly i kontingentů Kanady, Austrálie, Nového Zelandu a Jižní Afriky.

Mimo uvedených inovací byl ovšem předepsán u příležitosti korunovace Jiřího VI. tzv. coronation dress, tedy tmavomodrý stejnokroj s blůzou se stojatým límcem s náprsními a pobočnými kapsami, s nárameníky a pantalony a s čepicí s dýnkem a červeným okolkem (u střelců byla barva tmavozelená), Jednalo se o ceremoniální a vycházkovou uniformu pro důstojníky, poddůstojníky i mužstvo.

Kanadské ozbrojené síly (Canadian Army Corps - C. A. C.) byly vybaveny stejně jako útvary na britských ostrovech ovšem sukno stejnokroje něko tmavší zelenější odstín a pro podmínky arktického klimatu zejména v severnějších částech provincí i kvalitnější zimní výstrojí (kožichy kožešinovými čepicemi na způsob ruských či amerických ušanek). Na kanadských badges převládal motiv národního symbolu javorového listu.

U australského kontingentu (Australian Imperial Forces A. I. F.) byla khaki blůza M 02 s masivnějším zapínáním a s košilovými manžetami spolu s šedou flanelovou variantou a s typickým plstěným kloboukem (bush hat). Na límci a na levé straně klopené krempy bylo všeobecné badge ve formě půlkruhového paprsčitého oblouku s korunou uprostřed a se jmenovkou s názvem AUSTRALIAN COMMONWEALTH MILITARY FORCE. Vedle tohoto badges byly užívány i specické badges často s typickým atributem australského bumerangu. Novozélandské jednotky, bojující spolu s Australany opět na evropském válčišti a zařazené pod společným názvem ANZAC (Australian and New Zealand Army Corps) měly klobouk se čtyřikrát promáčknutým hrotitým zvonem s užší krempou a obvodovou modro - červeno - modrou stuhou s badge vepředu. U některých jednotek se objevil i typický národní novozélandský pták kiwi.

Jihoadrické jednotky se opět nelišili od kontinentálních, pouze na dolní části nárameníku měli Jihoafričané oranžový pásek (zejména důstojníci) a opět se u některých badge objevil teritoriální symbol antilopí hlavy.

Indické jednotky se lišili vedle badge především různými typy turbanů vyjadřujícími etnickou nebo náboženskou příslušnost nositelů.

Branci z himalájské oblasti známí jako Gurkhové a proslulí svou statečností, nenáročností a disciplinovaností, které je řadily mezi elitní útvary britské armády, vedle klobouku obdobnému australskému měli jako symbolické badge zkřížené nože kukri patřící do jejich standardního vybavení.

V uvedených adjustacích pak nastupovaly ozbrojené síly britského impéria na bojiště 2. světové války.

  

Velká Británie: Life Guard a Horse Guard 1918.

 

 

Velká Británie: důstojník gardového dělostřelectva a desátník Irish Guard 1918-40.

 

  

Velká Británie: důstojník skotského pluku Black Watch v gala - oba v letech 1918-40 a desátník v tzv. korunovační uniformě 1936-40.

 

  

Velká Británie: pěšák a desátník dělostřelectva - oba v letech 1918-36.

 

  

Velká Británie: plukovník 1914-22 a skotský pěšák 1914/18-36.

 

  

Velká Británie: kapitán skotské pěchoty 1914-22 a australský pěšák 1914-36.

 

  

Velká Británie: generál 1914-39 a skotský pěšák 1937-40.

 

  

 

  

Velká Británie: desátník v tropické uniformě 1937-45 a pěšák ve starší variantě tropické uniformy 1937-42.

 

  

Velká Británie: důstojník Sikhů 1918-37 a novozélandský pěšák 1937-40.

 

  

Velká Británie: důstojník Gurkhů 1918-37 a pěšák v projektovaném (nerealizovaném) stejnokroji z počátku 30. let.

 

  

Velká Británie: desátník britského jezdectva v Indii ve 20. a 30. létech a důstojník v plášti 1918-37.

 

  

Velká Británie: 1. poručík v polní adjustaci 1914-17 (distinkce na rukávech byla předpisová až do roku 1922)
a novozélandský seržant se staším webbingem a blůzou 1940.

 

Čína

Dramatický vnitropolitický vývoj v Číně se od vzniku republiky v r. 1912 odrazil i v různorodosti adjustací vojenských kontingentů mezi sebou svářených politických uskupení. Již císařská armáda vedle tmavomodrých stejnokrojů odvozených ostatně s tehdejších japonských měla jako první uniformy rovněž japonské světle khaki, zavedené za rusko-japonské války 1904 - 5. Na konci druhého desetiletí oblékla ústřední pekingská vláda své oddíly do světlešedých (vlastně odstínem odpovídajících rakousko-uherské štičí šedi oné doby) polních a služebních stejnokrojů rovněž střihem odpovídajících tehdejším japonským s okrouhlými čepicemi s dýnkem a s emblémem pěticípé hvězdy složené z červené, žluté, modré, bílé a černé barvě odpovídající oficiální pruhované vlajce státu. Původní kamaše světlé či bílé barvy byly záhy nahraženy ovinovačkami evropské provenience. Vedle těchto oficiálních jednotek ovšem byla na severu i armáda vojenského diktátora Čang- suolina, která měla stejnokroje v barvě i střihu japonském, tedy v barvě hořčičné velmi světlé khaki. Barvy byly na okolcích čepic uvedených severních militaristů a na límcové výložce opět ve tvaru japonského vlaštovčího ocasu, pekingské oddíly pak měly límcovou výložku hrotitou. Světle khaki stejnokroj se prosadil jako polní i u pekingských formací. Blůzy ke krku byly s náprsními kapsami, barvy jednotlivých kategorií byly červená pro pěchotu a gardu, pro jízdu bílá, dělostřelectvo žlutá, ženisté světlemodrá, sanita světle zelená, administrativa hnědá. Tyto barvy byly určeny pro okolek čepice, nárameníky a proužky na manžetě, ale nikoliv pro límce, kde byly použity výjimečně. Toto víceméně provizorní řešení bylo po r. 1918 nahraženo u republikánských jednotek světle khaki již důsledně (předtím slavnostní stále tmavomodrá) jako polní, u militaristických nadále šedá ve štičí šedi. V letech 1919 až 1927 byly ve štičí šedi i jižní útvary Kuomingtangu, tedy nacionalistů, od poloviny dvacátých let stál v čele tehdy mladý ambiciózní generál Čankajšek, který postupně získával vojenskou silou další čínská území (Nanking, Šanghaj a další) a již v této době vybavení jemu podléhajících jednotek - vedle tažení na sever také eliminoval v kuomingtanských řadách levicové a komunistické frakce – a postupně sjednocoval v oné barvě světlé khaki a s umístěním nového emblému bílého slunce v modrém terčíku jak na prapory, tak na pokrývky hlavy

Distinkční označení republikánských formací bylo podle tehdejšího japonského modelu na červených páskách na konci ramene (: po r. 11918 sjednoceny nově i barvy límcových výložek, když pěchota si ponechala červenou, jízda dostala žlutou, dělostřelci tmavomodrou, ženie nově bílou, zdravotnictvo tmavozelenou, doprava a týl černozelenou a justice blankyt).: vojín 2. třídy (Er den pin): na červeném obdélníčku 1 celuloidovou pěticípou hvězdičku. Vojín 2. třídy (I den pin): dtto se 2 hvězdičkami. Vrchní vojín (Šan den pin): ddto se 3 hvězdičkami. Desátník (Sja ši): na úzkém zlatém proužku 1 stříbřitou hvězdičku. Seržant (Čung ši): dtto se 2 hvězdičkami. Rotmistr (Šang ši): dtto se třemi hvězdičkami. Praporčík (Žun wei): středový zlatistý středně silný pruh a stříbřité lemy po stranách. Poručík (Šao wei): dtto s 1 zlatistou hvězdičkou. Nadporučík (Čung wei): dtto se 2 hvězdičkami. Kapitán (Šan wei): dtto se 3 hvězdičkami. Major (Šao sjao): na 2 stříbřitých páscích se zlatistými postranními lemy 1 stříbřitou hvězdičku. Podplukovník (Čung sjao): dtto se 2 hvězdičkami. Plukovník (Šan sjao): dtto se 3 hvězdičkami. Generálmajor (Šao tsiang): na celozlatém podkladě 1 stříbřitá hvězdička. Geenerálporučík (Čung tsiang): dtto se hvězdičkami. Generál (Eji šang tsiang): dtto se 3 hvězdičkami. Po sjednocení čínských sil (formálním) pod vedením Kuomingtangu ovšem boje nekončily, protože zde byl permanentní konflikt se severními militaristy a s komunisty a počátek občanské války, navíc napětí s Japonci okupujícími Mandžusko po tzv. Mukdenském incidentu (atentát na železnici). Čankajšek mezi léty 1928 až 1930 úspěšný jak proti severním militaristům (dobyl Peking), tak proti komunistům. Komunisté se r. 1934 ha tzv. velkého pochodu přesunuli na sever vytlačeni Čankajškem, naproti tomu již r. 1932 vyhlášen stát Manžukuo v podstatě japonský protektorát s císařem Pu Ji. Kuomingtang s Čankajškem včele aktivnější proti komunistům, ale ne proti Japoncům, kteří zahájili r. 1937 otevřenou válku útokem na vlastní čínské území s brutálním vedením (nankingský masakr a letecké bombardování měst). V r. 1932, ještě dříve než Japonci, zavedli nacionalisté pod Čankajškovým velením distinkce na límcových výložkách jednotně červených, kdy v podstatě přejali předchozí systém, ovšem s novými stříbřitými trojúhelníčky místo hvězdiček, u poddůstojníků středový proužek tmavomodrý, jinak nejvyšší stupeň byl generál 1. třídy (Ji šang tsiang), kdy zlatistá výložka se třemi trojúhelníčky dostala ještě zlatou paspulku. Pod vlivem německého generála von Seeckt, hlavního instruktora kuomingtangu byla prosazena německá čepice připomínající horské myslivce i tužším tvarem okrouhlého képi odkazující formou na pokrývku hlavy SA. Důstojníci měli stejnokroje s kvalitnější tkaniny, definitivně zaveden Sam Browne a dvouřadý pláš, kožené kamaše nebo holínky, mužstvo nadále ovinky. Nově zformované oddíly komunistické Rudé armády pod Mao ce tungovým velením měly vybavení nejednotné, khaki, šedé, také v zimě vatované, s civilními elementy, na čepicích postupně zaváděných po vzoru Maa s tlustým dýnkem rudou hvězdu a rudé pásky. Mandžuská armáda dostala deriváty japonských uniforem a distinkcí.

 

Japonsko

První japonské krycí stejnokroje v khaki odstínu s důrazem na okrovou nebo hnědou barvu, tzv. tabákového listu, se objevily již za rusko-japonské války v letech 1904-5 v letní lehké variantě. Jednalo se o blůzy se stojatým límcem a s pěti knoflíky, zpočátku bez kapes, které byly ve druhém desetiletí XX. století zavedeny jako všité náprsní a poboční s příklopkou, s výložkou v barvě zbraně ve tvaru tzv. vlaštovčího ocasu na límci s číslem formace nebo symbolem zbraně, s kalhotami s kamašemi, posléze s ovinkami, s okrouhlou čepicí s dýnkem a s okolkem v jednotné červené barvě s pěticípou hvězdičkou na čelní straně, s podbradníkem a koženým štítkem, dále na blůze na konci ramen podlouhlé obdélníčky s distinkcemi v červené barvě. Plášť byl dvouřadý s ležatým límcem, pro zimní období nošena kožešinová vesta bez rukávů. Důstojníci měli kožené holínky (patřily i jízdě), opasek byl hnědý s trnovou sponou a nábojovými schránkami, u důstojníků s pistolovou etují případně etují na dalekohled. Uvedený stejnokroj byl vlastně v nezměněné podobě umocněn předpisem vz. 90 z r. 1930, doplněn přilbou a kožešinovou ušankou a opět s kožešinovou vestou, u důstojníků podšit kožešinou dvouřadý plášť. V r. 1935 zavedena poprvé polní čepice s vyšším zvonem s podbradníkem a štítkem a opět s hvězdičkou, pro teplejší klima navíc s prostřiženým závojíkem na spánkové a týlní straně. V r. 1938 přinesl vz. 98 nové distinkce na límec ve formě již kratších červených obdélníčků. Nová uniforma měla zelenější odstín a také byla zavedena tropická přilba. Kožešinový límec byl v Mandžusku v extrémních zimních podmínkách i na plášti mužstva.

Barvy zbraní byly u pěchoty červená, u jízdy zelená, u dělostřelectva žlutá, u ženie hnědá a u trénu modrá.

Distinkce na ramenou i na límci zůstávaly stejné: Vojín 2. třídy (Nitto Hei): na červeném podkladě 1 pěticípá hvězdička. Vojín 1. třídy (Itto Hei): dtto se 2 hvězdičkami. Vrchní vojín (Joto Hei): dtto se 3 hvězdičkami. Desátník 2. třídy (Hei Cho / Heičo): výložka se středním zlatistým úzkým proužkem. Desátník 1. třídy (Go Cho / Gočo): dtto jako předchozí s l1 hvězdičkou. Seržant ( Cho / Gunčo): dtto jako předchozí se 2 hvězdičkami. Rotmistr (So Cho / Sočo): dtto jako předchozí se 3 hvězdičkami. Důstojníci: Praporčík (Jin I / Džinji): červený obdélníček s podélnými okrajovými zlatistými paspulkami a středovým zlatistým proužkem. Poručík 2. třídy (Sho I / Šoji): dtto jako předchozí s 1 hvězdičkou. Poručík 1. třídy (Chu I / Čuji): dtto jako předchozí se 2 hvězdičkami. Kapitán (Tai I / Taji): dtto jako předchozí se 3 hvězdičkami. Major (Sho Sa / Šosa): dtto jako předchozí se 2 středovými zlatistými proužky a s 1 hvězdičkou. Podplukovník (Chu Sa / Šusa): dtto jako předchozí se 2 hvězdičkami. Plukovník (Tai Sa (Taisa): dtto jako předchozí se 3 hvězdičkami. Generalita: Generálmajor (Sho Sho / Šošo): celozlatistý dezén s červenými paspulkami na horní a dolní straně a s 1 hvězdičkou. Generálporučí (Chu Jo / Džučo): dtto jako předchozí se 2 hvězdičkami. Generál (Tai Sho / Taišo): dtto jako předchozí se 3 hvězdičkami. Maršál (Gensui Tai Sho / Gensui taišo): jako předchozí a velký smaltovaný odznak na hrudi. Pouze generálové Terauči, Sugijama, Hata a princKotohito. Velkomaršál (Dai Gensui Tai Sho). císaař Hirohito. Jako předchozí a s malým zlatistým sluncem na výložce. Po vstupu Japonskam do války s USA a dalšími spojenci byly na tichomořském vválčišti zavedeny další specifické změny vzhledem k charakteru bojiště (džungle a pod.) s uniformami se zeleným odstínem, s polními košilemi a podobně.

Japonsko: důstojník ve služební uniformě 1918-30/38.

 

Japonsko: a) důstojník 1908-38; b) důstojník 1938-45; c) vybavení v Mandžusku u tzv. Kvantungské armády 1918-30/45.

 

 

Spojené státy americké

První pokusy o zavedení krycího stejnokroje pro polní účely byly v americké armádě podniknuty za španělsko-americké války v r. 1898, kdy oddíly intervenčních sil US Army na Kubě a Filipínách dostávaly první blůzy kalhoty a klobouky v khaki barvě. Blůza byla ke krku se stojatým límce se zapínáním pěti knoflíky a našitými náprsními a pobočnými kapsami s příklopkou, kalhoty breeches s kamašemi (u důstojníků a jízdy s koženými), s plstěným kloboukem s podélně zmáčknutým zvonem.

V r. 1912 pak následovaly nové úpravy předchozího stejnokroje M 02. Byl zaveden známý klobouk se širší střechou a čtyřikrát do hrotu stlačeným zvonem, který byl označen jako Montana hat. Blůza prakticky zůstala stejná včetně nárameníků. Na límci se objevily bronzové terčíky pro poddůstojníky a mužstvo vpravo s inic. US a č. pluku, vlevo se symbolem zbarně a číslem roty. Důstojníci měli na límci kovové iniciály US a symbol zbraně nebo služby za nimi. Jezdecké kalhoty M 11 byly se světlejšími plátěnými kamašemi pro pěší mužstvo. Jako výstrojní doplněk nového typu byl nově předepsán textilní komplet světlešedé barvy, inspirován zřejmě britským webbingem M 08, jako experiment zaváděn již 1907/10 a znám předpisově jako Webbing Cartridge Belt M12 s variantou s přezkou s inic. US a pouze dvěma postranními nábojovými schránkami jako strážní. Záhy poté byl obdobný předepsán pro důstojníky pro polní službu jako M 14 s koženou etují pro pistoli PA Colt M - M 12. Nová polní lahev M 10 postupně nahrazovala původní M 1885. Americká armáda také již v r. 1916 povolila pro letní období khaki košile jako předpisové s distinkcemi mužstva na rukávech a s náprsními kapsami, u důstojníků byly poprvé distinkce na košili umístěny na límec. V této adjustaci prodělala především americká kavalerie mexickou expedici proti guerilleros a bandoleros Pancho Villy na přelomu let 1916 / 17 pod velením generála Pershinga. Ještě v r. 1917 vstoupily USA do války s centrálními mocnostmi a týž generál převzal velení nad americkými expedičními silami na západní frontě ve Francii (American Expeditionary Forces - A. E. F.), které měly posílit dohodové spojenecké divize francouzské a britské bojující v těžkých podmínkách zákopové války na severovýchodě Francie. Když americké oddíly na konci června 1917 vstupovaly na evropskou půdu, byly nápadné právě zmíněnými klobouky (oficiálně zvány campaign hats). Stejnokroj měl od r. 1912 khaki uniformu v šedozeleném odstínu (oliv drab). Nicméně drsné frontové zážitky záhy přiměly americké velení k zavedení standardních ovinek, protiplynových masek, britských přileb M 1 a praktických lodiček, tedy prvků příhodných pro polní život amerických vojáků. Afroamerické segregované jednotky dostaly francouzské přilby Adrian M 15. Důstojníci amerického expedičního kontingentu pak záhy přijali dohodový komplet Sam Browne.

Po návratu do USA následovaly další menší inovace. Opět byl přijat zpět montanský klobouk (také měl název oversea hat), a také kamaše. V r. 1921 byl Sam Browne nařízen jako předpisový, téhož roku byla pro důstojníky upravena blůza a již ve Francii nošená okrouhlá čepice (především charakteristická pro generála Pershinga). Provizorní účelová letní košile byla se dvěma kapsami předepsána jak pro mužstvo, tak důstojníky (u těch s distinkcemi na límci) s předpisovou černou kravatou, zasunovanou poprvé pod košili mezi 2 a 3 knoflíkem.

Více změn přišlo v r. 1923. Tehdy byl předepsán nový webbing M 23, pro důstojníky polní varianta pouze s pistolovou etují, dvojitou nábojovou schránkou na opasku vlevo a zdravotnickým balíčkem vpravo jako M 24Rozšířen byl i počet důstojnických hodností o zlatistý obdélníček podporučíka a důstojnického zástupce.

Ovšem zcela nový vzhled dostala uniforma US Army v r. 1926, kdy byl předepsán nový stejnokroj pro vojáky z povolání i mužstvo. Tehdy byla zavedena otevřená blůza se 4 knoflíky, s náprsními kapsami (u důstojníků skládanými) s příklopkou a pobočnými pytlovými v tmavě khaki barvě se zeleným odstínem (oliv drab) pro důstojníky, pro mužstvo byl odstín hnědý. Ve stejné barvě byly i dlouhé kalhoty (pantalony) i jezdecké breeches, pro důstojníky nadále předepsán Sam Browne v hnědém provedení, pro mužstvo jednoduchý hnědý opasek s rámovou přezkou a pro obě kategorie okrouhlá čepice s dýnkem, s hnědým podbradníkem a s štítkem, pro důstojníky se zlatistým státním znakem mezi okolkem a dýnkem, pro poddůstojníky a mužstvo zlatistý terčík rovněž se státním znakem. Všechny nové kovové součástky (pokud nebyly jako distinkce stříbřité) byly pro mužstvo, poddůstojníky, důstojníky a generály zlatisté. Na límci blůzy byly u mužstva zlatisté terčíky s inic. US, pro důstojníky rovnou na límci U.S. a na klopě symbol zbraně nebo služby (pěchota zkřížené pušky atd.). Lodička byla s lemem klopy v barvě zbraně (pěchota světlemodrá) u důstojníků, kteří rovněž na levé straně klopy měly distinkční označení. Vycházková košile byla pro důstojníky bílá, mužstvo khaki (ta byla i pro služební a polní účely důstojníků), obojí s černou kravatou. Vedle pláště vz. ulster pro mužstvo a důstojníky s dvěma řadami, knoflíků (zapínány byly pouze 3, důstojníci dostali paleto se šálovým límcem (x knoflíky) známé jako Officers Short Overcoat, na důstojnických manžetách byly černé hedvábné prýmy, u generality navíc s jedním užším.

Během třicátých let byly americké jednotky operující v tropických nebo subtropických klimatických pásmech jako Karibik, Panamský průplav, Havaj a Filipíny vybaveny lehkými bavlněnými stejnokroji v okrovém odstínu (khaki drill), důstojníci i s tropickými přilbami (na Filipínách).

Lodička v letech 1933-39 ovšem byla povolena jen pro tankové či letadlové posádky US Army Air Corps v béžovém provedení.

Jízda dostala kožené kamaše s pásky a Campaign (Montana) hat.

Do vstupu USA do války byla ještě těsně před vypuknutím konfliktu v r. 1941 zavedena celůá sada společenských uniforem pro důstojnický sbor (Special Evening Dress, Mess Jacket a Blue Dress Coat).

Nadále nošena přilba z 1. světové války, ale ještě před vstupem do války byla předepsána proslulá přilba M 1, poprvé přijatá námořní pěchotou při vylodění na Guadalcanalu v srpnu 1942.

U americké námořní pěchoty (United States Marines Corps – USMC) bylo typické čepicové označení kotva pod zeměkoulí s orlem v převýšení. Vedle služební khaki uniformy měla námořní pěchota i ceremoniální tmavomodré blůzy a bílé okrouhlé čepice.

Pro americkou armádu byly od 1. světové války typické rukávové odznaky (patches), patřící především divizím, z nichž nejstarší byly emblémy 81. pěší divize s černou kočkou v khaki černě orámovaném terčíku nebo v černém terčíku přilba Adrien světlemodrá 93. pěší divize.

Distinkce byly v šedém provedení na tmavém (hnědém, posléze tmavomodrém) podkladě pro poddůstojníky a mužstvo na nadloktích, pro důstojníky v kovovém provedení na náramenících.

Svobodník (Lance Corporal, od r. 1920 Prrivate 1. class): 1 ševron hrotem vzhůru. Desátník (Corporal): dtto 2 ševrony. Četař (Sergeant): 3 ševrony. U desátníka a seržanta byly navíc po ševrony symboly specializací (např. s Aeskulapovou holí Corporal Hospital). 1. seržant (First Sergeant): 3 ševrony nad rombem v převýšení. Rotní seržant (Company Supply Sergeant): 3 ševrony s příčným páskem vespod. Seržant 1. třídy (First Class Sergeant): 3 ševrony s obloučkem. Praporní seržant (Battalion Supply Sergeant): 3 ševrony se 2 příčnými pásky vespod. Praporní vrchní seržant (Battailon Sergeant Major): 3 ševrony se 2 obloučky. Plukovní seržant (Regimental Supply Sergeant): 3 ševrony se 3 páskami. Vrchní plukovní seržant (Regimental Sergeant Major): 3 ševrony se 3 obloučky.

Důstojnický zástupce (Warrant Officer): na nárameníku obdélníček s oválným zakončením v červené barvě. Důstojníci: Poručík (Lieutenant 2ndClass): 1 zlatistý obdélníček. Nadporučík (Lieutenant 1st Class): 1 stříbřitý obdélníček. Kapitán (Captain): 2 stříbřité obdélníčky. Major (Major): zlatistý lístek. Podplukovník (Lieutenant Colonel): stříbřitý lístek. Plukovník (Colonel): stříbřitý orel. Brigádní generál (Brigadier General): 1 stříbřitá hvězda. Generálmajor (Major General): 2 stříbřité hvězdy. Generálporučík (Lieutenant General): 3 stříbřité hvězdy. Generál (Generál) 4 zlatisté hvězdy pouze pro generála Pershinga od r. 1919 jako generála s titulem General of the Army.

  

US Army: kapitán ve vycházkové letní uniformě na Havaji 1941 a kapitán v letní uniformě na Filipínách 1941.

 

  

US Army: kapitán v polní adjustaci 1926-39/41 a desátník v plášti 1926-39.

 

 

US Army: seržant 2. pěší divize ve vycházkové uniformě 1926-39 a desátník v polní uniformě 1918-26.

 

   

US Army: desátník v letní polní uniformě 1926-39
a desátník a plukovník tankových jednotek ve služební uniformě ve 30. létech 20. století a desátník v letní polní uniformě 1926-39.

 

US Army: kapitán ve služební uniformě 1926-39.

 

  

US Army: kapitán ve služební adjustaci 1919-26 a major v plášti ve služební uniformě 1918-26.

 

  

US Army: vojín při vylodění ve Francii 1917/18 a vojín v letní košili v pracovní adjustaci 1918-26.