Vozatajské skladiště (depot) u Týna nad Vltavou 1778-1866

22.06.2021 16:37

Josef Hanzlík

Naposledy upraveno: 22.06.2021

 

V roce 1912 byla vydána útlá publikace Josef HANZLÍK: Dělostřelecký tábor a pozdější Vozatajské skladiště u Týna nad Vltavou. Její autor – učitel ve výslužbě a ředitel vltavotýnského kůru - v ní přibližuje historii rozlehlého vojenského areálu, který se nacházel východně od tohoto města. Tento prostor nejdříve sloužil jako dělostřelecké cvičiště a tábořiště. V roce 1753 zde došlo k tragickému výbuchu střelného prachu, při kterém zemřelo 80 osob.

Od roku 1778 se účel tohoto vojenského prostoru změnil a začal být nově využíván jako vozatajské skladiště (k. k. Fuhrwesens Gross Depot). V roce 1866 jej armáda opustila, dodnes jej však připomíná ještě několik staveb a místní názvy: Na Šancích, Velký Depot, Logr, Pod Táborkou, Malá Varta atd.

Autor ve své publikaci používá dobové plošné míry, proto bude vhodnější si je připomenout:

  • 1 vídeňský sáh (1°) = 6 stop (6´) = 1,90 m
  • 1 čtvereční sáh (1 □°) = 36 čtverečních stop (36 □´) = 3,596652 m2
  • 1 jitro (jit) = 1600 čtverečních sáhů = 0,575464 ha
  • 1 korec (strych) = ½ jitra = 0,287732 ha

 

 Vozatajské skladiště popisuje Hanzlík na s. 13-21, k jeho digitalizovanému textu bylo doplněno navíc několik doprovodných ilustrací a fotografií:

 

Objekty vozatajského skladiště u Týna nad Vltavou na druhém vojenském mapování (1836-1852).

 

 

Erár, zrušiv tábořiště dělostřelecké, zabírající dosud 110.740 □°, zůstavil si z pozemků těch pouze 62.520 □° a zřídil na nich (od 1. července 1778) skladiště vozatajské (Depot).

Skladiště zabíralo urbární půdy

41.478 □°

   a pastvin

21.042 □°

Úhrnem

62.520 □°

Boudy postavené v skladišti stály na ploše

2.302 □°

   a pozemní stavby a pole

60.218 □°

Úhrnem

62.520 □°

 

Plocha pozemků a i budov na nich postavených se dle potřeby buď kupem zvětšovala neb prodejem zmenšovala.

Dne 16. června r. 1780 koupil erár za 80 zl. od panství Týnského dřevěné muniční depositorium č. 1., palisadami vroubené, o průměrné délce 20 víd. sáhů a o průměrné šířce 13 víd° [tedy na ploše:]  260 □°, vymíniv si, aby od nejkrajnější meze u silnice až k přední bráně 10° půdy zůstalo neoseto.

Dále koupil erár od města za 20 zl. pastviny u Smilovické cesty, kde dříve byl na vlastní groš postavil strážnici

  v základech o

30 □°

  v levo od této kolnu na stříkačky o

7 □°

  v pravo a v předu kolnu na hasičské žebříky

7 □°

  a v předu přes cestu studnu o

4 □°

Úhrnem

48 □°

 

Erár vymínil si, aby daně z pozemků platilo město a povolilo na něm zříditi mezi kůlnami cesty, pro jich strážce.

Měšťanům naproti tomu zaručeno právo pásti dobytek na pastvinách a užívati těch cest, které k polím jejich vedly.

Jestliže by však kdy erár chtěl pozemky prodati, vyhradilo si panství s obcemi právo předkupní mezi těmi, kdo by za ně nejvíce podávali.

Obec postoupila r. 1785 c. k. vozatajstvu pozemky ve výměře 12 jit 1054 □° na zřízení Depa, korec po 125 zl.; peníze byly složeny s tou podmínkou, že obci dostávati se bude pouze 4% úrok z kapitálu toho tak dlouho, pokud erár celého terrainu bude potřebovati. Později asi erár pozemky ty ujal sám, sice by byl nenabyl práva je prodati, což se stalo (dle prvního vkladu do veřejných knih) před r. 1860.

Dne 16. července 1788 zaznamenala soupisní komisse, jejímiž členy byli měšťané Václav Frant. Dubský a Antonín Plaňanský vedle městského soudce Martina Schvelma, všecky „placiny“ k Depu příslušné.

Dle tohoto záznamu byly tehdáž v Depě:

  • 1 velká depositorialní bouda č. 1,
  • 2 velká depositorialní bouda č. 2, (? 5),
  • jedna malá bouda starým železem naplněná č. 3,
  • stará kolárna, nyní kolna na vozy č. 4,
  • bouda pro stříkačky a ostatní k ohni přináležející nádobí č. 8,
  • kovářská dílna č. 9,
  • bouda na uhlí č. 10,
  • stará kovářská dílna, nyní bouda na vozy č. 11,
  • stará depositorialní bouda č. 12,
  • 1 strážnice u důstojnických bytů č. 13,
  • bývalá dělostřelecká pekárna, nyní bouda na kolářské dříví č. 14.

Johann Adam Klein: Scéna z táborového života 1814.

 

V Depot zhotovovaly se pro c. k. vojsko veškeré výrobky kolářské, sedlářské a kovářské. Zhotovené vozy neb jich součástky jakož i postroje koňské voženy byly do Týna.

Odtud byly dopravovány bud po lodi do skladů Pražských a neb po vozech do skladišť Lineckých a dle potřeby i do jiných míst.

Přípřeže k odvážení výrobků z Depa muselo dáti panství. (R. 1805 za ryt. Vadla žádány den co den přípřeže; v srpnu jelo do Lince 68 párů koní, 2. září 16 párů, 8. listopadu do Tábora 140 párů koní.)

Zásilky provázeli jako stráž vojáci z Depa a mnohdy, zvláště v dobách válečných, bývalo jich tolik k tomu určeno, že v Depě takřka nikdo z posádky nezůstal.

V takových dobách vypomáhali často při hlídání Depa voj. vysloužilci brzy z toho, brzy z onoho okolního panství a dostávali za to denně po 30 kr.

Velení nad nimi měl některý z mužstva zbylé posádky. Tak tomu bylo v letech 1804, 1805 a 1809.

Dne 26. srpna 1805 nařídil krajský úřad v Budějovicích, aby hned na zítřek (dne 27. srp.) bylo posláno na hlídku do Depa 27 osob z Týna, ježto téhož dne měli vojáci odtamtud neprodleně vydati se na cestu do Lince s 33 povozy, na kterých naloženy byly koňské postroje. V Depě zbyli jen ryt. Vadl a desátník Remler a svobodník Bouška. Těm přiděleno bylo 23 mužů na výpomoc přibraných; o ostatních 4 mužích zmínka se neděje; víme jen, že hlídali (31. srp. a 1. září t. r.) také filiální sklad. Podobně r. 1805 (18. října) přibráno na výpomoc 25 mužů z města a panství Týnského.

R. 1809 nařídil kraj. úř. v Budějovicích, aby dne 5. března vypraveno bylo na hlídání Depa z města a panství Týnského 26 lidí; dne 10. března hlídali pak poddaní panství Bezského, Zálesského a Kolodějského.

Od 15. do 25. března odevzdána hlídka zase Týnským, od 25. března Záleským a Kolodějským.

Mužstvo nebydlelo jen v Depě, nýbrž i v okolních vesnicích, a to v zimě v bližších, v létě ve vzdálenějších. Vesnice ty bývaly dosti přetíženy vojenskými přípřežemi a musely mimo to přechovávati koně c. k. vozatajstva.

Dne 6. září r. 1801 stěžovaly si do toho obce Smilovice, Přečice a Dobšice, r. 1806 vesnice Smilovice a Záhoří, připomínajíce, že svůj dobytek mají venku pod širým nebem, ježto vojenské koně musejí přijímati do svých stájů.

Johann Adam Klein: Scéna z táborového života 1814.

 

Jak mužstvu z Depa po vesnicích ubytovanému se dařilo, shledáváme z přípisu ryt. Bartsche zaslaného dně 2. února 1803 direktoru panství Týn. Pollingrovi.

Bartsch stěžuje si do špatného ubytování vojáků, kteří prý spáti musejí na půdách, a žádá, aby byly jim dány postele. Pollinger jenž s. Bartschem nebyl za dobré, odmítl rozhodně žádost za postele, dodávaje, že mohou spáti v chlévích na šupnách.

Téhož roku (1803) bytovalo v Smilovicích a Přečicích 54 mužů. Pollinger navrhoval, aby do Záhoří dáno bylo 25 mužů, do Dobšic 15 a do Smilovic 14. S tím nebyl srozuměn Bartsch, uváděje, že není možno vojákům ze Záhoří denně 1 hod. cesty do Depa choditi, aby si na zdraví neublížili.

Konečně spor urovnán tak, aby k vojákům, kteří již v některých vesnicích bytovali, přidáni byli ještě jiní: do Smilovic k dvěma dosavadním ještě 16, do Záhoří 20, do Dobšic 9 a do Přečic taktéž 9.

R. 1809 bylo v Smilovicích a Záhoří ubytováno 60 mužů s 96 koňmi vozatajskými; r. 1814 byla posádka ta rozmnožena.

R. 1820 byli z Depa v Smilovicích, Přečicích a Netěchovicích 54 vojenští řemeslníci a 6 erárních koní.

Velitelem Depa býval rytmistr; jemu přidělováni byli: setník, nadporučík a poručík.

Mužstvo bydlelo z části v kasárnách v Depě, neb jak uvedeno, v okolních vesnicích. Jedna část z nich vykonávala stráž v Depě, druzí pracovali jako řemeslníci v dílnách. Tito ubytováni byli nejvíce po okolních vesnicích.

Uniformy vozatajstava v letech 1778, 1805, 1815 (2x) a 1840 (2x).

 

Jména některých důstojníků seznal jsem z podpisů na rozličných smlouvách; přehled těchto jmen upravil jsem dle pořádku časového:

Roku

Rytmistři

Setníci

Nadporučíci

Poručíci

1784

v. Metzker

-

-

-

1790

Lutz

-

-

-

1793

Lutz

-

-

-

1801

-

-

Lochner

-

1803

Bartsch Fr.

v. Stöckl

Plotzek

-

1804

Vadl

-

-

-

1806

Vadl

-

-

-

1807

Vadl

Höder (?)

-

-

1808

Stöckicht

-

-

-

1809

Štovík

-

-

-

1810

Ziolovský

-

-

-

1811

Janochua

-

-

-

1811

v. Hoderlein et Klenau

-

-

-

1813

Janochua

-

-

-

1818

Varaeli

-

-

-

1829

Hojer

-

-

-

1832

-

-

Bartsch též 1834

Viesner

1836

Bartsch

 

Diepold

Kühnel

1839

Bartsch

-

-

-

1841

Ferd. Kruith

 

Diepold

-

1842

-

-

-

Köck Leop.

1843

-

-

Fritsch

Köck Leop.

1844

-

-

-

Köck Leop.

1845

-

-

Puskas

-

1846

Puskas

-

-

Riedl

1849

Richter

-

-

Eduard v. Lüttich a Jan Pater

18??

Volf

a pak opět

-

-

-

1866

Richter

-

-

-

 

I plán Depa se nám zachoval, ač ne z první, nýbrž teprve z pozdější doby. Dle plánu toho zabírala:

zastavěná plocha        

1 jit 405 □°

3 zděná čísla      

290 □°

9 kolen

1 jit 115 □°

zahrady

1.380 □°

cesta hlavní

905 □°

pastviny

12 jit 965 □°

a vodní nádržky

35 □°

Úhrnem

15 jit 490 □°

 

Depo obehnáno bylo živým plotem, který dle smlouvy mezi panstvím Týnským a správou Depa (ze dne 12. června 1830) byl roku 1831 založen. Panství zavázalo se, že vodní nádržky na zalévání sazenic bude vždy vodou zásobovati.

Plán poučuje nás zároveň, jak co na celé prostoře Depa, plotem ohražené, bylo rozestaveno. Na připojeném půdorysu označil jsem ciframi všecky ty předměty.

A. Zděné budovy:

   1. Byt velitelův a kanceláře; u domu zahrada ovocná a zelinářská; ve dvoře konírna pro 3 páry koní a kolna.

   2. Druhá konírna (též pro 3 páry koní).

   3. Kasárna; před nimi (na jižní straně) malá alej. V kasárnách v přízemí (u hlavní cesty) strážnice, za ní dílny kolářské, sedlářské a byt pro mistra dozorce. V prvním patře oblouková chodba, byty pro mužstvo a v zadu byt důstojníka.

   4. Kovárna.

   5. Byty strážmistrů.

   6. Sklep.

   7. Pekárna a blíže ní malá branka.

 

B. Dřevěné kolny:

   8. Skladiště na vozy.

   9. Skladiště na vozy a provazy.

   10. Skladiště na provazy a klíh.

   11. Skladiště dříví na práce kolářské.

   12. Skladiště na uhlí.

   13. Skladiště na železo.

   14. Skladiště na koňské postroje a sklad (sklep) na mazadla; z něho stokou sváděna voda do strouhy vykopané kolem celého Depa.

   15. Kolna na stříkačky.

Veškeré budovy opatřeny byly hromosvody, jež končily se v studnách.

 

C. Brány hlavní a vodní nádrž:

   16. Dolejší brána - na 0bou koncích hlavní cesty.

   17. Hořejší brána - na 0bou koncích hlavní cesty.

Na obou branách byly zvenčí vyvěšeny tabulky, jimiž zakazoval se cizím osobám vstup do vnitř.

Před horní branou postaven byl hmoždíř; rána z něho vypálená měla ohlásiti blízkému městu, kdykoliv by v Depě vyšlehl požár. (Hmoždíř postaven za rytm. Janochua r. 1813.)

   18. Vodní nádrž na způsob rybníčku.

 

Mimo hlavní cesty byly v Depě četné širší užší cesty vedlejší, (naznačené na půdoryse silnějšími slabšími přímkami) a větší počet studen (naznačených malými kroužky.)

Okolo strážní budky blíže pekárny (č. 7) šlo se postranními dvířkami do hostince na „Bídu“ (č. 274.)

Hostinec tento byl vystavěn po zrušení výčepů bývalého tábořiště.

Tam v době odpočinku scházelo se mužstvo Depa, aby zapomnělo na denní své starosti, a veselý zpěv a hovor rozléhal se odtud po okolí; proto vzpomínali mnozí na to místo ještě po mnohých letech.

Někdy hostinský s hostmi se nepohodl a přestal na čas šenkovati; po krátké době ožila však Bída zase.

Zašla úplně teprve, když si vymohly manželky některých vojínů výhradné právo čepovati pivo napořád jen v Depě.

Bývalý hostinec Bída - stav v roce 2021.

 

Protože surovinám nahromaděným v skladech škodívaly myši, chován velký počet koček. Hubitelkám myší usnadněn přístup dovnitř každé kolny četnými otvory, úmyslně udělanými.

V Depě konáno každý rok také cvičení v střelbě pistolí; jedno z nich konalo se dne 14. září 1843 od 8. do 10. hodin dopoledne u dřívějšího epolementu.

Na části pozemků bývalého tábořiště cvičívala se později vojenská posádka Týnská (na př. r. 1788 čtyři setniny pěchoty) a zemská obrana (na př. r. 1833—34 deset setnin pluku barona Trappa, ubytovaných nejen v Týně, ale i v Bechyni a okolních vesnicích), kdykoli do zbraně byla povolávány.

Část, jež roku 1778 ponechána byla c. k. vozatajstvu za skladiště, zaujímala původně 39 jiter 120 □°, avšak při posledním vkladu do Týnské gruntovní knihy (dne 12. července roku 1862) měla již jen 15 jiter 495 □°. Depo bylo tehdáž odhadnuto na 46.637 zl. 39 1/2 kr. r. č.

Staré pozemkové knihy Týnské zničil r. 1796 požár, tak že nám nemožno udati, s jakou plochou a cenou bylo Depo do nich před tím rokem zapsáno.

Dne 14. srpna 1863 bylo připsáno vojenskému eráru, který prodal je asi po 3 letech (dne 14. prosince 1866) za 13.450 zl. r. č. městu Týnu nad Vltavou.

Město zůstalo dlužno 8.966 zl. 66 kr. r. č., které mělo zaplatiti ve 2 lhůtách a to:

1 polovinu dne 20. srpna 1867 a druhou polovici dne 20. srpna 1868 i s 5% úroky, od 21. července 1866 jdoucími.

Týn splácel ten dluh i s úroky (556 zl. 36 kr. r. č.) a úroky z úroků (20 zl. 40 kr. r. č.) do 4. ledna 1869 a dal si svůj nový majetek do zemských desk zapsati.

Správa městská zjinačila pak dřívější podobu Depa tím, že odklidila jeho živý plot, zrušila jeho kůlny, srovnala půdu a ponechala pouze bývalý dům komandantův (č. 283), někdejší konírnu, část zahrady a jednu studnu. Z toho všeho upravila městský dvůr a pronajala jej

    r. 1870 Matěji Masákovi,

    r. 1883 Josefu Přibylovi,

    r. 1894 Karlu Málkovi a

    r. 1902 Františkovi Štětinoví.

Dle sml. z 9. ledna 1908 prodalo město Týn nad Vltavou Depot za 29.000 K p. Ondřeji Blabolilovi, t. č. nájemci dvora v Netěchovicích. Dům (č. 283), v němž nyní p. Blábolil  bydlí, byl toliko uvnitř trochu opraven; všude jinde zachoval starší svou podobu.

Bývalý dům velitele (Jarošovice č. p. 283) - stav v roce 2021.

Další fotografie viz: prazdnedomy.cz/domy/objekty/detail/2251-dvur-velky-depot

 

Dvůr zabírá nyní 55 jiter 1.216 □° čili 3 208 ha a 88 m2, z nichž připadá na

    1) zahrady 615 □° (22 a 11 m2)

    2) na role 45 jit 377 □° (26 ha 03 a 15 m2)

    3) na louky 7 jit 1479 □° (4 ha 56 a 02 m2)

    4) na pastviny 1 jit 1029 □° (94 a 55 m2)

Z toho patrno, že k nynějšímu dvoru připojeno bylo z dřívějšího vojenského tábořiště 40 jit. 721 □° pozemků.

 

Objekt u silnice z Týna do Bečic, v lokalitě nazvané v lokalitě Malá Varta (vodojem na protější straně silnice je ozančen jako Nová Varta).
Dle vojenského mapování se zde nacházel tzv. Malý depot (Klein Depot), kterým se Hanzlíkova práce nijak podroběji nezabývá.

 

 

Dodatky k příspěvku

22.06.2021 Karel Sáček

Vozatajské skladiště - depot u Olšan

Podle vojenských schematismů se v českých zemích během období napoleonských válek nacházela vozatajská skladiště (Fuhrwesen-Depositorien) v Praze a v Olšanech (u Prostějova), tedy nedaleko olomoucké pevnosti.

Věnujme se krátce onomu druhému zmíněnému, které se dodnes nachází u cesty z Olšan do Lutína. Lidově bývá též označováno jako magacín či magacína (z německého Magazin = skladiště, zásobárna) a bylo zřízeno nedaleko míst určených roku 1753 pro pravidelné vojenské manévry, což byl prostor přibližně mezi obcemi Olšany, Bystročice, Hněvotín a Lutín. Zde konaných manévrů se v roce 1768 a 1769 osobně zúčastnil císař Josef II. (jeho druhá cesta do olšanského vojenského tábora z Brna se zapsala do dějin díky vyorání brázdy u Slavíkovic 19. srpna 1769). Ve zdejším depotu bylo skladováno seno z celé Moravy, dále se zde nacházely stáje, kovárna a také hostinec. V roce 1778 toto skladiště navštívil znovu císař a spoluvládce Josef II.

V roce 1805 se v okolí zdejšího skladiště soustředila spojenecká vojska a odtud vyrazila vstříc Napoleonově armádě, se kterou se střetla u Slavkova. Po této bitvě francouzští vojáci (a údajně také místní obyvatelé) vojenské skladiště vyrabovali.

V roce 1810 nechal v jižním rohu olšanského (lutínského) vozatajského skladiště velitel nadporučík Achbauer postavit malou kapli čtvercového půdorysu, která byla zasvěcena sv. Janu Nepomuckému. Při jedné z pozdějších oprav byla tato kaple nově zasvěcena sv. Floriánovi. Současným majitelem kaple je obec Lutín, která ji v průběhu roku 2020 nechala kompletně zrekonstruovat.

Podrobněji viz:

Záchrana kaple sv. Floriána v Lutíně, 16.09.2020
   npu.cz/cs/uop-olomouc
V Lutíně zachránili kapli, hrozil ji zánik. Podívejte se na proměnu, 11.10.2020
   olomoucky.denik.cz/zpravy_region

Olomouc: Vojenské skladiště a cvičiště u Olšan, 03.10.2017
   moravskyturista.cz/2017/10/olomoucke-zajimavosti-vojenske.html

 

C. k. vozatajské skladiště - k. k. Fuhrwesens Depot u Olšan (Lutína)
zachycené na druhém vojenském mapování.

 

C. K. vozatajské skladiště u Olšan - K. K. Train-Zeugs-Depot bei Olschan.
Pohlednice z roku 1913 zachycuje mj. i nedávno opravenou kapli.

C. k. vozatajské skladiště - k. k. Fuhrwesens Depot u Olšan