Zemské znaky na praporech c. k. armády v letech 1781-1835
Karel Sáček
Naposledy upraveno: 24.01.2018
Ke službě vojáků v c. k. armádě neodmyslitelně patřily prapory s dvouhlavým orlem. Tuto specifickou heraldickou figuru černé barvy na zlatém poli zavedl jako symbol Svaté říše římské národa německého (Heiliges Römisches Reich Deutscher Nation, latinsky Sacrum Romanum Imperium Nationis Germanicae / Teutonicae) již v roce 1433 císař Zikmund - tedy nikoliv Habsburk, nýbrž syn „největšího Čecha“ Karla IV. Lucemburského.
Pokud si máme ujasnit, jaké zemské znaky vlály společně s tímto orlem nad hlavami vojáků císaře Františka II./I., pak musíme mít na paměti nejen, že císařský znak postupně měnil svůj vzhled, ale také, že souběžně existoval ve třech různých typech: malém, středním a velkém.
Heraldická symbolika jednotlivých zemí doplňovala císařského orla pouze na středním a velkém znaku a – jak jejich označení napovídá – důležitým rozdílem mezi nimi byla právě „podrobnost“ jejich výčtu. Na obou typech vojenských praporů: bílém „Leibfahne“ (tělesném neboli osobním, označovaném též jako plukovní) i žlutém „Ordinärfahne“ (běžném či řadovém) byly namalovány znaky střední. Tuto podobu vojenských praporů stanovil císař Josef II. 21. ledna 1781 a přetrvala až do roku 1804, přičemž se měnily pouze iniciály vládnoucího panovníka, nesené též na křídlech orla; v roce 1790 došlo k dočasné proměně oficiálního středního císařského znaku, výměnou Sedmihradsk za Würtemberska, není však známo, že by se na vojenských praporech jakkoliv projevila.
Letmým pohledem na následující přehled se brzy přesvědčíme, že povzdech Aloise Jiráska „v našich plucích bílý lev z praporů válečných už byl vymizel“ je ryzí mystifikací. Bylo tomu právě naopak. Pouze český lev, uherské trojvrší a sedmihradská orlice se sedmi věžemi totiž vlály na všech oficiálních typech praporů vojáků c. k. armády po celé období válek proti revoluční i napoleonské Francii. Po podrobnějším seznámení ještě například zjistíme, že i když vojáci přísahali věrnost císaři Františkovi jako králi chorvatskému, slavonskému či dalmatskému, žádný ze znaků těchto korunních zemí na svých praporech nenalezli (ty byly součástí jen císařského znaku velkého).
Císařský střední znak 1792 (1781) - 1804
Císařský střední znak 1804 - 1806
Císařský střední znak 1806 - 1816
Císařský střední znak 1816 - 1836
| Země - orientační popis jejího znaku |
Umístění (číslo pole) na středním císařském znaku | |||
| 1792 | 1804 | 1806 | 1816 | |
| Ungarn (Uhry) - sedmkrát červeno-stříbrně dělený a stříbrný patriaší kříž na zeleném trojvrší |
1 | 1 | 1 | 1 |
| Böhmen (Čechy) - stříbrný lev v červeném poli |
3 | 2 | 2 | 2 |
| Galizien (Halič) - tři zlaté koruny v modrém poli, později je doplnilo červené břevno a černý havran |
3 | 3 | 5 | |
| Lodomerien (Vladimirsko, Vladiměřsko) - dvě červeno-stříbrná šachovaná břevna v modném poli |
4 | |||
| Lombardei / Mailand (Lombardie / Milánsko) - modrý had "biscione" polykající dítě |
7 | 3 | ||
| Venetien (Benátsko) - okřídlený lev sv. Marka se svatozáří a knihou v modrém poli |
6 | 4 | ||
| Niederösterreich (Dolní Rakousy) - pět zlatých orlic v modrém poli |
5 | 4 | 6 | |
| Salzburg (Salcbursko, Solnohradsko) - černý lev na zlatém poli a stříbrné břevno v červeném poli |
7 | 5 | 7 | |
| Siebenbürgen (Sedmihradsko, též Transylvánie) - červené břevno, černá orlice se sluncem a měsícem a sedm červených věží ve zlatém poli |
6 | 8 | 7 | 8 |
| Mähren (Morava) - stříbrně a červeně šachovaná orlice v modrém poli |
11 | 10 | 11 | |
| Schlesien (Slezsko) - černá orlice se stříbrným perisoniem ve zlatém poli |
12 | 11 | 12 | |
| Kärnten (Korutany) - tři kráčející černí lvi na zlatém poli a stříbrné břevno v červeném poli |
10 | 12 | 9 | |
| Steiermark (Štýrsko) - stříbrný panter v zeleném poli |
9 | 13 | 10 | |
| Tirol (Tyrolsko) - červená orlice se zlatým perisoniem ve stříbrném poli |
11 | 14 | 13 | |
| Schwaben (Švábsko) - tři kráčející černí lvi ve zlatém poli |
13 | |||
| Krakau (Krakovsko) - stříbrná korunovaná orlice v červeném poli |
6 | |||
| Würzburg (Würzbursko) - tři stříbrné špice v červeném poli |
8 | |||
| Franken (Franky) - červeně a stříbrně čtvrcený prapor v modrém poli |
9 | |||
| Toskana (Toskánsko) - šest koulí ve zlatém poli: modrá se třemi zlatými liliemi a pět červených |
5 | |||
| Mantua (Mantova) - červený řecký kříž ve stříbrném poli a čtyři černé orlice |
8 | |||
| Habsburg - červený lev ve zlatém poli |
9 | |||
| Flandern (Flandry) - černý lev ve zlatém poli |
10 | |||
| Kastilien + León + Aragonien + Sizilien (Kastilie + León + Aragonie + Sicílie) - zlatá věž v červeném poli + červený lev ve stříbrném poli + čtyři červené kůly ve zlatém poli + pokosem čtvrcený se čtyřmi červenými kůly ve zlatých polích a dvěma černými orlicemi ve stříbrných polích |
2 | |||
| Alt-Burgund (Staré Burgundsko) - pokosem pětkrát zlato-modře dělený a červeně lemovaný |
4 | |||
Téma používání c. k. vojenských praporů v napoleonských válkách je obšírné a přesahuje rámec tohoto stručného přehledu zemských znaků. Přesto by bylo vhodné doplnit ještě několik faktů:
- zavedení nového vzoru praporu neznamenalo jeho automatické předání všem jednotkám a výměnu za vzor předchozí (takže například u Wörglu v květnu 1809 ukořistili Bavoři c. k. řadovému pěšímu pluku č. 16 prapor vz. 1792 - podrobněji viz Leibfahne des k.k. österreichischen Linien-Infanterie-Regiment Lusignan, armeemuseum.de/images, armeemuseum.de/aktuell);
- jezdecké standarty zavedené v roce 1806 již nenesly na rozdíl od praporů pěchoty císařský znak střední, nýbrž malý, tedy bez všech zemských znaků; u husarských pluků tyto standarty minimálně do roku 1816 pravděpodobně vůbec zavedeny nebyly, protože naprostá většina dochovaných husarských zástav – korouhví se zcela vymyká systemizaci pro uvedené období.
„Císařská orlice“ se neříká?
Podle jedné z četných úsměvných historek vyjádřil dospívající korunní princ arcivévoda Ferdinand (syn císaře Františka II./I.) velké překvapení nad tím, že jím ulovený orel má pouze jednu hlavu. Podobně jako kdysi Ferdáčkova reakce může dnes zase vyvolat úsměv jako slovní spojení císařská, habsburská či rakouská „orlice“. Podle přísných pravidel heraldiky se jedná o nesmysl – orlice je označení pouze pro figuru s jednou hlavou. Vše, co má hlavy dvě, je vždy orel!
Nutno však zdůraznit, že toto heraldické pravidlo je platné pouze pro češtinu. Němčina používá pro obě vyobrazení okřídleného dravce stejný mužský rod – jednu hlavu má „Adler“ a dvě „Doppeladler“. Podobně je to mu i u francouzštiny, která ale pro změnu obě heraldické figury označuje rodem ženským jako „aigle“ (orlice). Takže „císařská, habsburská ani rakouská orlice“ se opravdu neříká, ale pouze v případě, že tak činíte česky.
Zemské prapory a jejich barvy
Z jednotlivých zemských znaků byly odvozeny prapory se zemskými barvami. Ty používala civilní správa při různých slavnostech a reprezentativních příležitostech, návštěvách panovníka atd. K rozšíření této zvyklosti však došlo v habsburské monarchii až po ukončení napoleonských válek.
Znaky a prapory zemí rakousko-uherského mocnářství v roce 1909.
(Österreichische Bürgerkunde. Handbuch der Staats- und Rechtskunde in ihren Beziehungen zum öffentlichen Leben, I. Band, s. 312 a 400.)
V této souvislosti jistě nebude od věci připomenout jedno ze základních vexilologických pravidel (dodnes platné stejně jako opomíjené) – to co má vodorovně pověšená vlajka nahoře, musí mít její svislá obdoba z pohledu pozorovatele vlevo. Civilní vlajka rakouského císařství či Slezska, kde černá barva prezentuje orla a žlutá pole jeho štítu, tedy předpisově vypadala svisle vždy takto:
Související příspěvky:
 |
Václav Měřička: Arcivévoda Karel, česko-moravsko-slezská legie roku 1800 a její prapory Fotografie zástavy jednoho z českých praporů Legie, doplněné textem: „Líc - český znak s nápisy: Arcyknjžete Karla Czeský-Morawský - a Slezský Wýbor. Pak: Pro krále. Pro vlasť. Na špici nápis: Pro krále a pro Wlasť 1800. Rub: říšský orel se znakem a monogramem Františka II. Tentýž nápis německy. Na špici vyryt zemský znak. Na Hradě pražském je deset…“ |
Doporučené odkazy:
Jan JUNA: Vojenské historické prapory - archiv webových stránek, podrobněji viz Vzpomínka na Jana Junu – malíře a znalce vojenských historických praporů
Flags of the Imperial Austrian Army of the Napoleonic Wars
en.wikipedia.org/wiki/
METZGER, Henrich. Fahnen-Historik der k. und k. österr.-ungar. Infanterie der letzten 300 Jahre. Wr. Neustadt, 1898, 231 S.
archive.org/details/fahrenhistorikd00metzgoog
Flaggen & Wappen der Welt, Abadie Zigarettenpapier - Sammelbilder: Historische Fahnen usw aus dem Heeresmuseum 2214 - 2433. [1928]
ngw.nl/heraldrywiki/index.php?title=Abadie-Historische_Fahnen
ngw.nl/heraldrywiki/index.php?title=Category:Abadie_images_2200-2299
ngw.nl/heraldrywiki/index.php?title=Category:Abadie_images_2300-2399
ngw.nl/heraldrywiki/index.php?title=Category:Abadie_images_2400-2499