Za císaře pána - výstava o pěším pluku č. 1 v Opavě

19.08.2025 16:54

Petr Straka

Naposledy upraveno: 19.08.2025

 

Za císaře pána – to není jen úvod chytlavé lidové písně oslavující c. (a) k. infanterii, či obecněji míněný odkaz na historické období před vznikem naší samostatné republiky, ale také název výstavy, pořádané od 16. 5. 2025 do 1. 2. 2026 v historické výstavní budově Slezského zemského muzea v Opavě. Jak je z názvu patrné, výstava se snaží přiblížit historii a tradice pěšího pluku „Kaiser“ č. 1, jehož osudy byly více než půl století úzce spjaté se společenským životem této slezské metropole.

 

Výřez z monumentálního Quidenusova obrazu „Fahnenbild“ jako součást pozvánky na současnou výstavu;
podrobněji viz szm.cz/udalost/1184/za-cisare-pana.html

 

Tento pluk byl založený jako kurfiřtsko-trevírský již v roce 1715 arcibiskupem Karlem Ignácem Lotrinským, v následujícím roce přešel do císařských služeb jako tzv. námezdný pluk (Mietregiment). Jeho majiteli byli představitelé lotrinského vévodského rodu, takže při zařazení mezi regulérní pluky císařské armády v roce 1726 obdržel název „Alt-Lothringen“. Když se jeden z těchto majitelů – František Štěpán Lotrinský (manžel Marie Terezie) stal v roce 1745 císařem svaté říše římské národa německého, znamenalo to i změnu názvu tohoto pěšího pluku, který od té doby nesl označení „Kaiser“, tedy „císař“. Uvedené označení zůstalo pluku až do roku 1918, protože jeho titulárními majiteli již byli pouze příslušníci habsbursko-lotrinského rodu jakožto panující císařové římsko-němečtí a posléze rakouští. (Tuto tradici porušil císař Karel I., když v roce 1916 po svém nástupu na trůn ponechal pěšímu pluku č. 1 jméno zesnulého císaře Františka Josefa I., přičemž sám zůstal nadále majitelem pěšího pluku č. 19, udělovaného od roku 1858 následníkům.)

V roce 1769 bylo v c. k. armádě zavedeno číslování pluků, které odráželo postavení majitele pluku v tehdejší společenské hierarchii. Císařův pluk samozřejmě obdržel číslo 1. - z něj bylo odvozeno německé označení pluku „Einser“, pro které se obtížně hledá přesný český ekvivalent. Dle vzoru „plzeňských pětatřicátníků“ jakožto vojáků pěšího pluku č. 35 či „královéhradeckých osmnáctých“ z IR 18 (atd.) bychom příslušníky 1. pluku mohli analogicky označovat jako „jedničkáře“ či „prváky“. Žádný z těchto obratů ale v češtině nezakořenil, na rozdíl od odvozeniny „Kaiseráci“, která byla používána poměrně často …a dodnes přežívá jako místní označení obyvatel opavské části Slezska.

V prvních letech své existence se pluk zapojil do bojů proti Turkům na Balkáně, mezi lety 1741 – 1742 války o dědictví Slezské, kdy byl mimochodem poprvé krátce dislokován v Opavě. Ve válkách proti revoluční a napoleonské Francii bojovali jeho vojáci v letech 1793 a 1796 převážně v Rakouském Nizozemí a Porýní, 1799 u Stockachu, 1800 u Hohenlinden, 1805 byla většina pluku zajata u Ulmu, záložní prapor se zapojil do bitvu u Slavkova, 1809 padla zase většina vojáků do zajetí u Abensbergu, zbytek bojoval u Wagramu a Znojma, poté 1813 u Drážďan i Lipska, 1814 Bar sur Aube a 1815 při obléhání pevnosti Hünningen (Huningue).

Při rozdělení dědičných habsburských zemí na doplňovací obvody v roce 1771 byl pěšímu pluku Kaiser č. 1 přidělen olomoucký kraj, přesněji jeho dolní část. Tento okrsek mu patřil až do roku 1817, tedy po celé období napoleonských válek. V letech 1772-1807 doplňovali řady tamních odvedenců ještě ti, kteří pocházeli z pomocného okrsku s centrem v haličském Zamośći (tedy Zámostí), v letech 1807-1817 z okrsku sandeczkého (sączského). V roce 1817 došlo v důsledku územních změn souvisejících s ukončením napoleonských válek k zásadnější změně doplňovacích obvodů, přičemž ten 1. pluku byl přesunutý do přerovského a hradišťského kraje. Teprve při další reorganizaci v roce 1853 mu byl k doplňování mužstva přidělen nově kraj opavský. Od té doby začal být pluk považován za „slezský“, což zůstalo zachováno až do zániku mocnářství. (Po celou dobu napoleonských válek byl s odkazem na doplňovací obvod označován jako „moravský“, přičemž jeho štáb sídlil po většinu tohoto období v Prostějově, stejně jako např. plukovní chlapecká vychovatelna. A pro úplnost dodejme, že v opavském kraji byl v letech 1771-1817 doplňován řadový pěší pluk č. 20.)

Pohlednice z roku 1918 propagující tehdejší výstavu o 1. pěším pluku v Opavě.
(soukromá sbírka)

 

Letošní výstava, jež má přiblížit historii a tradice tohoto pluku, není úplnou novinkou. První se konala již v roce 1918 a se zpožděním, vynuceným válečným konfliktem, připomínala jeho 200-letou existenci. Tehdy byla ohlášena na září – říjen 1918 a její snahou bylo zdůraznit úlohu rakousko-německých Slezanů jak v historii bojů pluku, tak v účasti na bojištích 1. světové války. Samotné zahájení započalo 14. září 1918 v deset hodin, kdy před Umělecko-průmyslové muzeum, kde výstava probíhala, připochodovala za doprovodu hudby čestná rota pluku s rozvinutou zástavou. Význam akce podtrhla i účast významných osobností, mezi nimiž figurovali například kníže Liechtenstein, zemský hejtman hrabě Larisch-Mönnich nebo zemský prezident svobodný pán Widmann, z vojenských osobností zmiňme polního maršála von Waldstӓtten, armádního generála von Fiedlera či vojenského velitele Opavy generálmajora Urbanka. Protektora výstavy – císaře Karla I., zastupoval osobně arcivévoda Evžen. V prostorách muzea, jež byly plně obsazeny prezentací pluku, mohli návštěvníci zhlédnout fotografie z bojišť světové války, kulomety, minomety, granáty a šrapnely spojené s moderním vedením války, ale i prezentaci historie pluku v tzv. „Regimentsmuseu“. Mimo hmotné připomínky byla vystavena i umělecká tvorba, ať už šlo o plastiky, grafiky, plakáty či obrazy jak umělců svázaných s Opavou a regionem, tak členů pluku a přímých účastníků bojů. Z těchto umělců připomeňme Adolfa Zdrazilu, Paula Assmanna, Richarda Assmanna, Engelberta Kapse, Friedricha Quidenuse či Helene Scholz-Zelezny. Pro všeobecný zájem byla výstava prodloužena do 10. listopadu 1918, ale kvůli náladám v nové republice vzápětí v tichosti zrušena. Určitou reminiscenci poté nalezneme o dvacet let později, kdy se konala připomínková výstava v duchu zdůraznění významu pluku „Der Kaiser“ pro německý národ mezi 20. – 25. květnem 1939. Tato výstava trvala jen šest dní a nebyla tak významná jako výše zmíněná.

Fotografie z roku 1918 na současné výstavě.

 

Nynější výstava, kterou mohou návštěvníci v současnosti zhlédnout v historické budově Slezského zemského muzea, připomíná mnoho z výše zmíněného. V jejím rámci si lze prohlédnout historickou výstroj a výzbroj pluku, zejména z 19. století, či nejspíše první typ „kulometu“ z 1. světové války. Mimo další předměty, jako jsou nástroje polního lékaře a polní nemocnice, lze vidět i medaile za statečnost, předměty spojené s významnými osobnostmi pluku či plukovní hudbou. Co stojí za zmínku je, že muzeum velmi dobře připomíná formou fotografií i výstavu z roku 1918. Kromě zbraní je velkým lákadlem výstavy i monumentální obraz Fritze Quidenuse, tzv. „Fahnenbild“, představující trojici kaiseráků pod císařským praporem s příslibem: „Kein Feind dich Fahne je erhebt. Solang ein Mann von uns noch lebt!“ (Žádný nepřítel nepozvedne tento prapor, dokud bude jediný z nás ještě žít!)

   

Vystavené palné a chladné zbraně.

 

     

Součásti stejnokroje a vybavení vojenského lékaře 
a předměty připomínající polního maršála Böhm-Ermölliho (který je v Opavě pohřbený).

 

Letošní výstava k historii 1. pěšího pluku „Kaiser“ je sice skromnou, nicméně zdařilou připomínkou pluku, jež se stal důležitou součástí Opavy od druhé poloviny 19. století až do konce existence habsburské monarchie a vystavované předměty stojí za to vidět!

 

 

Doporučené odkazy:

 

  • KOPECKÝ, František: Z historie císařsko-královského pěšího pluku Kaiser č. 1. Onufrius 2007,  s. 32; zkrácenou verzi viz online tvarozna.cz/text/view?id=22333
  • VOJTAL, Petr. Výstava pluku „Der Kaiser“ v Opavě r. 1918. In: Acta historica et museologica Universitatis Silesianae Opaviensis, č. 3, Opava 1997, s. 254-260.

 

Související příspěvky

   Bitva u Magenty - z vypravování strýce, který sloužil u „Kaiser“

 

 

Dodatky k příspěvku:

27.11. 2025 Karel Sáček

Od poloviny 18. století patřila Opava mezi důležitá posádková města, což bylo v rámci výše uvedené výstavy Slezského muzea připomenuto přiblíženým historických kasárenských a dalších vojenských objektů. 

Dříve, než se na ně podrobněji zaměříme, nahlédněme do sborníku Jiří KNAPÍK – Miloš ZAPLETAL (edd.) 800 let města Opavy: společnost, kultura, politika, který byl vydán v roce 2024 v rámci V. Opavského historického sympozia, zorganizovaného Filozoficko-přírodovědeckou fakultou Slezské univerzity se Zemským archivem. Profesor Rudolf ŽÁČEK v tomto sborníku zveřejnil příspěvek Opava roku 1817 – ochranné město Lichtenštejnů pohledem císaře Františka I. (s. 93-118), v němž cituje a komentuje úryvky z císařova cestovního deníku. Ten navštívil Opavu na konci června 1817 při své cestě do Haliče a vojenským objektům věnoval poměrně dost pozornosti. Proto je níže uveden úryvek této studie, nacházející se na s. 107-109 - bez poznámek pod čarou a s doplněným zvýrazněním textu, které zohledňuje účel této citace:

Svou inspekční cestu po vojenských zařízeních začal hned zrána 28. června návštěvou tak zvaných Velkých kasáren. Ty se nacházely na Rybím trhu v prostoru situovaném v blízkosti opavského opevnění. Stav objektu byl zjevně zcela neuspokojivý: císař si poznamenal, že „budova je ve špatném stavebním stavu, částečně musí být podepřena, část se dokonce již zřítila“. Kuchyně byla umístěna zčásti v prvním patře směrem do dvora, přičemž ve výši prvního patra vedla kolem dvora dřevěná pavlač; to císaři připadalo z požárního hlediska nebezpečné. V přízemí se ve velké místnosti nacházela ještě husarská strážnice. Usoudil, že v kasárnách je místo pro „dvě slabší kompanie“ čili setniny. Velká kasárna byla zčásti využívána rovněž jako vojenská věznice, v té době „plná vězňů z různých druhů vojsk“. Co se týče životních podmínek vojáků, nebylo se zjevně čím chlubit. Takřka vše bylo zajišťováno dodavatelsky, přičemž se nájemci snažili přirozeně vydělat co nejvíce. To se týkalo jak stravy, tak například ložního prádla, kterého byl takový nedostatek, že v případě, že bylo nutno je vyprat, neměli vojáci k dispozici žádné náhradní povlečení.

Přesto však, jak si císař poznamenal, bylo „mužstvo spokojeno“. Těžko bylo ovšem očekávat v tehdejších armádních podmínkách, že vojáci budou riskovat nějakou stížnost. V podstatně lepším stavu byla panovníkem shledána tak zvaná Malá kasárna. Byla umístěna v městské budově na Panské ulici, v místech pozdější pošty. V daném případě si císař poznamenal, že budova je v dobrém stavu, v patře jsou ubytovací místnosti pro jednu setninu, v přízemí plukovní sklad. V nedalekých hradebních kasematech byly uskladněny zbraně a výzbroj zeměbrany.

Císař neopomněl navštívit ani hřebčín nacházející se na Jaktařském předměstí, nedaleko městské brány. Jednalo se o přízemní budovu s dvorem obklopeným zdí, v budově byla stáj pro 17 koní a ubytovna pro přidělené mužstvo, vzadu byla otevřená kůlna krytá šindelem, sloužící jako opravna vozů. V hřebčíně bylo tehdy ustájeno pouze sedm koní, dva se panovníkovi zdáli být horší, avšak stále ještě použitelní. Budova samotná náležela stavům, které byly povinny krýt náklady provozu hřebčína.

Snad největší uspokojení při prohlídce vojenských zařízení čekalo Františka I. ve vojenské nemocnici, umístěné v roce 1817 v prostorách minoritského kláštera. Nemocnice sloužila pro potřeby v Opavě umístěného pěšího pluku, pro husarský pluk, transportní a doprovodné mužstvo a další jednotky. Už samotný císařův popis prostorového vybavení nemocnice prozrazuje ne-li jistou míru nadšení, tak přinejmenším vrcholnou autorovu spokojenost. V zápiscích se hovoří o „nádherné dvoupatrové vzdušné budově s nádvořím obklopeným jejími třemi křídly“, v jejímž přízemí je kuchyně. Schody a chodby jejich autor ohodnotil jako „pěkné a široké, nemocniční pokoje, větší i menší, za čisté“, celý dům jako prostorný a vzdušný. Nemocnice prý mohla bez obtíží pojmout kolem stovky pacientů, ubytován v ní byl i ošetřující personál. Ve dvou místnostech byla umístěna lékárna, přičemž léky byly dodávány z Olomouce. Vybavení pokojů bylo erární, vše císař shledal jako „kvalitní a čisté“.

...V Opavě tak zahájila pozdější dlouholetou tradici vojenského školství vojenská škola pluku hraběte Kaunitze. Císař na ni byl podle deníkových záznamů upozorněn již při vjezdu do města, neboť se nacházela v bezprostřední blízkosti Jaktařské brány. Jak později zjistil, byla umístěna v soukromém domě s malým dvorem, jehož součástí byla i nevelká zahrada. Situována tam byla i dobře vypadající polosuterénní místnost sloužící jako ložnice pro několik žáků. Budova školy byla jednoposchoďová, v přízemí se nacházela učebna, jídelna a další ložnice pro tři žáky, v patře pak několik dalších nevelkých ložnic. Vše prý bylo (nepochybně i v očekávání panovníkovy návštěvy) čisté, žáci byli dobře oblečeni. Veškeré vyučování probíhalo v sídle školy, kvalitu výuky císař ohodnotil jako vyhovující. Konstatoval, že žáci píší „pěkně oběma rukama“, dobře kreslí plány, šermují a plavou. Ve škole se učilo 48 žáků, což bylo maximum, které mohla pojmout. Jídlo ohodnotil jako dobré, kuchyň i s pokojem pro jejího vedoucího byla v přízemí. Velící důstojník byl pro nedostatek místa ubytován mimo školu, nicméně, jak ze stavu školy vyplývalo, zasloužil si dle panovníkova názoru pozitivní hodnocení. Jediný nedostatek spatřoval v tom, že bylo ve škole k dispozici jen 24 pušek, tedy pro polovinu žáků.

K vojenským vzdělávacím zařízením by bylo asi možno počítat instituci sloužící příslušníkům Zachova pěšího pluku, dislokovaného v Opavě. Císař si ji zaznamenal jako školu kreslení pro důstojníky, s cílem zdokonalit důstojníky pluku ve vytváření map a plánů, která podle všeho poskytovala nikoli soustavné vzdělávání, ale kratší kurzy. Práce frekventantů, které shlédl, ohodnotil císař jako velmi pěkné. Škola byla obdobně jako vojenská nemocnice umístěna v minoritském klášteře, a to ve druhém patře.

Původní znění textu v digitalizované (PDF) verzi sborníku viz uhv.fpf.slu.cz

 

K výše uvedenému úryvku ŽÁČKOVY studie lze doplnit následující:

  • Husarská strážnice a v Opavě umístěný husarský pluk: v roce 1817 byl v Opavě umístěn štáb husarského pluku Erzherzog Ferdinand d’Este č. 3, který se zde nacházel minimálně v rozmezní let 1816-1820.
  • Část minoritského kláštera byla využívána jako vojenská nemocnice v letech 1808-1846. Její provoz zde byl ukončen poté, co byla postavena nová posádková nemocnice na Jaktařském předměstí. K tomu nutno dodat, že v důsledku válečných událostí roku 1805 byla provizorně zřízena polní nemocnice č. 17 v bývalém klášteře bosých františkánů. Ten byl v roce 1785 zrušený, do roku 1797 sloužil jako vojenské skladiště a v roce 1807 v něm slavnostně otevřena první veřejná nemocnice. Tento objekt se nachází na rohu dnešních ulic Ostrožná (Sperrgasse) a Beethovenova (původně Klášterní - Kloster Gasse, později Špitální - Spital Gasse). Polní nemocnice byla v Opavě zřízena také v roce 1809, přičemž lze předpokládat, že během tohoto tažení byla umístěna již v klášteře minoritském.
  • Vojenskou školou pluku hraběte Kounice je míněna plukovní chlapecká vychovatelna (Regiments-Knaben-Erziehungshaus, též Soldatenknaben-Erziehungshaus). Jednalo se o výchovná a vzdělávací zařízení pro syny vojáků z kategorie mužstva, jejichž žáci od 6 do 18 let byli kasernováni, vzděláváni na úrovni civilních škol a navíc jim byly poskytnuty základy vojenského výcviku. S jejich absolventy bylo počítáno jako s budoucími poddůstojníky, případně profesionisty, pokud se vyučili u některého z plukovních řemeslníků. Vojenské vychovatelny se zpravidla nacházely na území doplňovacího okrsku příslušného pluku. V opavském kraji byl od roku 1781 doplňován právě řadový pěší pluk Kaunitz č. 20, od roku 1808 také částečně řadový pěší pluk Joseph Colloredo č. 57. Zrovna v roce císařovy opavské návštěvy došlo k zásadnější reorganizaci doplňovacích okrsků c. k. armády - pro pěší pluk č. 20 byl přesunutý do Haliče, takže z opavského kraje bylo doplňováno již pouze mužstvo výše zmíněného pěšího pluku č. 57. Vychovatelna Kaunitzova pluku byla dle WREDEho Geschichte K. und K. Wehrmacht, I. Band (s. 257) zřízena roku 1782 v Příboře (Freiberg in Mähren) a v roce 1824 přesunuta do Šternberka – její umístění v Opavě toto stěžejní kompendium vůbec nezmiňuje. Vojenské schematismy (Militärschematismus des österreichischen Kaiserthums) uvádějí vojenskou vychovatelnu pěšího pluku č. 20 v Opavě v letech 1817-1823 a potvrzují také její přesun do Šternberku v roce 1824. (Před rokem 1817 žel dislokaci těchto vzdělávacích ústavů neuvádějí, proto podle těchto tištěných pramenů nelze určit, ve kterém roce byla do Opavy umístěna.) 
  • Zachův pěší pluk jednalo se řadový pěší pluk Zach č. 17, jehož doplňovacím okrskem byla v letech 1812-1817 část olomouckého kraje, od roku 1817 ale začal být také doplňován v Haliči. V tomtéž roce měly být dle plukovních dějin v Opavě od poloviny ledna dislokované dva prapory tohoto pluku - 1. a 2.



 

Štítky:

|

Zpět