Čeští vojáci pohřbení roku 1799 v Tyrolsku
Karel Sáček
Naposledy upraveno: 27.10.2025
Tyrolská vesnička Stams leží v údolí řeky Inn přibližně 40 km od Innsbrucku. Je známá především díky cisterciáckému klášteru, v jehož bazilice se nachází „Rakouský hrob“ (Österreichisches Grab) - působivá barokní pocta zde pohřbeným středověkým panovníkům.
V první polovině roku 1799 byli ve Stamsu pochováni také vojáci c. k. armády. U čtyř desítek z nich se zachovaly záznamy o jménu, věku a původu. Dnes tedy víme, že mezi nimi bylo také pět vojáků z českých zemí:
- vojín (GM.) Wenzel Fischer, 16 let, z Čech, +26.3.1799
- vojín Johann Wessely, 36 let, z Čech, +28.3.1799
- vojín Josef Tuchman, 21 let, z Čech, +31.5.1799
- vozataj (Packknecht) Franz Dollischall, 30 let, z Moravy, +31.5.1799
- vojín Georg Jungwirth, 22 let, z Čech, +18.6.1799
Kvůli stavbě nové dálnice musel být stamský vojenský hřbitov v roce 1983 zrušen. Ostatky z jeho hrobů však byly pietně vyzvednuty a následujícího roku přeneseny do Innsbrucku - na vojenský hřbitov v městské části Amras. Ten byl založený v průběhu první světové války a v současnosti jej tvoří čtyři části: bojovníků za svobodu Tyrolska, italská, muslimská (bosensko-hercegovská) a ruská.
Ostatky vojáků z válek proti revoluční a Napoleonské Francii byly pochovány v tyrolské části. Za obzvláště pozoruhodné lze považovat, že každý voják pohřbený ve Stamsu roku 1799, kterého se podařilo identifikovat, má dnes na innsbruckém hřbitově vlastní kovaný kříž. Kromě toho je zde ještě jeden společný, jehož podstavec nese nápis:
DIE HIER BEERDIGTEN ANGEHÖRIGEN DER / ÖSTERREICHISCHEN ARMEE / KÄMPFTEN GEMEINSAM MIT DEN TIROLER SCHÜTZEN / IM ETSCH- UND EISACKTAL, IM VINSCHGAU UND OBERSTEN / INNTAL, GEGEN FRANKREICHS SOLDATEN. SIE STARBEN FÜR / DIE FREIHEIT TIROLS IN DEN JAHREN / 1796-97 UND 1799 / DIE TOTEN WAREN BIS 1983 IM KRIEGERFRIEDHOF STAMS / IM OBERINNTAL BEGRABEN. SIE MUSSTEN DER NEUEN AUTOBAHN WEICHEN / UND WURDEN HIER IM GEDENKJAHR 1809-1894 NEU EINGESEGNET.
Překlad: Zde pohřbení příslušníci rakouské armády bojovali společně s tyrolskými střelci v údolích Adiže, Isarca a Horního Innu proti francouzským vojákům. Oni zemřeli pro svobodu Tyrolska v letech 1796-97 a 1799. Mrtví byli pohřbeni do roku 1893 na válečném hřbitově ve Stamsu. Museli uvolnit místo nové dálnici a zde jim bylo nově požehnáno v pamětním roce 1809-1984.
Společný kříž s výše citovaným nápisem.
Připomeňme si proto stručně vojenské události, které se v roce 1799 v Tyrolsku odehrály. První koaliční válka s revoluční Francií byla ukončena v říjnu 1797 uzavřením míru v Campo Formio. Již od konce roku 1798 se však formovala nová protifrancouzská koalice. V březnu 1799 byly znovu zahájeny vojenské operace, přičemž hlavními bojišti se stala jihoněmecká a severoitalská území. Důležitou komunikační spojnici mezi nimi ale představovalo právě Tyrolsko, potažmo s jeho západní hranicí sousedící švýcarské Grisonsko (něm. Graubünden, fr. Grisons), jehož správní centrum představovalo město Chur. Toto historické území „Tří spolků“ (dnes největší švýcarský kanton) se nestalo součástí Helvétské republiky, vyhlášené Francouzi v březnu 1798 a navíc v reakci na porušení po staletí zachovávané švýcarské neutrality požádalo o vyslání rakouské vojenské pomoci, kterou představovala brigáda generálmajora Franze Xavera sv. pán von Auffenberga - přibližně 5 000 mužů.
V Tyrolsku byla soustředěna armáda podmaršála hraběte Bellegarde čítající přibližně 46 tisíc mužů (50 praporů, 13 eskadron) a v sousedním západním Vorarlbersku podmaršál von Hotze se 17 tisíci vojáky. Proti těmto pozicím vytáhla francouzská „helvetská“ armáda generála Massény, kterou tvořily divize Lecourbe, Ménard a Xantrailles (13 půlbrigád, 4 pluky jezdectva, cca 33 tisíc mužů). Do Grisonska vyrazila Lecourbeho divize a zde předsunutá Auffenbergova brigáda byla poražena 7. března 1799 u Churu. Francouzi následně pokračovali v ofenzivním postupu s úmyslem překročit hranice Tyrolska. To bylo z Grisonska možné pouze dvěma alpskými průsmyky:
- údolím horního toku řeky Inn, kde hranice prochází mezi Martinsbruckem a Nauders (to je nyní v rakouské části Tyrolska) a pokračuje až do Innsbrucku, mj. přes Stams;
- údolím horního toku řeky Adiže (něm. Etsch / itl. Adige), tato část toku bývá též označována jako Vinschgau / Val Venosta, hranici překračuje u Taufers a pokračuje na Glurns / Glorenzu (tedy do jižního Tyrolska, které od konce první světové války patří Itálii) a dál míří přes Merano do Bolzana... ze kterého se přes Brennerský průsmyk lze do Innsbrucku dostat také.
Vojáci Lecourbeho divize postupovali oběma směry. Částečně opevněné hraniční přechody bránila brigáda c. k. generálmajora Johanna Ludwiga Alexandra von Laudon, který se vyznamenal při obraně Tyrolska v roce 1797. Počínání jeho vojáků však bylo tentokrát neúspěšné. Martinsbruck byl Francouzi obsazen 18. března, Taufers o týden později 25. března 1799. Jejich další postup zastavily až zprávy o vítězných bitvách arcivévody Karla proti Jouradnovi u Stockachu a Ostrachu. Lecourbeho vojáci se poté se z tyrolského příhraničí stáhli zpět. Do konce května pak vyklidili i celé Grisonsko a mířili k porážce v tzv. první bitvě u Curychu, která se odehrála 4.-7. června 1799.
Pokud se vrátíme do Stamsu, zjistíme je od míst bojů vzdálen přibližně 80 km. Z vojenských matrik vyplývá, že zde byla v roce 1799 zřízena záchytná stanice polní nemocnice, tzv. Aufnahmespital. Je tedy velmi pravděpodobné, že vojáci z českých zemí, kteří zde toho roku byli pohřbeni, zemřeli v této nemocnici na následky zranění, popř. některé ze smrtelných infekcí, které se během tažení šířily. Ostatně data jejich úmrtí tomu napovídají.
Generálmajor Johann Ludwig Alexander von Laudon / Loudon (1762-1822).
Kromě rodového Hadersdorfu zdědil jeho syn Olivier Karel (1795–1881) v roce 1827 také panství Bystřici pod Hostýnem;
srovnej s galerieosobnosti.muzeumnj.cz
Související odkazy:
Onlineprojekt Gefallenendenkmäler / Innsbruck-Amras (Soldatenfriedhof - 1796-1799)
denkmalprojekt.org/2012/innsbruck-amras_1796_tirol_oesterr.html
MORIGGL, Alois: Einfall der Franzosen in Tirol bei Martinsbruck u. Nauders im J. 1799. Innsbruck 1855, 121 s.
books.google.cz/books?id=tvsY0ToWS1YC
digitale-sammlungen.de/de/view/bsb10407926?page=4,5
GÜNTHER, Reinhold: Der Feldzug der Division Lecourbe im Schweizerischen Hochgebirge 1799. Frauenfeld 1896, 216 s.
e-rara.ch/doi/10.3931/e-rara-103698
archive.org/details/derfeldzugderdiv00gn
PLACIDUS, Genelin: Die Kämpfe gegen die Franzosen im Jahre 1799. Auszug aus dem Jahresbericht der k. k. Oberrealschule in Triest am Schlusse des Schuljahres 1885.
download.burgenverein-untervaz.ch