1. března 1793 zvítězila c. k. armáda vedená maršálem Josiášem princem sasko-koburským (Friedrich Josias von Coburg-Saafeld, Herzog zu Sachchen) v bitvě u Aldenhoven (dnes na území SRN), která byla součástí 1. koaliční války, tzv. flanderského tažení.

18. března 1793 znovu zvítězil stejný c. k. vojevůdce také v bitvě u Neerwinden (dnes na území Belgie), což vedlo k obnovení habsburské moci v Rakouském Nizozemím.

23. května 1793 porazila rakousko-hanoversko-britská armáda francouzská revoluční vojska u Famars, čímž se spojencům otevřela cesta k obléhání pevnosti Valenciennes

12. července 1793 kapitulovala francouzská posádka pevnosti Condé (Condé-sur-l'Escaut), obléhané od 19. dubna 1793

23. července 1793 kapitulovala revoluční francouzská vojska v Mohuči (Mainz), která byla obléhána spojeneckými armádami od poloviny dubna; podrobněji viz festung-mainz.de (mj. o deset let později - když toto bývalé sídlo říšského sněmu ovládali znovu Francouzi zde byl 21.11.1803 popraven gilotinou legendární lupič Johannes Bückler známý pod přezdívkou Schinderhannes).

28. července 1793  kapitulovala francouzská posádka pevnosti Valenciennes, obléhané od 13. června 1793; podrobněji viz Jeník z Bratřic o francouzském tažení roku 1793, popř. Leopold von Baron Unterberger: Tagebuch [d]er Belagerung und Bombardirung der französischen Festung Valenciennes..., 1815

11. září 1793 kapitulovala francouzská posádka pevnosti Le Quesnoy, obléhané od 28. srpna 1793

Arcivévoda Karel v bitvě u Neerwinden (Peter Johann Nepomuk Geiger, kolem roku 1843)

27. června 1813 byla ve slezském Reichenbachu (dnes polský  Dzierżoniów) sjednána tajná konvence, dle které se Rakouské císařství zavázalo, že pokud Napoleon nepřijme stanovené podmínky (mj. zrušení Varšavského velkovévodství či vrácení ilyrských provincií), vstoupí do války proti němu a připojí se ke koalici Ruska a Pruska.

26. a 30. června 1813 osobně jednal rakouský ministr zahraničí Metternich s císařem Napoleonem v Drážďanech. Tématem jednání byly kromě výše uvedených vyžadovaných ústupků, také navrhované mírové předsednictví Rakouského císařství, popř. prodloužení pläswitzkého příměří ze 4. června, které mělo platit do 20. července; to bylo prodlouženo do 10. srpna, což bylo později označeno za jednu z největších Napoleonových chyb, umožňujících soustředění koaličních vojsk.

12. července – 10. srpna 1813 se odehrávala diplomatická jednání, která byla do dějin zapsána jako pražský mírový kongres; závěrem těchto jednání ale nebylo uzavření míru, nýbrž Rakouské císařství vyhlásilo Francii válku; podrobněji viz Vojtěch Kessler: Pražský mírový kongres - událost plná paradoxů

16. července 1813 byl rakouskému císaři Františkovi I. pobývajícímu na zámku v Brandýse nad Labem, doručen text trachenberského ujednání (operační plán vzešlý z jednání panovníků ruského, pruského a švédského a jejich vojenských štábů o dalším společném vojenském postupu); císař v tomto plánu provedl úpravy dle Radeckého podkladů, které ostatní spojenci akceptovali.

17. srpna 1813 vpadla do severních Čech francouzská a polská vojska, koncentrovaná u saské Žitavy. Obrana tohoto úseku byla svěřena početně mnohem slabší c. k. 2. lehké divizi, jíž prozatímně velel generál Adam Albert hrabě Neipperg; podrobněji viz Miloslav Kolomazník: Francouzi na Českolipsku

19. srpna 1813 se na polích mezi Vraným a Perucí (poblíž Slaného) uskutečnila velká vojenská přehlídka cca 100 000 vojáků c. k. armády, jíž přihlíželi všichni tři spojenečtí panovníci.

26.-27. srpna 1813 došlo k bitvě u Drážďan, kde byla spojenecká armáda poražena.

29.-30. srpna 1813 došlo k bitvě u Chlumce a Přestanova, kde byli Francouzi pronásledující spojenecká vojska poraženi a jejich velitel – generál Vandamme zajat.

17.-18. září 1813 provedl Napoleon druhý pokus o vpád do Čech přes Nakléřovský průsmyk, jeho vojska však byla znovu v prostoru u Chlumce a Varvažova odražena.

16.-19. října 1813 se u Lipska odehrála „bitva národů“, která měla zásadní dopad na konec Napoleonovy nadvlády nad Evropou.

250. výročí

15. května 1773 se v Koblenci (dnes německá Koblenz) narodil Klemens Václav Nepomuk Lothar Metternich-Winneburg (kníže od roku 1814), od roku 1809 ministr zahraničí a od roku 1821 také státní kancléř Rakouského císařství, který v důsledku první koaliční války přenesl rodové sídlo z Porýní na český zámek Knyžvart.

21. července 1773 bylo vyhlášeno papežské breve Dominus ac Redemptor Noster, které znamenalo zrušení jezuitského řádu. Část řádového majetku byla postupně převedena na armádu, například z celkového počtu 19 jezuitských kolejí někdejší české provincie stalo 17 vojenskými kasárnami; podrobněji viz Co jest císařovo a co Božího? Počátky ubytování vojska ve zrušených jezuitských kolejích

1. prosince 1773 zřídila Marie Terezie apoštolský polní vikariát (Apostolisches Feld-Vicariat) disponující vrchní duchovní pravomocí nad c. k. armádou v době míru i války. Prvním polním vikářem (vojenským biskupem) se stal Johann Heinrich Kerens, který krátce po svém ustanovení zřídil tzv. polní konzistoř - tento úřad sídlil původně ve Vídeňském Novém Městě (Wiener Neustadt), později Sankt Pöltenu. Duchovní správa byla rozdělena na jednotlivé polní superioráty, jejichž hranice se kryly s hranicemi zemí mocnářství.

200. výročí - úmrtí

11. února 1823 zemřel v Kroměříži ve věku 64 let dělostřelecký generálmajor Václav Jan von Frierenberger, na tamním hřbitově je dodnes zachován jeho náhrobek - podrobněji viz Velitelé c. k. dělostřelectva 1792-1815