Naši vojáci v napoleonských válkáchExistují v podstatě jen dva druhy vojáků – ti, kteří se rozhodli pro službu se zbraní dobrovolně a ti, kteří k ní byli donuceni státní mocí. Přísahu ale skládali všichni stejnou... Tento internetový portál vznikl ze společné iniciativy několika autorů a představuje nekomerční publikační platformou věnovanou našim předkům sloužícím v c. k. armádě především v letech 1792-1815 (více o nás): |
Poslední příspěvky řazené dle data publikace nebo důležité úpravy:
Jan Vogeltanz: Adjustace kontingentů Velké armády v roce 1812 (06.09.2024 - c. k. napoleonika v kontextu: text doplněn o další státy) Svým vzhledem všechny účastněné útvary představovaly reprezentativní přehled vrcholného období historie vojenských stejnokrojů, dosaženého právě dobou I. císařství obecně a francouzskou armádou zvláště, především jejími gardovými formacemi. Ty pak svou mnohdy přebujelou pestrostí a barevností nacházely odraz i u ostatních jednotek...
|
Justin Prášek - Bohumil Baxa (- ed. Karel Sáček): Patent Františka II. o přijetí titulu dědičného císaře rakouského z 11. srpna 1804 (11.08.2024 - c. k. napoleonika v kontextu) Po rozumu tohoto Svého nejvyššího rozhodnutí a prohlášení nařizujeme: |
Jan Hošek - ed. Karel Sáček: Přednosti stavu vojenského Ot. Dobře-li pak jest na vojně? Od. Tam zajisté dobře musí býti, kde jest všeho dost, peněz, chleba, piva, vína, kořalky, muziky a občerstvení všech smyslů, neb tam ze všech zemí kontribuční peníze se scházejí, tam se všechno od masa, od chleba k životu lidskému potřebného dováží, jest veselo v ležení vojenským, než v kterémkoliv hlavním a velkým městě... Ot. Jak pak to všechno může býti, když naše matky říkají, že jest vojákem zlé býti, na vojně že jest zle... |
Karel Sáček - Jiří Kovařík: Sachsenklemme aneb saská šlamastyka v bitvě u Wagramu roku 1809 (17.05.2024 - bitvy a tažení) Stmívalo se a na pomoc mu přišla nevyzpytatelná náhoda. Postupující Francouzi z Dupasovy divize zaměnili v šeru bílé uniformy svých saských druhů za běl uniforem rakouských a zahájili po nich palbu. Střelba dopadla na von Menzschův Schützenbataillon a Radoloffův Grenadier-Bataillon. První byl zcela vyhlazen, z druhého přežilo 43 mužů... |
Karel Sáček: Maršál Bellegarde s důstojníky v bitvě u Mincia 8. února 1814 (15.02.2023 - anotace, komentáře) V roce 1815 vytvořil malíř Albrecht Adam olej na plátně, který zobrazuje maršála Heinricha hr. Bellegarde pozorujícího průběh bitvy u řeky Mincio 8. února 1814. Tento muž velící c. k. „italské“ armádě v letech 1813-1815 je obklopen několika dalšími generály a vyššími důstojníky. Obraz nezachycuje žádnou konkrétní scénu... |
Jaroslav Beneš: Organizační vývoj Finanční stráže ve druhé polovině 19. století (15.12.2023 - varia) Po vydání prosincové ústavy v roce 1867 došlo k nevyhnutelné rozsáhlé správní reformě. A novému stavu se musela přizpůsobit i struktura finanční stráže, jejíž další reorganizace byla schválena císařským rozhodnutím z 28. dubna 1869 a uvedena v život výnosem ministerstva financí s platností od 1. července 1869... |
Jiří Kovařík: Bitva národů: jezdecká bitva u Liebertwolkwitz (14.10.1813) (16.10.2023 - bitvy a tažení) Zdálo se, že Rusové a Prusové přesile Muratova útoku neodolají. V té chvíli ale zasáhl rakouský podmaršálek Johann von Klenau. Podobně jako Murat, von Röder a von der Pahlen, i generálmajor Franz Maximilian Defours (nebo Des Fours) vedl toho dne své jezdce osobně a dělal čest jednomu svému předkovi z Třicetileté války... |
Prohlášení nejvyššího purkrabího ke zřízení českých mysliveckých praporů z října 1805 (14.09.2023 - edice pramenů) Dotčené dva české pataliony myslivců, kteří z myslivců a střelby povědomých osob pozůstávati mají, mají se z lidí od vrchnosti postavených, od tovaryšstva střelců k tomu daných, a konečně ze všech těch zříditi, kteří se k doplnění obou těch patalionů skrz svobodné verbování k tomu od[d]ají. Za druhé: K postavení těch patalionů myslivců má se... |
|
Zdeněk Holub: Vznik c. k. minérského sboru v roce 1772 (30.08.2023 - anotace, komentáře) Generálnímu vojenskému velitelství v Uhrách určený výnos HKR z 16. května 1772 zněl, pokud se týká minérské brigády, mimo jiné takto: „V budoucnosti se tato brigáda bude nazývat minérský sbor sestávající ze čtyř kompanií, každá s jedním hejtmanem nebo kpt.-por., jedním npor., dvěma ppor., dvěma šikovateli... 25 staršími minéry (Alt-Mineur) a 75 mladšími minéry (Jung-Mineur), to je celkem včetně štábu 491 mužů... |
Zdeněk Holub: C. k. ženijní zbraň - dodatek: seznam důstojníků sjednoceného inženýrského sboru od roku 1771/1773 do roku 1851 (23.08.2023 - seznamy a tabulky) Seznam důstojníků inženýrského sboru představuje samostatný dodatek dvoudílné publikace „C. k. ženijní zbraň, 1: c. k. minérský a c. k. sapérský sbor, 2: c. k. inženýrský sbor – stručná historie od založení až do roku 1851“, kterou v roce 2023 vydalo nakladatelství Mare-Czech. Slouží ke snazší orientaci v osobách uváděných v obou jejích částech a badatelům... |
|
Karel Sáček: Vzpomínka na Jana Junu – malíře a znalce vojenských historických praporů (15.08.2023 - anotace, komentáře) Dne 11. srpna 2023 se ve věku 62 let vydal na svůj poslední pochod Ing. Jan Juna z Olomouce. Jednalo se o předního znalce vojenských historických praporů, specializujícího se na 18. a 19. století. V oboru vexiologie byl Jan Juna sice samoukem, avšak obdařeným neuvěřitelným talentem. To potvrzuje nejen fakt, že jím vytvořené repliky praporů patří k těm nejautentičtějším... |
Ernst Wenke - Zdeněk princ z Lobkoviců: Dragouni císaře Františka – v letech 1768-1848 karabinníci a kyrysníci (31.07.2023 - bitvy a tažení) Pluk totiž potřeboval nových praporců, jelikož staré v předešlých krvavých bojích byly již velmi sešly. Císař František tedy nařídil, aby 3 praporce nové (1 pro každou divisi) před celou armádou v Jeho a spolčených mocnářů přítomnosti slavně byly posvěceny. Svěcení konalo se dne 19. srpna 1813 za překrásného počasí. Armáda rozestavená v několika šicích mezi Vránou a Ředhoští blíže Libochovic, přivítala mocnáře hřímavým „ať žije!“... |
|
Zdeněk Holub: C. k. vozatajstvo v letech 1771-1816: 1. část – vývoj do roku 1792 (07.06.2023 - studie, články a populární zpracování) Při prvním zřízení zahrnoval sbor pouze dvě kompanie, každá se třemi diviziony (četami), což celkem činilo 963 mužů, 1.708 koní a 416 povozů s jedním mjr. jako velitelem, který byl podřízen vojenskému hlavnímu proviantnímu úřadu ve Vídni a později generálnímu proviantnímu inspektoru (Generalverpflegsinspekteur). Obě zřízené vozatajské kompanie odpochodovaly do Banátu... |
Karel Řezníček: Benátské námořní dědictví, aneb článek inspirovaný obrazem trojice dvoupalubníků pod rakouskými vlajkami (22.05.2023 - studie, články a populární zpracování) Benátky v tomto ohledu měly na sklonku své státnosti tabulkově disponovat jedenácti řadovými loděmi I. třídy, deseti dvoupalubníky II. třídy, jedním vícepalubníkem třídy třetí (Vulcano?) a 13 fregatami, které právem můžeme označit za velké. Dále zde bylo množství fregat malých...
|
|
(kompletní přehled všech příspěvků tematicky řazených)
Významná výročí roku 2024:
1794
12. března 1794 vydal vrchní velitel „nizozemské“ c. k. armády maršál Josiáš princ sasko-koburský (Friedrich Josias von Coburg-Saafeld, Herzog zu Sachchen) všeobecný rozkaz stanovující taktické instrukce pro boj proti francouzským republikánským vojskům; tyto instrukce, jejichž autorem byl náčelník Koburkova štábu generálmajor Karl Freiherr Mack von Leiberich, byly následujícího roku vydány ve Frankfurtu tiskem pod názvem: Instruktionspunkte für gesammte Herren Generals der K. K. Armee und andere Kommandanten kleinerer und größerer detaschirten Korps: Entworfen von dem Kaiserlich-Königlichen General von Mack bei der Eröffnung des Feldzuges 1794 (digitalizováno např. na books.google.cz) - srovnej s obsahem příspěvku Taktická flexibilita Rakušanů během Revolučních válek
16. dubna 1794 císař František II. provedl poblíž La Cateau přehlídku spojeneckých armád operujících na hranicích Francie a Rakouského Nizozemí - připravovalo se další dějství tzv. „flanderského“ tažení I. koalice.
30. dubna 1794 kapitulovala francouzská posádka pevnosti Landrecies (dnes na území Francie); její obléhání řídil od 18. dubna 1794 holandský vrchní velitel princ Vilém Oranžský, kterému byl podřízen také pomocný c. k. sbor polního podmaršála Baillet de Latour a dělostřelectvo v čele s generálmajorem Janem hr. Kolovrat-Krakovským.
18. května 1794 utrpěla u Tourcoing (dnes na území Francie) porážku spojenecká armáda, jejíž část tvořilo pravé (západní) křídlo c. k. vojsk v čele s polním zbrojmistrem Clerfaytem (psán též Clerfait či Clairfayt) a dále jednotky britské, hannoverské a hessensko-darmstadtské.
22. května 1794 zvítězila spojenecká armáda pod velením prince sasko-koburského (za přítomnosti císaře Františka II.) u Tournai (Tournay).
26. června 1794 byla znovu poražena u Fleurus (dnes na zemí Belgie) hlavní c. k. armáda prince sasko-koburského, kterého na postu vrchního velitele nahradil v srpnu 1794 právě Clerfayt
2. října 1794 c. k. armáda ustupující pod vlivem vojenských neúspěchů z Rakouského Nizozemí přes Brusel, Leuven (Lovaň) a Maastricht, byla poražena také u Aldenhoven (dnes na území SRN) na řece Rur a musela se stáhnout až ke Kolínu nad Rýnem
1804
11. srpna 1804 byl vydán patent, kterým volený císař Svaté říše římské národa německého František II. přijal hodnost a titul dědičného císaře rakouského. Pro armádu tento státoprávní akt znamenal především změnu praporů, na nichž byl namalován nový císařský znak (jejich vzor byl stanoven až v červnu 1805), ale také krátkodobou změnu oficiálního označení, která reflektovala panovníku „dvojjedinou“ císařskou hodnost: armáda, stejně jako další instituce, byla nyní c. a c. k., tedy „císařská a císařsko-královská“ (k. und k. k., kaiserliche und kaiserlich-königliche) – pozor(!) na záměnu tohoto označení platného pouze dva roky (do roku 1806 kdy zanikala Svaté říše římské) s označením c. a k., tedy „císařská a královská“ (k. u. k., kaiserliche und königliche), zavedené pro společnou rakousko-uherskou armádu až v roce 1889.
25. října 1804 byl vydán Conscriptions- und Rekrutirungs-System - předpis nově upravující pravidla konskripce (sčítání obyvatel) a z nich vyplývající odvodní povinnosti books.google.cz
(fotografie exempláře vídeňského Heeresgeschtliches Museum převzatá z článku Das Kaisertum Österreich 1804 und seine „symbolische“ Auswirkung auf die Kaiserliche Armee, zveřejněném na webu austria-forum.org;
Oficiální označení c. a c. k., neboli „císařská a císařsko-královská“,
dokládají například obě vydáních výcvikového předpisu (Abrichtungs-Reglement) pro pěchotu z roku 1806.
10. ledna 1814 si vrchní velitel hlavní spojenecké armády kníže Schwarzenberg zřídil hlavní stan ve Francouzském městě Vesoul; jeho vojáci překročili řeku Rýn 21. prosince 1813 u švýcarské Basileje, Laufenbergu a Schaffhausenu; plán dalšího vojenského postupu ještě nebyl mezi spojenci dohodnut, rakouská diplomacie upřednostňovala myšlenku Napoleonovy abdikace ve prospěch jeho syna (tehdy dvouletého) a regentství jeho matky – francouzské císařovny a současně dcery rakouského císaře Marie Louisy.
1. února 1814 porazila koaliční vojska Napoleonovu armádu u La Rothière; z c. k. armády se do této bitvy zapojil sbor polního zbrojmistra Ignáce hr. Gyulaie
8. února 1814 byl odražen pokus c. k. armády polního maršála Heinricha hr. von Bellegarde o přechod italské řeky Mincio; bitevní střetnutí se odehrálo mezi pevnostmi Mantova a Peschiera, poblíž města Goito; podrobněji viz Maršál Bellegarde s důstojníky v bitvě u Mincia
17. února 1814 byla část Schwarzenbergovy armády poražena u Mormantu a Valjouan, další spojenecké sbory následujícího dne u Montereau.20.-21. února 1814 dosáhnul Schwarzenberg důležitého vítězství v bitvě u Arcis-sur-Aube.
27. února 1814 dosáhla koaliční vojska dalšího vítězství v bitvě u Bar-sur-Aube.
2. března 1814 se sbor polního podmaršála hraběte Bubna po nespěšném postupu na Lyon stáhnul zpět do Ženevy (ze které vytlačil Francouze již 30.12.1813); Bubna následně nepřijal nabízenou kapitulaci, a protože Francouzi nevyčlenili k obléhání dostatečný počet vojáků, zůstalo toto město - velmi důležité pro udržení spojenecké operační linie - pod kontrolou c. k. armády.
25. března 1814 spojenci znovu zvítězili v bitvě Fère-Champenoise, která jim otevřela cestu na hlavní město Francie.
31. března 1814 po bojích předchozího dne slavnostně vstoupili spojenečtí panovníci v čele svých vojsk do dobyté Paříže; císaře Františka I. zastupoval maršál Schwarzenberg, rakouský mocnář se toho dne nacházel v Dijonu a do někdejší Napoleonovy metropole dorazil až 15. dubna 1814.
Franz Wolf - Johann Hoechle: Rakouský císař František slavnostně vjíždí na pařížské Náměstí Svornosti
(z obrazové série Hauptmomente aus dem Leben Sr. Majestät Franz I.)
24. dubna 1814 byla v Mantově podepsána úmluva mezi maršálem Bellegardem a italským místokrálem Eugènem de Beauharnais, na základě které Rakouské císařství převzalo zpět správu nad svými někdejšími italskými državami, o dva dny později vstoupil Bellegarde v čele své armády do Milána. Následujícího dne zde vydal výnos o zrušení Italského království (vytvořeného Napoleonem v roce 1805).
26. dubna 1814 aby se vyhnul hněvu rozvášněného davu Francouzů, musel si abdikovaný císař Napoleon během cesty na Elbu v hostinci La Calade (při cestě ze Saint-Cannat do Célony – dnes předměstí Aix-en-Provence) vypůjčit a obléct uniformu jej doprovázejícího c. k. polního podmaršála Kollera, majitele českého obřístevského panství; podrobněji viz Rakouský generál Franz baron von Koller
30. května 1814 byla v Paříži uzavřena mírová smlouva mezi Francií a 6. protifrancouzskou koalicí tvořenou Velkou Británií, Rakouskem, Ruskem, Švédskem, Portugalskem a Pruskem, která navazovala na příměří sjednané 23. dubna 1814; tím došlo k navrácení hranic Francie do stavu z roku 1792, přičemž se vítězné mocnosti zavázaly nepožadovat válečné náhrady.
16. června 1814 slavnostní atmosféru přivítání císaře Františka při návratu z Francie do Vídně se pokusil zvěčnit dvorní malíř Johann Peter Krafft svým monumentálním obrazem „Einzug des Kaisers Franz in Wien am 16. Juni 1814 nach dem Pariser Frieden“.
30. července 1814 císař František schválil proplacení již zhotovených 38 kusů Českých šlechtických křížů - unikátního vyznamenání propůjčeného příslušníkům České šlechtické gardy tzv. Noblegardy; podrobněji viz Český šlechtický kříž z roku 1814
18. září 1814 byl zahájen Vídeňský kongres - setkání panovníků a diplomatických zástupců téměř všech zemí Evropy, které prostřednictvím soustavy mezinárodních smluv vytvořilo nový systém evropských vztahů. Jedním z jeho významných účastníků byl filosof, literát, politik a c. k. polní maršál Charles kníže de Ligne, který dne 13. prosince 1814 zemřel ve věku 79 let; na jeho poslední cestě jej okázale doprovodily nejen tisíce obyvatel Vídně, ale především ona výjimečná sešlost kongresových účastníků; ko kongresu viz např. Historie.cs - Vídeňský kongres
18. října 1814, tedy u příležitosti prvního výročí vítězné bitvy u Lipska, byla z pověření císaře Františka I. konána ve vídeňském Prátru velká vojenská a lidová slavnost, na které došlo k udělení prvních armádních neboli „dělových“ křížů; podrobněji viz Rakouské pamětní kříže z války 1813-1814
200. výročí - úmrtí
Poslední příspěvky podle jednotlivých sekcí hlavního menu:
Anotace, komentáře
15.02.2024 - Maršál Bellegarde s důstojníky v bitvě u Mincia 8. února 1814
Studie, články a populární zpracování
07.06.2023 - C. k. vozatajstvo v letech 1771-1816: 1. část – vývoj do roku 1792
Bitvy a tažení
17.05.2024 - Sachsenklemme aneb saská šlamastyka v bitvě u Wagramu roku 1809
Edice pramenů
14.09.2023 - Prohlášení nejvyššího purkrabího ke zřízení českých mysliveckých praporů z října 1805
C. k. napoleonika v kontextu
11.08.2024 - Patent Františka II. o přijetí titulu dědičného císaře rakouského z 11. srpna 1804
Tabulky a seznamy
23.08.2023 - C. k. ženijní zbraň - dodatek: seznam důstojníků sjednoceného inženýrského sboru od roku 1771/1773 do roku 1851
Varia - viz samostatný obsah
Karel Řezníček: Rekviem za knížete Karla Filipa Schwarzenberga (15.10.2020 - studie a články) Práwě dochází ta smutná zpráwa, že jeho oswícenost nejwyšší wůdce wšech cýs. král. wojsk: Karel kníže ze Šwarcenberku dne 15. října w Lipsku zemřel. Jeho mrtwol má býti do Prahy přiwežen a tu slawné rekwiem držáno. Nejen celá osada Pražská bude průwodu přítomna, nýbrž i z okolí se sejdou aby poslední sláwa tomu reku náležitě prokázána byla... Z Prahy bylo mrtwé tělo we wší tichosti do Třeboně odweženo... |