1. března 1792 zemřel císař Leopold II. - k tomuto panovníkovi podrobněji viz PRÁŠEK, Justin Václav: Panování císaře a krále Leopolda II, Praha 1904, dostupné online na digi.law.muni.cz

20. dubna 1792 vyhlásila revoluční Francie (Zákonodárné národní shromáždění) válku Rakousku, Prusku a Sardinsko-piemontskému království

6. června 1792 byl arcivévoda František v Pešti korunován uherským králem

14. července 1792 byl František ve Frankfurtu korunován císařem svaté říše římské národa německého (k volbě došlo 5. července 1792)

9. srpna 1792 byl František v Praze korunován českým králem - podrobněji viz Královská korunovace v Praze roku 1792

19. srpna 1792 byl ve městě Rochefort zajat francouzský generál markýz de Lafayette, vězněný v letech 1794-1797 v olomoucké pevnosti - podrobněji viz primaplana.cz

20. září 1792 bitva u Valmy – vrchní velitel vévoda brunšvický nevyužil v záloze stojící c. k. sbor vedený polním zbrojmistrem Clerfaytem de Croix (kterému se během předchozího tažení vzdaly pevnosti Longwy a Verdun)

6. listopadu 1792 porážka c. k. armády vedené polním maršálem Albertem Sasko-Těšínským u Jemappes – podroběji viz primaplana.cz

3. čevence 1812 pomocný sbor (Auxiliar Corps) v čele s generálem jezdectva Schwarzenbergem překročil řeku Bug u města Drohiczyn (dnes v Polsku; psán též: Drohiczin, Drogyczyn, Drogyczin, Drogiczin, Drogiczyn)

12. srpna 1812 zvítězil Schwarzenbergův sbor v bitvě u Poddubna, nazývané též u Gorodečna (dnes v Bělorusku: Паддубна / Гарадзечна; psáno též: Poddubnie, Podubnie, Poddubny, Podubny, Poddubje / Gorodechno, Gorodeczno, Gorodetschna)

13. listopadu 1812 zvítězil Schwarzenbergův sbor v bitvě u Volkovysk (dnes v Bělorusku: Ваўкавыск; psáno též: Wolkowysk, Wolkowisk, Volkovisk) – podroběji viz primaplana.cz

250. výročí

V průběhu roku 1772 bylo uskutečněno první dělení Polska. Habsburkové v jeho rámci získali jižní Malopolsko a Červenou Rus, konkrétně území vojvodství Krakovského na jih od Visly, část Sandoměřska, Ruského vojvodství, části Volyňského a Podolského vojvodství - cca 83 000 km² a 2,6 milionu obyvatel. Vojensky tuto operaci zajišťoval ze Slezska sbor Richarda d’Alton (1732-1790), který 12. května 1772 překročil řeku Bělou (dnes polská Biała) - tehdejší hranici Rakouského Slezska / Těšínska a vojáci vedení Nikolausem knížetem Esterházy de Galantha (1714-1790) a Andreasem hrabětem Hadikem (1711-1790), kteří do Polska vstoupili o dva dny později z Uher. Dne 5. srpna 1772 byla v Petrohradu slavnostně podepsána smlouva mezi Ruskem, Rakouskem a Pruskem. Město Lvov (něm.: Lemberg; v současnosti ukrajinský Львів) - správní centrum nově vzniklého haličsko-vladiměřského království (Galizien und Lodomerien) obsadili Esterházyho vojáci v polovině září 1772. Prvním zdejším místodržícím (Gouverneur) se stal Johann Anton hrabě von Pergen (1725-1814).

V témže roce 1772 byly uskutečněny významné organizační změny c. k. dělostřelectva - po smrti knížete Václava Liechtensteina (10.02.1772) se stal generálním ředitelem dělostřelectva polní zbrojmistr František Oldřich kníže Kinský (1726–1792); polní dělostřelectvo bylo 1. května 1772 administrativně rozděleno do tří pluků, současně byl na 18 let rozpuštěn dělostřelecký fyzilírský pluk a z organizační struktury vyňato vozatajstvo i minéři - z nich byl nově vytvořen minérský sbor (Mineur-Corps).

Dne 10. ledna 1772 se narodil Johann hrabě Klebelsberg zu Thumburg, v roce 1814 velitel c. k. vojsk, v letech 1831-1834 velící generál na Moravě a poté do roku 1841 velitel pevnosti Terezín.

4. května 1802 byl vydán tzv. kapitulační patent (Capitulations-Patent), jímž došlo ke zrušení doživotní vojenské služby v c. k. armádě; místo ní byla stanovena délka služby pro pěchotu z konskribovaných zemích (tedy nikoliv Uher), pontonýry a vozatajstvo na 10 let, jezdectvo na 12 a dělostřelectvo a ženijní sbory na 14 let.

9. května 1782 byl vydán dvorský dekret, na zakladě kterého byly u řadovových pěších pluků od listopadu téhož roku zřizovány plukovní chlapecké vychovatelny (Militär-Erziehunghäuser, Regiments-Erziehunshäuser, Regiments-Knaben-Erziehunshäuser, též Soldatenknaben-Erziehungshäuser).

14. července 1782 se v Modeně narodil arcivévoda Maxmilián Josef  - vnuk císařovny Marie Terezie z rodové větve Este (tedy potomek arcivévody Ferdinanda Karla), který se věnoval vojenské kariéře, přičemž se specializoval na obranné systémy, pevnostní stavitelství a artilerii. V roce 1807 byl jmenován majitelem 2. pluku polního dělostřelectva. V hodnosti polního podmaršála se zúčastnil tažení roku 1809, v rámci kterého organizoval obranu Lince. V roce 1835 se stal velmistrem Řádu německých rytířů a v roce 1850 vydal několikasvazkové teoretické pojednání Versuch eines Kriegs-Systems des österreichischen Kaiserthumes; podroběji viz STÖGER, Johann Nepomuk: Maximilian, Erzherzog von Oesterreich-Este, Hoch- und Deutschmeister, Ein Lebensbild. Wien 1865, s. 539, online: books.google.cz/books?id=L67x1uC56hYC

200. výročí - úmrtí

15. ledna 1822 – ve věku 71 let FML Joseph Fourquin, velitel pevnosti Hradec Králové

4. února 1822 – ve věku 90 let FZM Ferdinand svob. pán von Häring (Haering) v Českých Budějovicích, penzionovaný v roce 1813, tchán GM Josefa Smoly

10. února 1822 – ve věku 83 let FM Albrecht Kazimír vévoda Sasko-Těšínský, generální guvernér a velitel armády v Rakouském Nizozemí, majitel kyrysnického pluk č. 3, zeť císařovny Marie Terezie a adoptivní otec arcivévody Karla

28. června 1822 – ve věku 73 let FZM Ludwig rytíř von Vogelsang, majitel LIR 47, od roku 1810 velitel pevnosti Josefov

23. července 1822 – ve věku 47 let FZM Hieronymus hrabě Colloredo-Mansfeld, majitel LIR 33, v letech 1813-1814 a 1815 velitel 1. armádního sboru; od roku 1807 majitel panství Zelená Hora

6. prosince 1822 – ve věku 72 let FML Karel kníže Auersperg-Trautson, kapitán arciérské gardy a v roce 1805 neúspěšný obránce Táborského mostu, majitel panství Žleby, Slatiňany, Nasavrky a Tupadly

29. prosince 1822 – ve věku 66 let FZM Peter svob. pán Duka von Kadár, majitel LIR 39, v letech 1813-1814 pobočník císaře Františka, přidělený ke Schwarzenbergovu štábu ve funkci „Generalstabschef am Hoflager“; v roce 1815 získal český inkolát