Za císaře pána - výstava o pěším pluku č. 1 v Opavě

19.08.2025 16:54

Petr Straka

Naposledy upraveno: 19.08.2025

 

Za císaře pána – to není jen úvod chytlavé lidové písně oslavující c. (a) k. infanterii, či obecněji míněný odkaz na historické období před vznikem naší samostatné republiky, ale také název výstavy, pořádané od 16. 5. 2025 do 1. 2. 2026 v historické výstavní budově Slezského zemského muzea v Opavě. Jak je z názvu patrné, výstava se snaží přiblížit historii a tradice pěšího pluku č. 1 „Kaiser“, jehož osudy byly více než půl století úzce spjaté se společenským životem této slezské metropole.

 

Výřez z monumentálního Quidenusova obrazu „Fahnenbild“ jako součást pozvánky na současnou výstavu;
podrobněji viz szm.cz/udalost/1184/za-cisare-pana.html

 

Tento pluk byl založený jako kurfiřtsko-trevírský již v roce 1715 arcibiskupem Karlem Ignácem Lotrinským, v následujícím roce přešel do císařských služeb jako tzv. námezdný pluk (Mietregiment). Jeho majiteli byli představitelé lotrinského vévodského rodu, takže při zařazení mezi regulérní pluky císařské armády v roce 1726 obdržel název „Alt-Lothringen“. Když se jeden z těchto majitelů – František Štěpán Lotrinský (manžel Marie Terezie) stal v roce 1745 císařem svaté říše římské národa německého, znamenalo to i změnu názvu tohoto pěšího pluku, který od té doby nesl označení „Kaiser“, tedy „císař“. Uvedené označení zůstalo pluku až do roku 1918, protože jeho titulárními majiteli již byli pouze příslušníci habsbursko-lotrinského rodu jakožto panující císařové římsko-němečtí a posléze rakouští. (Tuto tradici porušil až císař Karel I., když v roce 1916 ponechal pěšímu pluku č. 1 jméno zesnulého císaře Františka Josefa I., přičemž sám zůstal nadále majitelem pěšího pluku č. 19, udělovaného od roku 1858 následníkům trůnu.)

V roce 1769 bylo v c. k. armádě zavedeno číslování pluků, které odráželo postavení majitele pluku v tehdejší společenské hierarchii. Císařův pluk samozřejmě obdržel číslo 1. - z něj bylo odvozeno německé označení pluku „Einser“, pro které se obtížně hledá přesný český ekvivalent. Dle vzoru „plzeňských pětatřicátníků“ jakožto vojáků pěšího pluku č. 35 či „královéhradeckých osmnáctých“ z IR 18 (atd.) bychom příslušníky 1. pluku mohli analogicky označovat jako „jedničkáře“ či „prváky“. Žádný z těchto obratů ale v češtině nezakořenil, na rozdíl od odvozeniny „Kaiseráci“, která byla používána poměrně často …a dodnes přežívá jako místní označení obyvatel opavské části Slezska.

V prvních letech své existence se pluk zapojil do bojů proti Turkům na Balkáně, mezi lety 1741 – 1742 války o dědictví Slezské, kdy byl mimochodem poprvé krátce dislokován v Opavě. Ve válkách proti revoluční a napoleonské Francii bojovali jeho vojáci v letech 1793 a 1796 převážně v Rakouském Nizozemí a Porýní, 1799 u Stockachu, 1800 u Hohenlinden, 1805 byla většina pluku zajata u Ulmu, záložní prapor se zapojil do bitvu u Slavkova, 1809 padla zase většina vojáků do zajetí u Abensbergu, zbytek bojoval u Wagramu a Znojma, poté 1813 u Drážďan i Lipska, 1814 Bar sur Aube a 1815 při obléhání pevnosti Hünningen (Huningue).

Při rozdělení habsburských dědičných zemí na doplňovací obvody v roce 1771 byl pěšímu pluku Kaiser č. 1 přidělen olomoucký kraj, přesněji jeho dolní část. Tento okrsek mu patřil až do roku 1817, tedy po celé období napoleonských válek. V letech 1772-1807 doplňovali odvedence z tohoto moravského okrsku ještě ti, kteří pocházeli z pomocného okrsku s centrem v haličském Zamośći (tedy Zámostí), v letech 1807-1817 z okrsku sandeczkého (sączského). V roce 1817 došlo v důsledku územních změn souvisejících s ukončením napoleonských válek k zásadnější změně doplňovacích obvodů, přičemž ten 1. pluku byl přesunutý do přerovského a hradišťského kraje. Teprve až při další reorganizaci v roce 1853 byl k doplňování mužstva nově přidělen kraj opavský. A od té doby začal být pluk považován za „slezský“, což zůstalo zachováno až do zániku mocnářství. (Po celou dobu napoleonských válek byl s odkazem na doplňovací obvod považován za „moravský“, přičemž jeho štáb většinou sídlo v Prostějove, stejně jako např. plukovní chlapeckou vychovatelnu. Pro úplnost dodejme, že v opavském kraji byl v letech 1771-1817 doplňován řadový pěší pluk č. 20.)

Pohlednice z roku 1918 propagující tehdejší výstavu o 1. pěším pluku v Opavě.
(soukromá sbírka)

 

Letošní výstava, jež má přiblížit historii a tradice tohoto pluku, není úplnou novinkou. První se konala již v roce 1918 a se zpožděním, vynuceným válečným konfliktem, připomínala jeho 200-letou existenci. Tehdy byla ohlášena na září – říjen 1918 a její snahou bylo zdůraznit úlohu rakousko-německých Slezanů jak v historii bojů pluku, tak v účasti na bojištích 1. světové války. Samotné zahájení započalo 14. září 1918 v deset hodin, kdy před Umělecko-průmyslové muzeum, kde výstava probíhala, připochodovala za doprovodu hudby čestná rota pluku s rozvinutou zástavou. Význam akce podtrhla i účast významných osobností, mezi nimiž figurovali například kníže Liechtenstein, zemský hejtman hrabě Larisch-Mönnich nebo zemský prezident svobodný pán Widmann, z vojenských osobností zmiňme polního maršála von Waldstӓtten, armádního generála von Fiedlera či vojenského velitele Opavy generálmajora Urbanka. Protektora výstavy – císaře Karla I., zastupoval osobně arcivévoda Evžen. V prostorách muzea, jež byly plně obsazeny prezentací pluku, mohli návštěvníci zhlédnout fotografie z bojišť světové války, kulomety, minomety, granáty a šrapnely spojené s moderním vedením války, ale i prezentaci historie pluku v tzv. „Regimentsmuseu“. Mimo hmotné připomínky byla vystavena i umělecká tvorba, ať už šlo o plastiky, grafiky, plakáty či obrazy jak umělců svázaných s Opavou a regionem, tak členů pluku a přímých účastníků bojů. Z těchto umělců připomeňme Adolfa Zdrazilu, Paula Assmanna, Richarda Assmanna, Engelberta Kapse, Friedricha Quidenuse či Helene Scholz-Zelezny. Pro všeobecný zájem byla výstava prodloužena do 10. listopadu 1918, ale kvůli náladám v nové republice vzápětí v tichosti zrušena. Určitou reminiscenci poté nalezneme o dvacet let později, kdy se konala připomínková výstava v duchu zdůraznění významu pluku „Der Kaiser“ pro německý národ mezi 20. – 25. květnem 1939. Tato výstava trvala jen šest dní a nebyla tak významná jako výše zmíněná.

Fotografie z roku 1918 na současné výstavě.

 

Nynější výstava, kterou mohou návštěvníci v současnosti zhlédnout v historické budově Slezského zemského muzea, připomíná mnoho z výše zmíněného. V jejím rámci si lze prohlédnout historickou výstroj a výzbroj pluku, zejména z 19. století, či nejspíše první typ „kulometu“ z 1. světové války. Mimo další předměty, jako jsou nástroje polního lékaře a polní nemocnice, lze vidět i medaile za statečnost, předměty spojené s významnými osobnostmi pluku či plukovní hudbou. Co stojí za zmínku je, že muzeum velmi dobře připomíná formou fotografií i výstavu z roku 1918. Kromě zbraní je velkým lákadlem výstavy i monumentální obraz Fritze Quidenuse, tzv. „Fahnenbild“, představující trojici kaiseráků pod císařským praporem s příslibem: „Kein Feind dich Fahne je erhebt. Solang ein Mann von uns noch lebt!“ (Žádný nepřítel nepozvedne tento prapor, dokud bude jediný z nás ještě žít!)

   

Vystavené palné a chladné zbraně.

 

     

Součásti stejnokroje a vybavení vojenského lékaře 
a předměty připomínající polního maršála Böhm-Ermölliho (který je v Opavě pohřbený).

 

Letošní výstava k historii 1. pěšího pluku „Kaiser“ je sice skromnou, nicméně zdařilou připomínkou pluku, jež se stal důležitou součástí Opavy od druhé poloviny 19. století až do konce existence habsburské monarchie a vystavované předměty stojí za to vidět!

 

 

Doporučené odkazy:

 

  • KOPECKÝ, František: Z historie císařsko-královského pěšího pluku Kaiser č. 1. Onufrius 2007,  s. 32; zkrácenou verzi viz online tvarozna.cz/text/view?id=22333
  • VOJTAL, Petr. Výstava pluku „Der Kaiser“ v Opavě r. 1918. In: Acta historica et museologica Universitatis Silesianae Opaviensis, č. 3, Opava 1997, s. 254-260.

 

Související příspěvky

   Bitva u Magenty - z vypravování strýce, který sloužil u „Kaiser“

 

Štítky:

Zpět