Vznik finanční stráže a první léta její existence (1843–1850)

18.12.2020 16:53

Jaroslav Beneš

Naposledy upraveno: 18.12.2020

 

Postupný a nekoncepční rozvoj finančního zákonodárství v habsburské monarchii, jehož cílem bylo především krytí vzrůstajících potřeb státu, vedl ke stavu nejednotnosti ve správě státních monopolů a nepřímých daní.  Se stoupajícími úkoly se proto objevovaly snahy o racionalizaci výkonu služby finančních dozorčích orgánů a zamezení plýtvání silami zaměstnanců. Výsledkem těchto snah bylo i vytvoření jednotné finanční stráže (k. k. Finanzwache) a to sloučením sboru pohraničních myslivců (k. k. Grenzwache) a sboru důchodkové stráže (k. k. Gefällenwache). Náplň práce obou dvou sborů se částečně překrývala a částečně kolidovala. Jejich sloučením byla sledována snaha zlevnit a zpřehlednit celý dozorčí systém, uspořit čas, síly a náklady. Dalším důvodem byl i prudký nárůst podloudnictví, jemuž bylo potřeba efektivněji čelit.


Zřizovací a služební předpis z roku 1843:
Verfassungs- und Dienstvorschrift für die kaiserlich-königliche Finanz-Wache in den deutschen, galizischen und lombardisch-venetianischen Provinzen.

 

K vytvoření finanční stráže došlo císařským rozhodnutím ze dne 22. prosince 1842 a následně dekretem dvorské komory z 9. března 1843. Finanční stráž vznikla v německých provinciích říše (tedy i v Českých zemích), dále v Haliči a Lombardsku a Benátsku. V Lombardsku a Benátsku se pro finanční stráž používal italský název Guardia di Finanza (Guardia di Finanza v Itálii ostatně funguje dodnes). Následně došlo k vytvoření finanční stráže i v dalších oblastech císařství. Od 1. května 1847 byla zřízena finanční stráž v Dalmácii, v roce 1850 v Sedmihradsku, v roce 1851 v Uhrách a k 1. lednu 1880 byla zřízena finanční stráž i na území Bosny a Hercegoviny.

Finanční stráž byla civilní, tedy nevojenský, uniformovaný a ozbrojený strážní sbor, s právy a povinnostmi vojenského sboru podléhající finančním úřadům a jurisdikci civilních soudů. Finanční stráž, stejně jako její předchůdci, byla tedy součástí finanční správy. Byla určena k výkonu funkce finanční policie na hranicích a ve vnitrozemí. Úkolem finanční stráže bylo odhalovat přestupky proti finančním zákonům, vykonávat dozor nad dodržováním předpisů o výběru spotřebních poplatků, dodržování státních monopolů, vybírání důchodkové daně, dozorovat podomní obchod i loterie. Finanční stráž vykonávala strážní službu na hranicích, stíhala podloudnictví, bránila nedovolenému přestupu státních hranic a vykonávala službu i některých celních úřadů. Stejně jako pohraniční stráž, působila i finanční stráž na potravní dani na čáře u uzavřených měst. Nebyl-li v místě působení finanční stráže žádný bezpečnostní orgán, plnila pak finanční stráž i úkoly pořádkové a vojenské policie. Finanční stráž střežila nejen suchozemské hranice monarchie, ale i její hranice námořní.

Organizaci a služební poměry finanční stráže upravoval služební řád „Verfassungs- und Dienstvorschrift“. Služební řád popisoval především základní principy stran organizace finanční stráže, výkonu služby, práv a povinností příslušníků stráže. Dále obsahoval i požadavky na kvalifikaci příslušníků finanční stráže, předpisy ohledně jejich výstroje a výzbroje, ubytování, ale i způsob a postup při potrestání za různé služební přečiny. Služební předpis řešil dále otázky penzionování i řadu další záležitostí. Službu vykonávali příslušníci finanční stráže z větší části jako pěší, část příslušníků sboru sloužila ale i jako jízdní.

Základní podmínky, které museli uchazeči o službu u finanční stráže po jejím vzniku splňovat, se příliš nelišily od podmínek platících již u pohraniční a důchodkové stráže. Tedy, ke sboru byli přijímáni pouze rakouští státní příslušníci, zdraví, zachovalí, svobodní, popř. vdovci, ale bezdětní. Tyto přísné podmínky byly dány snahou eráru ušetřit. Při smrti či úrazu ve službě by musela státní správa vyplácet rodinným příslušníkům náhrady a důchody. Příslušníci finanční stráže se mohli oženit až po splnění řady přísných podmínek a v každé zemi existovala kvóta, kolik příslušníků finanční stráže a v kterých hodnostech, může být ženatých. Kvóty byl nízké, což vedlo mimo jiné například k tomu, že značná část příslušníků sboru měla nemanželské děti. Spodní věková hranice pro vstup k finanční stráži se oproti pohraniční stráži snížila z 22 na 19 let, horní hranice 30 let zůstala nezměněna. Muži převzatí z armády měli i nadále výjimku věku až do 35 let. Podmínkou pro vstup do finanční stráže byla také znalost čtení, psaní a počítání. Z těchto znalostí mohla ale každá Zemská kamerální správa učinit výjimku, a to až pro jednu šestinu jejich dozorců. Současně museli uchazeči o službu u finanční stráže ovládat v zemi obvyklou řeč.    

Finanční stráž se skládala z příslušníků mužstva a úředníků. K mužstvu patřili dozorci (Aufseher), naddozorci (Oberaufseher) a respicienti (Respizient). Výkonné úředníky finanční stráže představovali komisaři a vrchní komisaři.  Vyššími úředníky pak byli inspektoři a vrchní inspektoři. V jejich případě šlo ale o dozorčí úředníky sloužící u centrálních úřadů. I u finanční stráže nadále platilo, že úředníci byli povinni příslušníkům mužstva vždy vykat, bez ohledu na jejich hodnost.

            Základní prvek organizace sboru tvořila oddělení finanční stráže (Finanzwache (Wach)Abtheilung). Na odděleních sloužili příslušníci mužstva v hodnostech dozorců a vrchních dozorců. Oddělení velel vrchní dozorce, nebo respicient. Každé oddělení mělo přesně vymezené území své působnosti a to tak, aby žádná část monarchie nezůstala mimo kontrolu finanční stráže. Podle služebního předpisu z roku 1843 byly úřady finanční stráže zřizovány podél všech celních hranic (v té době existovaly v monarchii ještě i vnitrozemské celní hranice) s větší dotací mužů nežli úřady ve vnitrozemí. Vnitrozemské úřady měly být také rozmístěny s menší hustotou nežli ty na hranicích. Vše se ovšem mělo odvíjet podle potřeby a významu jednotlivých míst.

Několik oddělení tvořilo komisariát, komisařský okres (Commissariate) pod vedením komisaře finanční stráže. Méně důležité komisariáty mohli samostatně vést i respicienti. Jestliže ale byl komisařův okres příliš rozsáhlý, nebo důležitý, mohl mít komisař na pomoc přiděleného respicienta. Přidělený respicient pak pod jeho dohledem sám řídil určitou, konkrétně mu přidělenou, část komisariátu. Ta se nazývala respicientský okres. Přidělení respicienti se označovali také jako vrchní respicienti (Ober-Respizient, zugewiesene Respizient). U přidělených, tedy vrchních, respicietů nešlo ale o samostatný hodnostní stupeň. Jednalo se výhradně o označení jejich funkce. Vlastní hodnost vrchní respicent byla u sboru zavedena až o několik desetiletí později.

Komisariáty pak podléhaly nadřízeným sekčním správám finanční stráže, v jejichž čele stáli vrchní komisaři finanční stráže.  

Finanční stráž byla podřízena finančním, v roce 1843 tedy stále ještě kamerálním, úřadům. Sekce finanční stráže tak podléhaly okresním kamerálním úřadům, u nichž zodpovídali za činnost sboru úředníci s titulem inspektor finanční stráže. Vyšším stupněm pak byla Zemská kamerální správa, kde měl otázky finanční stráže na starosti vrchní inspektor finanční stráže.

Nejvyšší stupněm pak byla Všeobecná kancelář dvorské komory (k. k. allgemeine Hofkammer), později ministerstvo financí ve Vídni. Zde byla zprvu zřízena dvě úřednická místa s titulem centrální (ústřední) inspektor finanční stráže (Zentralinspektor der Finanzwache). Hlavním úkolem těchto centrálních inspektorů bylo bez prodlení a závad ve spolupráci se zemskými úřady uvést organizaci finanční stráže v život. Centrální inspektoři byli přímo podřízeni ministru financí. Funkce centrálních inspektorů finanční stráže byla zrušena, resp. zreorganizována, v roce 1857, kdy bylo zřízeno u ministerstva financí nové místo vrchního finančního rady, v jehož referátě se nadále nalézaly záležitosti sboru. Nebyl to tedy úředník, který měl ke sboru dlouhodobější vztah či své vlastní zkušenosti s jeho fungováním a potřebami. U podobných sborů, jako u Bezpečnostní stráže (k. k.Sicherheitswache) či četnictvo, byl nejvyšší představený sboru osobou, která ke sboru patřila a postupně stoupala v hodnostním žebříčku až na nejvyšší funkci. U finanční stráže tomu tak již, často ke škodě sboru, nebylo.[1]

V roce 1844 byl dekretem dvorské komory vydán Kasární předpis a předpis ohledně zbraní. První díl dekretu obsahoval kasární předpis (Casern Ordnung). Jednalo se o nařízení pro mužstvo ohledně jeho chování a provádění úklidu v kasárnách, tedy v ubytovacím objektu. Předpis obsahoval nařízení o druzích a četnosti úklidu i o možnosti úklidu manželkami finančních strážníků, dále obsahoval nařízení o ukládání stejnokrojových součástek a výstroje. Určoval také jak má být uskladněna výzbroj a jakým způsobem mají být označeny jednotlivé místnosti, ale i postele finančních strážníků. Určoval chování mužstva při kontrolách, vizitacích, představených v kasárnách, a obsahoval i nařízení o šetrném chování při obstarávání otopu a osvětlení a dalších věcí potřebných pro chod kasáren. Nakonec udával i práva a povinnosti správce oddělení finanční stráže, jakožto velitele kasáren. Druhý díl dekretu pak obsahoval poučení ohledně zbraní (Unterricht in Betreff der Waffen), kde byly podrobně pospány jednotlivé součásti pušky finanční stráže vč. bodáku a příslušenství, rozebírání a skládání pušky vč. zámku i návod na čištění a údržbu. Dekret obsahoval také nařízení ohledně způsobu nošení pušky. Pro zajímavost si můžeme uvést, že dozorci měli pušku nosit na řemeni přes levé rameno a to tak, že pažba směřovala vzhůru a hlaveň, pokud možno kolmo k zemi. Naddozorci, respicienti a vůdci hlídky měli pušku nosit na řemeni přes pravé rameno, tj. klasicky hlavní vzhůru. Předpis dále obsahoval pořadový výcvik s puškou, jednotlivce i ve tvaru a také předpis pro držení šavle a pozdravy šavlí. Předpis dále udával postavení se zbraní při zvláštních příležitostech, a nakonec také formy, jakými mají příslušníci finanční stráže zdravit.

Sbor finanční stráže po svém vzniku trpěl ale řadou problémů, které se přenesly od jeho předchůdců. Mužstvo mělo slabou disciplínu a požadavky na zvyšování kvalifikace byly minimální. Ani úředníci nešli často příkladem a mívali problémy s dodržováním předpisů. I proto byl služební řád na svou dobu tak obsáhlý a relativně podrobný, nebo se snažil postihnout všechny činnosti a povinnosti zaměstnanců finanční stráže, ale i tresty za jejich porušení. Situace se zlepšovala pomalu teprve s dalším během času.

Krátce po vytvoření finanční stráže přišel bouřlivý rok 1848, který přinesl řadu změn v organizačních strukturách monarchie.[2] Vídeňská dvorská komora se v rámci reorganizace finanční správy v roce 1848 přetvořila na ministerstvo financí, a to na základě císařského rozhodnutí ze 17. května 1848.  Ministerstvo financí se stalo ústředním orgánem finanční správy a nejvyšším orgánem celní správy. V ministerstvu financí tak byla sjednocena správa přímých i nepřímých daní. V roce 1848 vzniklo i ministerstvo obchodu. Většina norem týkajících se obchodní politiky a cel byla napříště vydávána společně oběma ministerstvy.

 

 

Poznámky:

[1] Prvními centrálními inspektory finanční stráže se stali od roku 1844 Dr. Filip Ritter von Ottenthal a August Freiherr von Schwind. Oba dva byli vysocí státní úředníci, pohybovali se v nejvyšších úřednických patrech finanční správy monarchie. Výnosem ministerstva financí z 21. března 1853 došlo k navýšení centrálních inspektorů ze dvou na tři, byl jim přiznám titul císařských radů a současně byla pro ně vydána i služební instrukce.

Výnosem ministerstva financí z 24. července 1857 bylo u vídeňského ministerstva financí nově systematizováno místo pro centrálního inspektora s titulem a charakterem vrchního finančního rady, již bez přídomku „finanční stráže“. Tím titul centrální inspektor finanční stráže zanikl.

[2] Revoluce z roku 1848 a s ní spojené nepokoje a násilnosti se samozřejmě dotkly i sboru finanční stráže. Mezi prvními obětmi revoluce byli i příslušníci finanční stráže z potravní daně na čáře ve Vídni, z úřadu „Mariahilfer Linie“, které v noci z 13. na 14. března 1848 napadl rozběsněný a ozbrojený dav. Finanční strážci byli spoutáni a vhozeni do nedaleko hořícího dřevěného stavení. Úřad byl vyplundrován a zapálen. Další popis březnových událostí roku 1848 ve Vídni z pohledu finanční stráže, viz 100 Jahre Grenzwache, ein Beitrag zum 100jährigen Jubiläum der österr. Zollwache, Wien, 1930, strana 14–15.

 

Prameny a literatura:

Verfassungs- und Dienstvorschrift für die kaiserlich- königliche Finanz-Wache in den deutschen, galizischen und lombardisch-venetianischen Provinzen, Wien, Staatsdruckerei, 1843; viz online books.google.cz/books?id=VzRgAAAAcAAJ

 

100 Jahre Grenzwache, ein Beitrag zum 100jährigen Jubiläum der österr. Zollwache, Wien, 1930.

Hradský, E., Geschichte der oesterreichischen k. k. Finanzwache 1526-1916. Přerov: vlastním nákladem, 1916, 226 s.

Kolektiv.: Celnictví v Československu, minulost a přítomnost, Naše vojsko, Praha, 1982.

Macková, M., Finanční stráž v Čechách 1842–1918, Univerzita Pardubice, 2017; úryvek úvodu viz online obalky.kosmas.cz

Mühlhauser, J., 125 Jahre Österreichische Zollwache 1830-1955. 1. vydání. Vídeň: Verband der Zollwachebeamten Österreich in Interessengemeinschaft mit den Zoll- und Steueraufsichtsbeamten, 1955, 72 s.

 

Související příspěvky:

Jaroslav Beneš: C. k. důchodková stráž (k. k. Gefällenwache) 1835-1843

   Důchodková stráž doplňovala svou činností v roce 1830 zřízenou pohraniční stráž, přičemž její práci částečně duplikovala. Důchodková stráž měla ale výraznější vazbu na civilní finanční správu a nebyla tolik militarizována. Jejím úkolem bylo dbát na dodržování důchodkových předpisů, zabraňovat nezákonným manipulacím při vybírání daní a dávek a celních poplatků.  Současně dbala na řádné dodržování státních monopolů...

Jaroslav Beneš: C. k. Pohraniční stráž (k. k. Grenzwache) 1829-1843

Karel Sáček: Josef Němec v kanceláři finanční stráže roku 1837: Co tady děláš?